Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 424/2020-22
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Kryndlerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 5 932 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhá zaplacení úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 4 736,60 Kč za období od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhá zaplacení částky 3 084 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 736,60 Kč za období od datum do datum a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 888,60 Kč za období od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 848 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 848 Kč za období od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhá zaplacení úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 4 736,60 Kč za období od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhá zaplacení částky 3 084 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 736,60 Kč za období od [datum] do [datum] a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 888,60 Kč za období od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 848 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 848 Kč za období od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 932 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že právnická osoba anonymizována tři slova, IČO (dále jen„ příjmení jméno“), s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu nazvanou jako smlouva o půjčce, jejímž předmětem byla povinnost právnická osoba anonymizováno poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala, že příjmení jméno za poskytnuté peněžní prostředky zaplatí úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 455 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměnu za administrativní činnost 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek poplatek 1 500 Kč Součástí smlouvy uzavřené mezi příjmení jméno a žalovanou byla i pojistná smlouva na životní pojištění, kde jednorázové pojistné bylo sjednáno ve výši 129 Kč. Vše výše uvedené se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 188 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum (dále jen„ smlouva o půjčce“). Žalovaná uhradila pouze částku 2 152 Kč, kterou příjmení jméno započítala na jistinu ve výši 263,04 Kč, na smluvní úrok ve výši 455 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 399,26 Kč a na pojistné ve výši 34,34 Kč. Další platby na dluh ze smlouvy o půjčce žalovaná neprovedla. Žalovaná měla výše uvedené zaplatit nejpozději do datum, žalovaná je tedy v prodlení a příjmení jméno vznikl nárok na náhradu zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny a smluvních úroků ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny, a to do zaplacení, protože žalovaná byla v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením více než jedné splátky (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky). Před uzavřením smlouvy o půjčce provedla příjmení jméno posouzení úvěruschopnosti žalované a posoudila žalovanou jako úvěruschopnou, a to na základě tvrzených skutečností žalovanou a předložených dokladů žalovanou.
2. V důsledku fúze sloučením se dne datum stala právním nástupcem právnická osoba anonymizováno právnická osoba anonymizována dvě slova, dnes příjmení jméno příjmení, anonymizováno, IČO (dále jen„ právní nástupce“). Právní nástupce příjmení jméno uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum, jejímž předmětem bylo postoupení souboru pohledávek, včetně pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Soud má za zjištěný následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s příjmení jméno smlouvu o půjčce, na základě které poskytla příjmení jméno žalované zápůjčku 5 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o půjčce provedla příjmení jméno posouzení úvěruschopnosti žalované a posoudila žalovanou jako úvěruschopnou. Jako měsíční příjem žalované zjistila příjmení jméno částku 34 650 Kč skládající se ze mzdy žalované 7 690 Kč, přídavků 500 Kč, příspěvku na bydlení 4 500 Kč a z dalších příjmů představujících příjem druha žalované ve výši 21 960 Kč. Jako měsíční výdaje žalované zjistila příjmení jméno částku 18 100 Kč a jako použitelný příjem zjistila příjmení jméno částku 16 550 Kč. V případě mzdy, přídavků a příspěvku na bydlení je zřejmé, že tyto příjmy ověřila příjmení jméno na základě předložené výplatní pásky, výpisu z účtu, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy a z výměry státní podpory. V případě dalších příjmů představujících příjem druha žalované, však příjmení jméno jakkoliv neověřila výši a původ tohoto příjmu a spokojila se pouze s tímto jakkoliv nepodloženým tvrzením druha žalované. Na poskytnutou zápůjčku zaplatila žalovaná celkem 2 152 Kč.
6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
7. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Podle § 9 odst. 3 z.s.ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
9. Podle § 9 odst. 4 z.s.ú. pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (zápůjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
14. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z.s.ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. 1 As 30/2015 , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.
15. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. III ÚS 4129/18 , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tento důsledek dovozuje též pro režim úpravy z.s.ú. před účinností novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. (viz rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
16. Konečně též rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba proti GK) vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. V souzené věci příjmení jméno nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy půjčce sice řádně ověřila část příjmů výplatní páskou a pracovní smlouvou, výpisem z účtu a výměrou státní podpory, ale pokud jde o položku dalším příjmy představující příjem druha žalované ve výši 21 960 Kč, tak ze zákaznické karty není zjistitelné, jak tento příjem druha žalované příjmení jméno ověřila. Ze zákaznické karty je přitom zřejmé, že čistý příjem žalované činil 12 690 Kč (čistá mzda + přídavky + příspěvek na bydlení) a měsíční náklady žalované činily 18 100 Kč. Další příjmy domácnosti představují částku 21 960 Kč, aniž by však tato zjištění vyplývala z konkrétních dokladů. Důsledně tomu nelze než učinit závěr, že v okamžiku uzavření smlouvy o půjčce příjmení jméno nedostatečně posoudila schopnosti žalované poskytnutou zápůjčku splácet.
18. Protože smlouva o půjčce je z výše popsaných důvodů v celém svém obsahu neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. příjmení jméno poskytla žalované jistinu 5 000 Kč. Žalovaná ve splátkách celkem uhradila 2 152 Kč. Žalovaná tak ke dni vyhlášení rozsudku dluží na jistině 2 848 Kč (5 000 Kč – 2 152 Kč).
19. Podle § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. Žalovaná pak měla plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla žalobkyní vyzvána. Za takovou výzvu považuje soud předžalobní upomínku ze dne datum, kdy byla žalovaná vyzvána k zaplacení do datum. Od následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyně má dle ust. § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v žalobkyní požadované výši. Pokud byl požadován úrok z prodlení za dřívější období, soud jej zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) tak, že nepřiznal žalované, která byl ve věci poměrně úspěšnější, náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že jí žádné náklady řízení nevznikly. Ke dni vyhlášení rozsudku představoval požadavek žalobkyně jistinu 5 932 Kč, úrok 5 118,43 Kč a úrok z prodlení 1 956,62 Kč, tedy celkem 13 007,05 Kč. Žalobkyni byla ke dni vyhlášení rozsudku přiznána jistina 2 848 Kč a úrok z prodlení 88,01 Kč, tedy celkem 2 936,01 Kč. příjmení 13 007,05 Kč představovala 100 % úspěch ve věci a suma 2 936,01 Kč představuje 22,57 % úspěch ve věci žalobkyně, tedy úspěch méně než poloviční.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.