Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 376/2020-45
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 3 102,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, a to do tří dnů
od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 602,30 Kč
se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 602,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum se žalobkyně domáhala
po žalovaném zaplacení částky 3 102,30 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba poskytla žalovanému na účet úvěr dne datum
ve výši 1 500 Kč, který měl být splacen do datum s poplatkem za poskytnutí úvěru 1 602,30 Kč. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál. Dne datum byl předžalobně vyzýván k úhradě dluhu. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, která žalobou požaduje zaplacení jistiny dluhu s poplatkem a se zákonným úrokem z prodlení až do zaplacení.
Poučení:
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy
za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Z předložených důkazů soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalovaným a právnická osoba dne
datum. Jednalo se o úvěrovou smlouvu č. anonymizováno. Byla sjednána výše 1 500 Kč s poplatkem 1 602,30 Kč, což se zavázal žalovaný uhradit s RPSN 9 742,600 %
ve lhůtě splatnosti datum ve výši 3 102,30 Kč. Z Historie transakcí soud zjistil, že byla provedena platba datum ve výši 1 500 Kč s poznámkou odpovídající číslu smlouvy
č. anonymizováno. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba sdělila žalovanému, že pohledávku již ve výši 4 685,13 Kč postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Soudu doložená smlouva o postoupení mezi právnická osoba a žalobkyní je však ze dne datum. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že vyzval žalovaného dne datum k úhradě dluhu do 3 dnů tentokrát ve výši 9 4047,12 Kč. Z podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne datum doporučenou zásilku.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník ), smlouvou
o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku , úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek
ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je
v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
5. Soud po provedeném dokazování dospěl k právnímu závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací na straně žalobkyně a dospěl k závěru, že původní věřitel předmětnou pohledávku na žalobkyni převedl dne datum Smlouvou o postoupení pohledávek (tedy nikoliv ze dne datum - jak tvrdila žalobkyně v žalobě, ani dne datum - jak uváděl předchůdce žalobkyně v oznámení o postoupení), takže je žalobkyně je ve sporu aktivně věcně legitimována. Soud uzavřel, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku , neboť předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s poplatkem splatit. Soud však smlouvu vyhodnotil jako neplatnou, jak bude rozvedeno níže. Má tedy za to, že žalobkyně má nárok na vrácení poskytnuté částky 1 500 Kč jako plnění z neplatného titulu tj. bezdůvodného obohacení žalovaného. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak, to však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí co do částky 1 500 Kč a zákonného úroku od datum, když splatnost byla dne datum,
a od té doby je žalovaný v prodlení se zaplacením. Naproti tomu žaloba byla zamítnuta co
do požadavku na zaplacení částky 1 602,30 Kč představující dle smlouvy dlužné poplatky
za poskytnutí úvěru. Tyto sice v petitu žalobkyně nekonkretizovala a zahrnula do celkové žalované částky, ale vyplývají z obsahu žaloby. V této části je žaloba dle soudu neoprávněná. V případě smlouvy o úvěru lze dohodnout úrok za poskytnutí peněz. Uvedené ustanovení
je kogentní a nelze se od něj odchýlit, takže ujednání o poplatku je neplatné pro rozpor
se zákonem - § 39 OZ . Pokud by byl poplatek posuzován jako skrytý úrok, pak byl by soudem vyhodnocen je rozporný s dobrými mravy, když je požadován ve vyšší výši než poskytnutá částka, tedy by byl úrok více než 100 % dluhu. Z uvedených důvodů byla žaloba, co se týká žalobkyní požadované částky na poplatcích ve výši 1 302,30 Kč zamítnuta, jak je uvedeno
ve výroku II. rozsudku.
6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým
a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05 ). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně méně úspěšná než žalovaný. Ten však náklady řízení nepožadoval, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.