Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
8 C 400/2020-14
Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka s 8,5% zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši částka, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky částka zamítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit nedoplatek soudního poplatku ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s 8,5% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka], to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky [částka] zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit nedoplatek soudního poplatku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky částka s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení částka, kapitalizovaným úrokem částka a částky částka. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum uzavřel žalovaný se právnická osoba, IČO, dále jen („ původní věřitel“), smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši částka, přičemž žalovaná se zavázala vrátit částku částka spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka a smluvním úrokem ve výši částka nejpozději do datum Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Původní věřitel postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum předmětnou pohledávku na žalobce. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částka, přičemž se skládá z nesplacené jistiny ve výši částka, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, nesplaceného smluvního úroku z úvěru ve výši částka, nesplacené smluvní pokuty ve výši částka a poplatků z prodlení ve výši částka. Od postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho.
Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaná se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ), nevyjádřila. Výzva byla žalované doručena dne datum v souladu s § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu trvalého pobytu evidovanou v centrální evidenci obyvatel. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř.
Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností od datum, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne datum.
Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovanou datum smlouvu o úvěru číslo to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ust. § 562 O.Z. formou registrace žalované na webovém portálu původního věřitele. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout částku částka na účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky s poplatkem za poskytnutí úvěru a smluvními úroky z úvěru nejpozději do datum ulice procentuální sazba úvěru činila dle smlouvy 325,89% a RPSN 1733,54%.
Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015 , dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústav y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. R 52/2005 ve vztahu k trestnému činu lichvy stanovila, že k takovému trestnému činu dojde v případě, že poskytnuté plnění ze strany věřitele je v hrubém nepoměru k protiplnění požadovaného po dlužníku, např. při úroku přesahujícím 70% jistiny. Současně je třeba přihlížet k závěrům plynoucím z rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 4084/12 z datum a I. ÚS 199/11 z datum o tom, že soudní ochrany se nemá dostat subjektů, které evidentně poškozují práva svých klientů, kdy v důsledku hrubě nerovnovážného smluvního postavení v neprospěch spotřebitele, zasahují nejen do právní sféry, ale i osobní. V tomto směru je třeba nahlížet na smluvní ujednání jako na celek a případně učinit závěr o neplatnosti smlouvy jako takové, a nutnosti vypořádání závazků podle pravidel bezdůvodného obohacení.
Uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v lednu 2018 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústav y do jednoho roku 19,31 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 57,93 %. Takto sjednaná odměna pak je podle citované judikatury v rozporu s dobrými mravy. V posuzované věci činí výše souhrnného poplatku částka, přičemž úvěr byl poskytnut na 28 dní, což znamená, že za rok jde o částka, což je ve vztahu k jistině 325,89%. Jedná se tedy o odměnu, která je nad povolený limit a ujednání o souhrnném poplatku jako celek je třeba hodnotit jako absolutně neplatné podle § 580 O.Z. Soud tak uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná si půjčila částka, nevrátila ničeho a dluží částka. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou částku částka s 8,5% zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši částka. Ve zbývající výši byla žaloba zamítnuta.
Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích je žalobce povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši částka, jelikož nebyl vydán platební rozkaz a v řízení bylo pokračováno, a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.