Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 357/2020-32
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 21 620 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 7 128 Kč s 8,25% ročním úrokem z prodlení z částky 7 128 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 7 440 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 616,69 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 255,15 Kč, s úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 9 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 30. 11. 2019 do 31. 12. 2020 a z částky 1 872 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 900 Kč s 8,25% ročním úrokem z prodlení z částky 900 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení.
IV. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 6 152 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 556,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 492,32 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 341,75 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 341,75 Kč od 30. 11. 2019 do 31. 12. 2020 a z částky 4 441,75 Kč od 1. 1. 2021, se zamítá.
V. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 7 128 Kč s 8,25% ročním úrokem z prodlení z částky 7 128 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 7 440 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 616,69 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 255,15 Kč, s úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 9 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 30. 11. 2019 do 31. 12. 2020 a z částky 1 872 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 900 Kč s 8,25% ročním úrokem z prodlení z částky 900 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení. IV. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 6 152 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 556,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 492,32 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 341,75 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 341,75 Kč od 30. 11. 2019 do 31. 12. 2020 a z částky 4 441,75 Kč od 1. 1. 2021, se zamítá. V. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 9. 2020 na žalované domáhala zaplacení částky 21 620 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována dvě slova, SE, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ příjmení jméno“) a žalovanou byla dne 18. 1. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 1 800 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč, za inkasní služby ve výši 3 600 Kč a dále poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 240 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 274 Kč Poslední splátka byla stanovena na 14. 3. 2019. příjmení příjmení jméno a žalovanou byla dále dne 21. 8. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 1 120 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, za inkasní služby ve výši 3 200 Kč a dále poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 232 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 244 Kč Poslední splátka byla stanovena na 1. 10. 2018. Žalovaná porušila svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradila pouze 7 100 Kč. Obě pohledávky za žalovanou postoupila právnická osoba anonymizováno na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou, na kterou však nereagovala.
2. Žalobkyně dále obecně uvedla, že příjmení jméno s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovanou uzavřena smlouva.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 18. 1. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně příjmení jméno s žalovanou listin u s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 1 800 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč, za inkasní služby ve výši 3 600 Kč a za životní pojištění ve výši 240 Kč, v pravidelných splátkách po 274 Kč. Svým podpisem potvrdila převzetí částky ve výši 9 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o úvěru číslo). Žalovaná porušila svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradila pouze 1 872 Kč. Dne 21. 8. 2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně příjmení jméno s žalovanou listin u s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 1 120 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, za inkasní služby ve výši 3 200 Kč a za životní pojištění ve výši 232 Kč, v pravidelných splátkách po 244 Kč. Svým podpisem potvrdila převzetí částky ve výši 8 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o úvěru číslo). Žalovaná porušila svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradila pouze 7 100 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 29. 11. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky uvedené v Příloze číslo„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni. Postoupenými pohledávkami jsou obě žalované pohledávky za žalovanou (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 11. 2019 byly žalované zaslány na adresu uvedenou ve smlouvě (z dopisů ze dne 29. 11. 2019 a z podacích lístků). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužných částek (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).
5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované při uzavření smluv, soud provedl důkaz zákaznickými kartami. Z karty zákazníka, resp. žádosti o zápůjčku ze dne 18. 1. 2018 soud zjistil, že žalovaná při podpisu smlouvy prohlásila, že bydlí ve vlastním bydlení spolu s manželem, má 1 nezaopatřené dítě a je na rodičovské dovolené s příjmem 7 600 Kč měsíčně. Dále pobírá příspěvek ve výši 500 Kč měsíčně. Výdaje uvedla v celkové výši 5 398 Kč, představující výdaje za bydlení 300 Kč, jídlo, dopravu, telefon, oblečení a léky 4 000 Kč a splátka úvěru 1 098 Kč měsíčně (úvěr u příjmení jméno v celkové výši 8 000 Kč). Dle odškrtnutých políček v kartě zákazníka žalovaná doložila k ověření svého příjmu a výdajů doklad o přiznání rodičovského příspěvku, doklad o přiznání přídavku a výpis z katastru nemovitostí, žádná z těchto listin však soudu spolu s kartou doložena nebyla. Z karty zákazníka, resp. žádosti o zápůjčku ze dne 21. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaná při podpisu smlouvy prohlásila, že bydlí ve vlastním bydlení spolu s manželem, má 1 nezaopatřené dítě a je na rodičovské dovolené s příjmem 7 600 Kč měsíčně. Dále pobírá příspěvek na děti ve výši 500 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 3 800 Kč měsíčně. Výdaje uvedla v celkové výši 7 400 Kč, představující výdaje za bydlení 500 Kč, jídlo, dopravu, telefon, oblečení a léky 6 200 Kč a splátka úvěru 700 Kč měsíčně (úvěr v celkové výši 5 000 Kč). Dle odškrtnutých políček v kartě zákazníka žalovaná doložila k ověření svého příjmu a výdajů doklad o přiznání rodičovského příspěvku, doklad o přiznání přídavků a výpis z katastru nemovitostí, žádná z těchto listin však soudu spolu s kartou doložena nebyla.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 1. 2018 a ze dne 21. 8. 2017 jsou absolutně neplatné, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Pokud žalobkyně doložila formuláře vyplněné žalovanou o jejích příjmech a výdajích, pak soud má za to, že žalobkyně údaje uváděné žalovanou řádně neprověřila, kdy sice tvrdí, že měla k dispozici doklad o přiznání rodičovského příspěvku, nicméně neuvádí, jaké skutečnosti z tohoto dokladu zjistila a navíc uvedený doklad jako důkaz soudu nepředložila. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by ověřovala faktické výdaje žalované např. výpisem z účtu. Vzhledem k příjmům žalované, kdy jejími jedinými příjmy jsou rodičovský příspěvek a přídavky na děti, příp. přídavek na bydlení, je třeba bezpodmínečně trvat na tom, aby byly řádně ověřeny i výdaje žalované. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem. V souzené věci lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (alespoň při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.
19. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
20. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smluv prověřena. Z uvedeného důvodu jsou předmětné smlouvy absolutně neplatné, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
21. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).
22. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvy o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnými dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 18. 1. 2018 částku 9 000 Kč. Jelikož žalovaná na tuto částku žalobkyni zaplatila pouze 1 872 Kč, má povinnost vydat žalobkyni zbývající částku 7 128 Kč jako bezdůvodné obohacení. Na základě smlouvy o úvěru ze dne 21. 8. 2017 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 8 000 Kč. Jelikož žalovaná na tuto částku uhradila 7 100 Kč, má povinnost vydat žalobkyni zbývající částku 900 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z částek 7 128 Kč a 900 Kč představující bezdůvodné obohacení, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení soud žalobu zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť převážně úspěšný žalovaná žádné neuplatňovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).