Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 119/2020-38
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 18 740 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9500 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9500 Kč od 24.4.2018 do zaplacení to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje částku 9240 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9540 Kč od 24.4.2018 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9500 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9500 Kč od 24.4.2018 do zaplacení to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje částku 9240 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9540 Kč od 24.4.2018 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně v žalobě podané dne 28.12.2019 uvedla, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne 27.02.2017 smlouvu o úvěru ve výši 21 240 Kč (skládající se z půjčené částky 12 000 Kč a kapitalizovaného úroku 9 240 Kč), podle které měla splácet týdně 354 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a další vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovanou ve výši 2 500 Kč, vydělila týdenní splátkou 354 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni 24.04.2017 a datum prodlení ke dni 24.04.2018. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy od 23.04.2018.
2. Žalobkyně se z jednání omluvila.
3. Žalovaná se k jednání nedostavila, ve věci se nevyjádřila.
4. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z listin y označené jako smlouva o úvěru, že žalovaná a žalobkyně sjednali smlouvu o úvěru ve výši 12 000 Kč, a to dne 27.2.2017, přičemž tuto částku a poplatek ve výši 2400 Kč a 2640 Kč, úrok ve výši 4200 Kč se žalovaná zavázala vrátit v 60-ti měsíčních splátkách po 354 Kč. Žalobkyně poskytla žalované 12 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. První splátka byla sjednána na 6.3.2017 a další vždy 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky.
5. Z formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované základní informace o spotřebitelském úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy, kdy součástí byl přehled jednotlivých budoucích splátek.
6. Z listin y označené jako evidenční karta klienta je patrno, že žalobkyně zjišťovala osobní a majetkové poměry žalované před uzavřením smlouvy. Z listin y vyplývá, že žalovaná měla za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy příjem 23 740 Kč z toho 11060 Kč činila mzda a částka 12680 Kč státní podpora. Ve výdajích je uvedena částka 2125 Kč nájem, 500 Kč za energie a dále částka 8000Kč v kolonce„ jiné“, dále částka 1328 půjčka u žalobkyně a dále půjčka 1350 Kč u jiné společnosti. Z karty vyplývá, že v domácnosti žalované je 5 vyživovaných osob, kdy v domácnosti je osob 9, bez dalších podrobností. Celkové výdaje jsou uvedeny ve výši 13303 Kč.
7. Z výzvy k plnění bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu.
8. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
9. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:
12. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. , a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
14. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně v rozporu se zákonem řádně neověřovala při uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované. Soud podotýká, že informace o majetku žalované neměl možnost ověřit, vycházel pouze z údajů o uvedených v evidenční kartě, neboť žalobkyně soudu jiné listinné důkazy nepředložila, ani nenavrhla (např. kopie výplatní pásky, výpis z účtu apod.) Navíc z příjmů žalované je vyživováno 5 osob. Podle názoru soudu měsíční výdaje pro 5 osob ve výši 13303 Kč neodpovídá realitě, když v těchto výdajích jsou započteny splátky dvou půjček ve výši 2678 Kč.
19. Jelikož se žalobkyně z jednání omluvila, nemohl soud žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. , aby ke svým tvrzením doplnila důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované.
20. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení v tomto případě činí 9500 Kč, neboť žalovaná z částky, kterou jí zaslala žalobkyně, uhradila již 2500 Kč. Žalovaná je povinna uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 9500 Kč od 24.4.2018 do zaplacení podle § 1970 o.s.ř. a příslušného nařízení vlády.
21. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy, taka jak je uvedeno ve výroku II.
22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. . Žalobkyně byla v dané věci úspěšná pouze v nepatrné části, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
23. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.