Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 213/2020-23

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky částka s příslušenstvím. Podle žalobních tvrzení jistina pohledávky představuje žalovanou neuhrazenou zápůjčku, která jí byla převodem na bankovní účet poskytnuta právnická osoba příjmení, p. l. c. (dále také jen„ původní věřitelka“), na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum. Pohledávka včetně příslušenství měla být na žalobkyni postoupena původní věřitelkou právnická osoba Collctions GmbH, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná i přes odeslanou předžalobní výzvu doposud ničeho nezaplatila.

2. Žalovaná se z nařízeného jednání omluvila, aniž by se vyjádřila k věci samé. Soud jednal a rozhodoval při jednání v nepřítomnosti účastnic ( ), za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil a žalovaná se rovněž omluvila, aniž by požádala o odročení jednání. Pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.

3. Na základě obsahu spisu a žalobkyní doložených listinných důkazů byla v řízení prokázána existence smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původní věřitelkou a žalobkyní dne datum (dále také jen„ smlouva o postoupení“). Na základě článku II. smlouvy o postoupení došlo k postoupení peněžitých pohledávek původní věřitelky na žalobkyni, přičemž jednotlivé postoupené pohledávky jsou podle smlouvy o postoupení specifikovány v příloze číslo k této smlouvě, která je vyhotovena elektronicky na CD-ROM nosiči. Předmětná příloha nebyla připojena na nosiči, ale v písemné formě, která ovšem nebyla vůbec čitelná. Ani z jiných provedených důkazů nezjistil, jaké konkrétní pohledávky byly předmětem postoupení podle smlouvy o postoupení. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by původní věřitelka postoupila na žalobkyni pohledávku plynoucí ze smlouvy o zápůjčce, kterou měla původní věřitelka s žalovanou uzavřít dne datum, přičemž právě takto je předmět řízení specifikován žalobními tvrzeními. Oznámení o postoupení pohledávky nebylo připojeno. Navíc žalobkyně ničeho netvrdila k posouzení úvěruschopnosti žalované.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

6. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení není dána, neboť žalobkyně neprokázala, že se podle § číslo

a § 1880 odst. 1 o. z. stala právní nástupkyní původní věřitelky, a to pokud jde o pohledávku plynoucí z žalobkyní tvrzené smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovanou dne datum. V souladu s § 1882 odst. 1 o. z. a ve spojení s ustálenou soudní praxí (např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. ) postačuje obecně k závěru o aktivní věcné legitimaci žalobce (jakožto postupníka, který v civilním řízení sporném uplatňuje právo na něj postoupené), pokud žalobce prokáže, že došlo k oznámení takového postoupení pohledávky ze strany předchozího věřitele dlužníkovi, případně že sám žalobce (či jiný postupník) dlužníkovi toto postoupení prokázal. Jak však plyne z výše uvedených závěrů, žalobkyně tyto skutečnosti předloženými listinami neprokázala, neboť z předložené smlouvy o postoupení (ani z jiných listinných důkazů) není zjistitelné, které konkrétní pohledávky byly na žalobkyni původní věřitelkou postoupeny.

7. Soud se ale dále zabýval i otázkou, zda žalobkyně, pokud by byla prokázána její aktivní legitimace, řádně a s odbornou péčí zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované podle zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

8. Soud předesílá, že otázku úvěruschopnosti žalované podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat podle § 588 o. z. z moci úřední, t.j. bez návrhu účastníků (viz rozsudek KS obec ze dne 14.3.2018, č.j. -50, nález Pléna Ústavního soudu ČR bod číslo Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo, nález Ústavního soudu ze dne datum). K textu § 87 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru„ že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy“ soud nepřihlížel, neboť toto ustanovení je evidentně v rozporu s uvedenou Směrnicí EP a tudíž s právem Evropské unie. I když žalovaný námitku neplatnosti úvěrové smlouvy pro porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nevznesl, nemá jeho pasivita na povinnost soudu zabývat se touto otázkou z úřední povinnosti žádný vliv.

9. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle shora cit. ustanovení, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. . Takto uzavřená spotřebitelská smlouva by proto odporovala § 580 odst. 1 o. z. a byla by neplatná. K této neplatnosti by soud přihlédl bez návrhu podle § 588 o. z. I v tomto případě by tedy šlo o plnění na základě bezdůvodného obohacení.

10. Např. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud.

11. Navíc soud upozorňuje i na procesní stránku řízení. Soudy nejsou povinny (ani oprávněny) poskytovat účastníkům v rámci občanského soudního řízení jiné poučení, než o procesních právech a povinnostech. Nemohou (a nesmí) proto účastníky poučovat o hmotném právu, tedy ani o tom, kterých práv (případně povinností) by se mohli (měli) podle hmotného práva domáhat. Poučení podle ustanovení slouží k tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (povinnost tvrzení) a aby ke svým tvrzením označili důkazy (povinnost důkazní). Postup podle ustanovení přichází v úvahu tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení přistupovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , ze dne 11.1.2011). Soud proto i v tomto případě by dospěl k závěru, že zde jsou dány předpoklady pro zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

12. Podle ustanovení by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo plně úspěšné žalované. Jelikož však žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl

o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).