Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 328/2020-45
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované,
v řízení o zaplacení 5 167 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se ohledně zaplacení 339 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za dobu od 25. 8. 2020 až do zaplacení.
III. Žaloba se ohledně zaplacení 2 828 Kč s příslušenstvím a úroků z prodlení z částky 2 000 Kč za dobu od 23. 3. 2018 do 27. 8. 2020 zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se ohledně zaplacení 339 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za dobu od 25. 8. 2020 až do zaplacení. III. Žaloba se ohledně zaplacení 2 828 Kč s příslušenstvím a úroků z prodlení z částky 2 000 Kč za dobu od 23. 3. 2018 do 27. 8. 2020 zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 5 167 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 828 Kč od 23.3.2018 až do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná jej požádala o poskytnutí úvěru. Žalobce nejprve na základě informací od žalované posoudil její schopnosti splácet úvěr, když posoudil její příjmy a výdaje a dále provedl lustrace v interním systému, insolvenčním a exekučním rejstříku. Informace, které žalovaná tímto poskytla, byly zaznamenány v protokolu z jednání s klientem. Žalované byly také poskytnuty veškeré informace o úvěru, které předpokládá zákon tak, aby mohla posoudit, zda požadovaný úvěr odpovídá jejím finančním schopnostem a možnostem, případně porovnat podobné nabídky úvěrů na trhu. Dne datum pak tedy žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě žalobce vyplatil žalované v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 2 000 Kč na dobu do 15.12.2017 a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně sjednaného administrativního poplatku ve výši 660 Kč a sjednaného úroku ve výši 18 Kč do uvedeného data splatit. Jelikož žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, žalobce jí v souladu s uzavřenou smlouvou účtoval následující platby: poplatek za upomínky při prodlení žalované o 7 dní ve výši 150 Kč, za prodlení 14 dní ve výši 250 Kč, za prodlení 21 dní ve výši 350 Kč a za prodlení 30 dní ve výši 400 Kč Tyto náklady nahrazují sjednaný úrok z úvěru běžící pouze do sjednaného data splatnosti úvěru, po kterém již žalobce úrok z vypůjčené částky neúčtuje, a dále představují účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované spojené s poštovným, telefonickými urgencemi, mailovými urgencemi, personální a administrativní režií atd. Všechny upomínky byly žalobkyní odesílány prostřednictvím automatizovaného odesílacího systému formou obyčejné poštovní zásilky. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani po odeslání shora uvedených výzev k úhradě, byla jí žalobcem dne 15.3.2018 odeslána předžalobní výzva, na níž žalovaná nereagovala. V důsledku prodlení žalované účtuje žalobce dle uzavřené smlouvy rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, tj. z částky ve výši 2 678 Kč, a to za každý den prodlení, za období od 16.12.2017 do 28. 7. 2020, když vzhledem k délce prodlení žalované a výši smluvní pokuty žalobkyně zohledňuje ustanovení zákona a smluvní pokutu žádá pouze ve výši součinu čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, tj. 0,5 x 2 678 Kč, tj. ve výši 1 339 Kč.
2. V podání ze dne 22.12.2020 vzal žalobce žalobu zpět ohledně zaplacení 339 Kč, které požadoval na smluvní pokutě s tím, že souladná se zákonem je smluvní pokuta 1 000 Kč jako polovina poskytnuté jistiny. Dále zevrubně zopakoval svá žalobní tvrzení, zejména co se týče zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr a dále doplnil, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.
3. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
4. Z výpisu z centrální evidence exekucí vyplynulo, že žalovaná zde k datum neměla záznam. Z výplatních pásek žalované vyplynulo, že v září a říjnu 2017 její čistá mzda činila 13 789 Kč, resp. 15 929 Kč. Z tabulky označené jako„ příjmení“ vyplynulo, že tato neobsahuje žádnou identifikaci osoby, jíž se má týkat, je zde uveden příjem domácnosti ve výši 14 000 Kč, celkové výdaje 5 300 Kč a volné příjmy tedy 8 700 Kč. Z výpisu z registru ČNB vyplynulo, že žalobce je evidován mezi poskytovateli spotřebitelských úvěrů. Z výpisu z účtu žalobce vyplynulo, že dne datum převedl na účet č. bankovní účet částku 2 000 Kč, z tohoto účtu pak dne 14.11.2017 obdržel 1 Kč. Dále žalobce doložil kopie osobních dokladů žalované, a sice oboustrannou kopii občanského průkazu a rodný list. Dále žalobce doložil listin u označenou jako karta klienta týkající se žalované. V této jsou uvedeny její osobní údaje a historický výpis jednotlivých úkonů učiněných v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru. Dále žalobce doložil celkem čtyři upomínky adresované žalované a dále také upomínku předžalobní. Žalobce nedoložil jejich odeslání. Dále žalobce předložil soubor listin, kde absentoval podpis žalované, a sice smlouvu o spotřebitelském úvěru, předsmluvní informace a obchodní podmínky žalobce.
5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce zaslal dne datum na bankovní účet žalované 2 000 Kč, žalobce disponuje osobními údaji žalovaného a listinami shora uvedenými.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
15. S odkazem na § 96 o.s.ř. o.s.ř. a s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem soud řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku č. I tohoto rozsudku.
16. I když soud pomine, že žalobce zcela přesvědčivě nedoložil uzavření předmětné smlouvy s žalovanou, bylo by nutné tuto stejně shledat neplatnou, jak je uvedeno dále. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP . Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (šetření v registru exekucí a doložení příjmu žalované) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil, resp. tyto jsou nedostatečné. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP , tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
17. Dle doloženého dokladu o příjmu žalovaná v době uzavření smlouvy disponovala příjmem ve výši kolem 14 000 Kč měsíčně, přičemž se zavázala vrátit žalobci částku nikoli vysokou, k níž by měly dané příjmy v obecném měřítku postačovat. Žalobce však zcela rezignoval na objasnění výdajů žalované, přičemž pak nemohl dojít ke kvalifikovanému závěru, že příjmy žalované ke splácení úvěru skutečně dostatečné jsou. Možnosti poskytovatele úvěru v otázce výdajů klientů jistě nejsou bezbřehé, nicméně jistě není nikterak problematické opatřit si od klienta potvrzení o výdajích na bydlení či výpis z bankovního účtu (úvěr byl poskytnut bezhotovostně), který pak poskytuje věrohodný obraz platební bilance osoby. S ohledem na výše uvedené pak soud musel konstatovat, že se žalobce dostatečně nezabýval schopností žalované úvěr splácet a dále s odkazem na shora uvedený nález Ústavního soudu a zákon o SP shledat předmětnou smlouvu neplatnou.
18. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalované 2 000 Kč (i v tomto ohledu nejsou důkazy zcela jednoznačné a soud se k tomuto závěru přiklonil především k naprosté procesní pasivitě žalvoané). je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Jako první výzvu k zaplacení lze dle názoru soudu kvalifikovat až samotnou žalobou, neboť u předcházejících písemnosti žalobce nebylo nijak doloženo jejich doručení či alespoň odeslání. Žaloba byla ve sféře dispozice žalované nejdříve dne 24.8.2020, od následujícího dne, kdy neplnila bez zbytečného odkladu, je tedy s úhradou v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ), tedy dle nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. II a III tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
19. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ). Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.