Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 350/2020-25

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 37 809 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni

a) částku ve výši 5 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení,

b) částku ve výši 6 672 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení,

do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni

a) 9 425 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 887,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 819,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do 21. 12. 2020 a z částky 5 350 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,

b) částku ve výši 16 062 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 695,92 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 549,30 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 261,27 Kč od 30. 11. 2019 do 21. 12. 2020 a z částky 10 589,27 od 22. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 17 261,27 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,

se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 5 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení, b) částku ve výši 6 672 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni a) 9 425 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 887,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 819,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do 21. 12. 2020 a z částky 5 350 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, b) částku ve výši 16 062 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 695,92 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 549,30 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 261,27 Kč od 30. 11. 2019 do 21. 12. 2020 a z částky 10 589,27 od 22. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 17 261,27 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 25. 9. 2020 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 37 809 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba Credit International, SE, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dvě smlouvy o úvěru, a to dne 4. 12. 2017 a 14. 9. 2017, přičemž z nich vyplývající nároky specifikovala následovně. Dne 4. 12. 2017 žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1201094157, na jejímž základě jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr ve výši 11 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 2 200 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 335 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 1. 2019. Žalovaná si sjednala doplňkovou službu životného pojištění za poplatek ve výši 300 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 12. 3. 2019, za celou dobu trvání smlouvy uhradila pouze 5 350 Kč. Dále dne 14. 9. 2017 žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1201028693, na jejímž základě jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr ve výši 21 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 2 940 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 400 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 639 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 10. 2018. Žalovaná si sjednala doplňkovou službu životného pojištění za poplatek ve výši 522 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 12. 3. 2019, celkem uhradila 14 328 Kč.

2. Výše uvedené pohledávky byly dne 29. 11. 2019 postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Na dlužnou částku doposud nebylo ničeho žalobkyni uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku jejího právního zástupce. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána tak, že právní předchůdkyně požadovala od žalované informace o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech, které zachytila do zákaznické karty, přičemž údaje ověřila předloženými dokumenty. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že poskytla pravdivé a úplné údaje.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalobkyně je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně podepsala dne 4. 12. 2017 smlouvu o úvěru č. 1201094157, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované prostředky ve výši 11 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 8 800 Kč, který představoval úrok ve výši 2 200 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 335 Kč. Žalovaná si sjednala doplňkovou službu životného pojištění za poplatek ve výši 300 Kč. Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí půjčky ve výši 11 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o úvěru č. 1201094157 včetně smluvních podmínek). Dále žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně podepsala dne 14. 9. 2017 smlouvu o úvěru č. 1201028693, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované prostředky ve výši 21 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 15 540 Kč, který představoval úrok ve výši 2 940 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 400 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 639 Kč. Žalovaná si sjednala doplňkovou službu životného pojištění za poplatek ve výši 522 Kč. Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí půjčky ve výši 21 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o úvěru č. 1201028693 včetně smluvních podmínek).

4. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované při uzavření smluv o úvěru, soud provedl důkaz dvěma zákaznickými kartami. Z nich soud zjistil, že žalovaná při podpisu smlouvy ze dne 4. 12. 2017 prohlásila, že pobírá mateřskou ve výši 7 100 Kč, dávky státní sociální podpory ve výši 11 894 Kč a další příjem ve výši 4 800 Kč. Její výdaje činily nájem/inkaso ve výši 6 000 Kč, další výdaje 7 000 Kč a jiné splátky úvěrů 2 500 Kč. Rovněž při podpisu smlouvy dne 14. 9. 2017 bylo v příslušné zákaznické kartě uvedeno, že je na mateřské s příjmem 7 100 Kč, pobírá dávky sociální podpory ve výši 11 000 Kč a má další příjem ve výši 4 800 Kč. Její výdaje činily nájem/inkaso ve výši 5 000 Kč, další výdaje 10 500 Kč a jiné splátky úvěrů 1 560 Kč. V kartách byla dále odškrtnuta políčka ohledně listin, které měly být údajně při podpisu smlouvy předloženy, avšak žádné doplňující y soudu spolu s kartami doloženy nebyly.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely 29. 11. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovanou uvedené v Příloze č. 1„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované oznámeno (z dopisu o oznámení a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího lístku).

6. Na základě takto zjištěných skutečností ohledně skutkového stavu soud uzavřel, že žalovaná sjednala s právní předchůdkyní žalobkyně dvě smlouvy o úvěru, a to ve dnech 4. 12. 2017 a 14. 9. 2017. Při podpisu těchto úvěrů celkem žalovaná převzala částku 32 000 Kč. Obě smlouvy obsahovaly ujednání, podle něhož byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s půjčkou též poplatek za vymezené a specifikované služby (úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek). Celkem tento poplatek z obou smluv činil částku 24 340 Kč. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni uhradila celkem 19 678 Kč (z toho 5 350 Kč na smlouvu ze dne 4. 12. 2017 a částku 14 328 Kč na smlouvu ze dne 14. 9. 2017). Předmětné pohledávky právní předchůdkyně za žalovanou byly dne 29. 11. 2019 postoupeny na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalované oznámila. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaná již ničeho neuhradila.

7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval , (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví .

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouvy o zápůjčce) ze dne 4. 12. 2017 a 14. 9. 2017 jsou absolutně neplatné, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě uvádí, že řádně zhodnotila informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy tak, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. příjmení důkazy však žalobkyně v tomto ohledu v žalobě neoznačila, vyjma zákaznické karty. K ústnímu jednání se nedostavila, čímž se zbavila své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle , (dále jen „ “), v jakém směru má doplnit důkazy za situace, kdy tvrzení v žalobě soud nepovažoval zákaznickou kartou za prokázaná. Odročení jednání za tímto účelem nebylo s ohledem na koncentraci řízení dle možné, přičemž k podmíněné žádosti žalobkyně uvedené v jejím podání ze dne 8. 1. 2021 soud nemohl podle přihlédnout.

15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že zmínka ve smlouvě o úvěru, v níž„ zákazník potvrzuje, že příjmení jméno s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od zákazníka“, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečná a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. způsob zkoumání, podklady apod.) z ní nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

16. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), dle něhož se jedná o požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Prostý gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k ZoSÚ, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno:„ (s ) tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány i ve shora citované judikatuře. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.) (ke všemu uvedenému srov. rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020, věc C -679/18).

17. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalované o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Uvedené přitom dle názoru tohoto soudu platí i ohledně zákaznické karty, která je dle svého obsahu v podstatě rovněž toliko prohlášením žalované. V předmětných kartách pouze žalovaná deklaruje své majetkové a osobní poměry, jakékoliv další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Závěr právní předchůdkyně žalobkyně o tom, že je žalovaná schopna dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Tvrzení, že si od žalované před uzavřením smlouvy nechala předložit doklady, nijak žalobkyně nedoložila. V kartě zákazníka žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené a bydlí v nájmu. Z karty zákazníka však žádným způsobem nevyplývá, jaké a zda vůbec nějaké, doklady k ověření těchto tvrzení žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně předložil a ta tak jeho tvrzení ověřila. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného, je proto nepřezkoumatelný. Nadto soud podotýká, že z obsahu spisu nevyplývá, že (zda) si právní předchůdkyně obstarala výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinila a k jakým závěrům dospěla. Proces přezkoumání úvěruschopnosti je myšlenkovým postupem, který je možné objektivizovat a přezkoumat toliko předložením odpovídajících listin. Žalobkyně v tomto smyslu žádné y soudu nepředložila a práva obdržet v tomto smyslu náležité poučení se vzdala svou dobrovolnou neúčastí u jednání, jak již uvedeno výše. Soud pochopitelně bere na vědomí, že půjčky u nebankovních institucí čerpají osoby potýkající se s finančními potížemi, právě i z těchto důvodů však soud musí trvat na řádném doložení zkoumání úvěruschopnosti tak, aby tuto mohl přezkoumat, neboť – jak uvedeno shora – úvěrování těchto osob musí být pečlivě zkoumáno, jelikož jejich dluhová past vede k celospolečenským negativním důsledkům.

18. Argumentace žalobkyně v tom smyslu, že přezkoumala úvěruschopnost do té míry, do které je to možné na ni spravedlivě požadovat, a že žalovaná prohlásila poskytnuté údaje za pravdivé, nemůže obstát. Dle názoru soudu je zcela zjevné, že instituce, která poskytuje úvěr, má dostatečné nástroje k tomu, aby potřebné doklady (ohledně podstatných příjmů a výdajů) od spotřebitele získala. Je to totiž právě instituce, která poskytuje peníze a disponuje tedy tím, co spotřebitel žádá a potřebuje. Je nasnadě, že pokud si instituce od spotřebitele vyžádá konkrétní jí specifikované podklady (v podstatě ve všech případech stejné či totožné), bude aktivita na spotřebiteli, aby tyto podklady úvěrové instituci doložil pod„ sankcí“ neobdržení prostředků. Převážná aktivita je tedy na spotřebiteli a na úvěrové instituci v zásadě pouze to, aby předložené doklady odborně posoudila a vyhodnotila schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zcela zjevně tedy není potíž potřebné doklady zajistit, jak uvádí, žalobkyně, nýbrž je odborně vyhodnotit tak, aby z nich schopnost spotřebitele splácet vyplynula. Ze shodných důvodů je bezúspěšná i námitka žalobkyně, že nemůže očekávat podvodné jednání zákazníků a prověřovat pravdivost jejich prohlášení, neboť se mnohdy jedná o osoby v bezvýchodné situaci či osoby, které nad svou finanční situací nemají odborný náhled. Právě z uvedených důvodů proto ZoSÚ stanoví povinnost prověřovat úvěruschopnost poskytovateli úvěru, jakožto odborníkovi působícímu na trhu s úvěrovými produkty.

19. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 11 000 Kč ze smlouvy ze dne 4. 12. 2017. Jelikož žalovaná na tuto částku žalobkyni zaplatila 5 350 Kč, jak uvedla žalobkyně, zůstala jí povinnost vydat částku 5 650 Kč. Dále žalobkyně poskytla žalované částku 21 000 Kč ze smlouvy ze dne 14. 9. 2017, na kterou žalovaná zaplatila 14 328 Kč, zůstala jí tak povinnost vydat částku 6 672 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z těchto částek, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně sjednaných poplatků a příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , 2 tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na soudní exekuci podle , jímž se vydává exekuční řád.