Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 408/2020-27
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 8 112,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 20. 3. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 309,41 Kč spolu s úrokem z částky 4 769,13 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 29 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 769,13 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020 a z částky 1 269,13 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 20. 3. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 309,41 Kč spolu s úrokem z částky 4 769,13 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 29 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 769,13 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020 a z částky 1 269,13 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 8 112,44 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 116,83 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 580,14 Kč a s 29% úrokem z částky 4 769,13 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 4 769,13 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 8. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 4 640 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 2 500 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina zápůjčky úrokem ve výši 29 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 29 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 4 769,13 Kč za dobu do postoupení na částku 2 116,83 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 24. 6. 2019, v částce 580,14 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.
3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 8. 2. 2017, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 včetně podacího lístku ze dne 17. 7. 2019, výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 včetně podacího lístku ze dne 13. 3. 2020, zákaznické karty ze dne 8. 2. 2017, tří ústřižků poštovní poukázky B a oznámení úřadu práce ze dne 16. 1. 2017 a ze dne 10. 1. 2017. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o zápůjčce číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 8. 2. 2017 mezi právnická osoba jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a dále úrok a poplatky v celkové výši 4 640 Kč, tj. celkem 10 640 Kč v 45 týdenních splátkách po 237 Kč (poslední splátka 212 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná právnická osoba prohlásila, že je svobodná, má základní vzdělání, bydlí jako nájemník, nemá děti, není vlastníkem automobilu, je nezaměstnána. Příjmy činí 9 746 Kč měsíčně. Celkové měsíční výdaje žalované činí 3 500 Kč měsíčně. Z žalovanou předložených oznámení úřadu práce a ústřižků poštovních poukázek vyplývá, že žalovaná pobírala příspěvek na bydlení ve výši 6 400 Kč měsíčně a příspěvek na živobytí ve výši 5 970 Kč pro dvě osoby, to vše od prosince 2016. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 14. 6. 2018 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy číslo. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 13. 7. 2018 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 12. 3. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 13. 3. 2020.
6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má však za to, že smlouva o zápůjčce, jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by právnická osoba dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalované o výši příjmů a výdajů, doložila také výši příjmu žalované, nikoliv však výši pravidelných výdajů, zejména na bydlení. Z předložených listin vyplývá, že žalovaná v době uzavření smlouvy byla osobou v životní nouzi a úvěrující měla dbát zvýšené pozornosti při zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr a důkladněji zkoumat strukturu a výši pravidelných výdajů žalované, což však neučinila.
7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. ). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 6 000 Kč, uhradila dle tvrzení žalobkyně toliko částku 2 500 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 3 500 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovanou, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 20. 3. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 13. 3. 2020, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 18. 3. 2020, následující den nastala splatnost a nejpozději od 20. 3. 2020 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 3 500 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , jelikož procesně úspěšnější žalované (s přihlédnutím k úrokovému příslušenství) dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.