Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
10 C 197/2020-36
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Coufalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s přísl.
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, z částky částka od datum do datum ve výši částka, z částky částka od datum do datum ve výši částka, z částky částka od datum do datum ve výši částka, z částky částka od datum do datum ve výši částka, z částky částka od datum do datum ve výši částka, z částky částka od datum do datum ve výši částka, z částky částka od datum do datum, částky ve výši částka, úroku ve výši 89,29 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, z částky částka od datum do datum ve výši částka, z částky částka od datum do datum ve výši částka, z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], z částky [částka] od [datum] do [datum], částky ve výši [částka], úroku ve výši 89,29 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě níž poskytla žalované finanční prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 36 měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy k 22. dni v měsíci. Mezi smluvními stranami byla sjednána efektivní úroková sazba 136,61 % p.a. z dlužné částky. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení dlužníka a byla ověřena i úvěrová historie žalované v databázích příjmení a NRKI. Mezi smluvními stranami byla sjednána pokuta celkem ve výši částka (2 x částka) za každé prodlení s platbou splátky úvěru delší jak 30 dnů, tedy za prodlení s se splátkou úvěru číslo. Jelikož byla žalovaná v prodlení se splátkami, dne datum byl úvěr zesplatněn. Žalovaná dluží na jistině částku ve výši částka (kdy původní jistina činila částka a úrok přirostlý ke dni zesplatnění částka). Podle čl. 6 smlouvy bylo ujednáno, že žalobkyni vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od datum, ke dni vyhotovení žaloby jde o pokutu ve výši částka. Dále se žalobkyně domáhá náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného celkem částka, (6 x částka) za každou splátku v prodlení více jak 15 dnů. Dále se žalobkyně domáhá úroku z prodlení ve výši 89,29 % ročně z dlužné původní jistiny úvěru, tj. z částky částka od datum, maximálně do výše částka. Žalovaná dosud ničeho neuhradila.
1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání u soudu se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána. Soud proto projednal a rozhodl věc v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu .
2. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o úvěru číslo uzavřené dne datum, dokladu o vyplacení úvěru, oznámením o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, karty klienta, výpisy z registru příjmení a NRKI, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně jako poskytovatel uzavřela s žalovanou jako klientem smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka, který byl dne datum žalované zaslán na účet. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v 36 měsíčních splátkách po částka vždy k 22. dni v měsíci, celkem měla žalovaná uhradit žalobkyni částka. Zápůjční úroková sazba činila 136,61 % a je dohodnuta jako pevná úroková sazba, RPSN 136,61 %. Podle bodu 6.1 smluvních ujednání (podepsaných žalovaným) činí smluvní pokuta za prodlení s úhradou částka za každou splátku v případě prodlení o více než 30 dnů max. částka za každý rok. Podle čl. 6 má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením klienta. Výše nákladů u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení 15 dnů, činí částka. Podle čl. 6 písm. b) jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru a k tomuto dni se stávají okamžitě splatnými celá jistina a běžné úroky zahrnuté do těchto splátek. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu je žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle bodu 6.5 smlouvy pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí dlužníci novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. Podle bodu 6.7 je žalobkyně je oprávněna požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé částky nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Smlouva byla žalovanou podepsána dne datum a ze strany žalobkyně byla akceptována dne datum, o čemž byla žalovaná informována oznámením o schválení úvěru. Kartou klienta bylo prokázáno, jakým způsobem žalovaná úvěr hradila, kdy poslední úhrada ze strany žalované byla učiněna v červenci rok.
3. Výzvami k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum, datum, datum žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru, odeslání těchto výzev žalované ničím nedoložila. Oznámením o zesplatnění ze dne datum žalobkyně sdělila žalované, že v důsledku jeho prodlení se splátkou došlo k zesplatnění všech závazků vyzvala k okamžité úhradě ze smlouvy. Předžalobní výzvou ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě vzniklého dluhu z úvěrové smlouvy ve lhůtě 15 dnů od odeslání výzvy, výzva byla žalované odeslána dne datum. Z výjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne datum soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil.
4. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, provedla žalobkyně výpisem žalované v registru příjmení a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Podle výpisu z nebankovního registru klientských informací CBS skóre žalované uvedeno nebylo, kód příznaku 13, tzn. že klient má pouze ukončené smlouvy dříve než před 36 měsíci. Podle registru příjmení neměla žalovaná k datum záznam v registru. Žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy podepsala formulářové prohlášení klienta, v němž žalovaná mimo jiné uvedla, že si je vědoma sjednaných úroků a považuje je za přiměřené, že nemá žádné dluhy, že není v úpadku apod., a že veškeré poskytnuté údaje jsou„ pravdivé a úplné.“ Vedle toho žalobkyně provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta, v němž je uvedeno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované činí částka, což bylo doloženo rozhodnutím název instituce název instituce název instituce ze dne datum, z něhož vyplývá, že žalované byla snížena odměna pěstouna z částka na částka měsíce. Výplata odměny byla doložena poukázkami za měsíce listopad rok – leden rok. Výdaje žalované byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou částka s poznámkou„ životní minimum“, počet dětí 1, druhá osoba v domácnosti 0, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) částka, výdaje na dítě částka, celkem výdaje částka, rezerva částka, volné zdroje částka, forma bydlení vlastní. Žalovaná mezi svými výdaji tedy neuvedla žádnou půjčku.
5. Podle statistiky ČNB https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP činí průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu (UK3) za období únor – březen rok 8,20 – 8,38 %.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
9. Žalované jako spotřebiteli (§ 419 o. z.) byla poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).
10. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout z úřední povinnosti.
13. Věřiteli je tedy zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy třeba posoudit jako rozpornou s dobými mravy (srov. nález název soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dostupný z www.nalus.usoud.cz). Zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. název soudu uzavřel, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek název soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný z www.nsoud.cz). Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
14. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá ZosÚ řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Bylo prokázáno, že jediným příjmem žalované byla částka částka měsíčně představující odměnu pěstouna doložená rozhodnutím název instituce název instituce název instituce z datum s odůvodněním, že vyplacená částka bude žalované snižována o odpočet daně z příjmů fyzických osob, pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění. příjmení jiné příjmy žalovaná neměla. Výdaje žalované nebyly nijak prověřeny, výše měsíčních výdajů u žadatelů ve věku 26 let spočívajících pouze v životním minimu nemohou odpovídat obvyklým výdajům, výše nákladů na bydlení ve vlastním bydlení ve výši částka měsíčně rovněž nebyla prověřena. Tvrzené výdaje na dítě ve věku 16 let ve výši částka měsíčně se jeví soudu rovněž jako nepravděpodobné. Navíc žalovaná měla úvěr splácet po dobu 36 měsíců, přičemž není zřejmé, zda žalovaná i do budoucna (po dobu splácení úvěru) bude pobírat odměnu pěstouna v takové výši, když u takových dávek může dojít kdykoliv k jejich odnětí či snížení při jakékoliv změně poměrů. Žalobkyně se v daném případě spoléhala téměř výhradně na prohlášení klienta a nevyžádala si k tomu všechny potřebné doklady, zejména pokud se jedná výdajů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalované).
15. I pokud by soud nedospěl k výše uvedenému závěru, je navíc smlouva o úvěru neplatná pro rozpor s dobrými mravy, vzhledem k ujednání o výši úroku z úvěru 136,61 % p.a. Soud dospěl k závěru, že toto ujednání je absolutně neplatné podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., neboť ujednaná výše úroku se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání (ke stejnému závěru by pak bylo třeba dospět i ohledně žalobkyní v žalobě požadovaného úroku ve výši 89,29 % ročně). Z ustanovení § 576 o. z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání (o úroku) od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. příjmení, P. a kol.: název předpisu název předpisu I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 číslo). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. To ostatně vyplývá i jejího vyjádření při jednání, kdy na sjednané úrokové sazbě setrvala. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek název soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013 ).
16. Nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o.z. z titulu bezdůvodného obohacení. Podle tohoto ustanovení, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za situace, kdy žalovaná zaplatila žalobkyni částku částka, má žalobkyně nárok na zaplacení rozdílu mezi původní jistinou ve výši částka vyčíslenou ke dni zesplatnění úvěru a částkou zaplacenou žalovanou. V daném případě je tedy žalovaná povinna vrátit žalobkyni částku ve výši částka. Žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. z této částky od datum, neboť k vydání bezdůvodného obohacení vyzvala žalobkyně žalovanou výzvou odeslanou dne datum ke splnění povinnosti v 15 denní lhůtě od data odeslání výzvy (výrok I.).
17. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl (výrok II.).
18. O nákladech řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když žalované, která byla v řízení převážně úspěšná, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.