Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
35 C 73/2021-19
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 5 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 1 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 200 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 801,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 1 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 200 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 801,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Soud posuzoval žalobu, kterou se žalobce domáhal předmětné částky s tím, že jeho předchůdce (právnická osoba) poskytl žalované dne 9. 4. 2017 zápůjčku číslo poté, co žalovaná potvrdila, že je dluh schopna sama uhradit. Žalovaná se jej zavázala uhradit do 27. 4. 2017 spolu s poplatkem 1 200 Kč. Svou aktivní legitimaci žalobce odvozoval od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2020.
Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany souhlasily s tímto postupem (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předchůdce žalobce s žalovanou uzavřeli smlouvu, na základě které jí dne 9. 4. 2017 poskytl zápůjčku 4 000 Kč poté, co žalovaná potvrdila, že je dluh schopna sama uhradit. Žalovaná se zavázala dluh uhradit do 27. 4. 2017 spolu s poplatkem 1 200 Kč. Původní věřitel postoupil smlouvou o postoupení pohledávky pohledávku na žalobce a tuto skutečnost žalované oznámil dopisem ze dne 19. 8. 2020.
Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. limitovanou zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Žalobce (jeho předchůdce) prostředky žalované poskytl, žalovaná je však nevrátila.
Soud se zabýval tím, zda věřitel splnil svoji povinnost dle § 86 zákona, tedy zda náležitě zkoumal schopnost žalované dluh splatit, když nesplněním této povinnosti by se smlouva stala dle § 87 zákona absolutně neplatná (viz rozsudek Evropského soudního dvora ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK ze dne 5. 3. 2020, č. C -679/18). Žalobce tvrdil, že schopnost žalované dluh uhradit zkoumal, když žalovaná tuto skutečnost výslovně potvrdila v internetovém formuláři. Soud však konstatuje, že tento způsob zkoumání schopnosti žalované dluh uhradit nesplňuje korektiv odborné péče, kterým je poskytovatel zápůjčky vázán. Tento korektiv je dán mimo jiné i subjektivním hlediskem spočívajícím v pečlivosti konkrétního věřitele při hodnocení poměrů dlužníka. Věřitel proto nemůže dostát svým povinnostem, pokud vychází toliko z objektivně nedoloženého tvrzení úvěrovaného o jeho poměrech (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). V daném případě tak věřitel své povinnosti zkoumat schopnost žalované dluh splatit nedostál ani formálně, když se spokojil toliko s prohlášením žalované.
Soud proto žalobci jako nástupci věřitele přiznal dlužnou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbytku žalobu zamítl, neboť v tomto rozsahu se žalovaná neobohatila. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 o. s. ř. o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 801,68 Kč, přičemž tato částka představuje 53,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,92 % a úspěchu žalované v rozsahu 23,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 200 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu návrhem na nařízení exekuce.