Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 174/2020-22
Městský soud v obec rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Mandátovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; Česká televize, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 3 780 Kč s příslušenstvím
takto:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 780 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 606,22 Kč a náklady řízení ve výši 600 Kč k rukám právního zástupce žalobce, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 780 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 606,22 Kč a náklady řízení ve výši 600 Kč k rukám právního zástupce žalobce, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 3 780 Kč z titulu dlužných koncesionářských poplatků a příslušenství.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl soud bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů. Rozsudek byl vyhotoven v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, tím mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, tuto svou povinnost splnil datum. Poplatek, který činí 135 Kč měsíčně, žalovaný neuhradil v období dubna 2017 do července 2019. Žalovaný nereagoval na výzvy, svůj dluh nezaplatil a na poplatku tedy dluží částku 3 780 Kč a na zákonném úroku z prodlení, který byl kapitalizován, částku 606,22 Kč.
Při právním posouzení soud aplikoval § 2 odst. 3 zákona č. 348/2005 o rozhlasových a televizních poplatcích, kdy ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového i televizního vysílání se platí rozhlasový poplatek i televizní poplatek. Televizní poplatek je podle § 6 výše uvedeného zákona 135 Kč § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, kdy je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení zákonného úroku z prodlení. Právo žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Na základě výše uvedeného shledal soud žalobu zcela důvodnou, neboť žalovaný porušil svou povinnost platit televizní poplatek a tím vznikl dluh ve výši 3 780 Kč s příslušenstvím.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ústavní soud při svém rozhodování několikrát dovodil, že i u České televize lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musely využívat právní pomoci advokátů (srov. nález ze dne datum sp. zn. II. ÚS 405/14 a nález ze dne 30. září 2014 sp. zn. II. ÚS 1727/14 ). Žalobci tak nebyla přiznána náhrada nákladů řízení ve formě odměny advokáta, ale náklady řízení úspěšného žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále byla přiznána paušální náhrada dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř tedy částka 200 Kč (2 x 100 Kč) dle § 2 odst. 1 vyhlášky za dva úkony spočívající v sepisu výzvy k plnění a sepisu žaloby. Celkem tedy soud přiznal žalobci náklady řízení ve výši 600 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí, popř. exekuci.