Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
61 C 179/2020-28
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 5 426 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do částky 4 614 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 030,28 Kč, úrokem ve výši 3 054,77 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 110,15 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 298,15 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 110,15 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 812 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 812 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do částky 4 614 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 030,28 Kč, úrokem ve výši 3 054,77 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 110,15 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 298,15 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 110,15 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 812 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 812 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum a doplněnou dne datum domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 5 426 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Úvěryschopnost žalované byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně na základě nájemní smlouvy, předložených dokladů SIPO, výměry podpory žalované, z výplatní pásky-složenky a negativního záznamu žalované v insolvenčním rejstříku. Tyto ověřené údaje byly uvedeny v kartě zákazníka. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 10 440 Kč (půjčku 6 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 4 440 Kč). Souhrnný poplatek se skládal z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 840 Kč odpovídající 23,72 % roční úrokové sazbě, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaná se dále zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně za doplňkovou službu životního pojištění částku 174 Kč. Celkovou částku ve výši 10 614 Kč se žalovaná zavázala splatit prostřednictvím 58 týdenních splátek ve výši 183 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Dlužná částka měla být právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena do datum Poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne datum Celkem žalovaná uhradila na půjčce částku 5 188 Kč. V důsledku fúze sloučením se dne datum stala právní nástupkyní právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba anonymizována dvě slova (nyní po změně názvu anonymizováno anonymizována tři slova). Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 4 110,15 Kč, souhrnného poplatku ve zbylé výši 1 315,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 054,77 Kč představující smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny 4 110,15 Kč od datum, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do data postoupení pohledávky dne datum, a úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 030,28 Kč představující zákonný úrok z prodlení z jistiny 4 110,15 Kč od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty od splatnosti poslední splátky do data postoupení pohledávky dne datum. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku 23,72 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 4 110,15 Kč od datum rok do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:
5. Žalovaná dne datum uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce číslo dle které jí společnost poskytla půjčku ve výši 6 000 Kč. Žalovaná v době uzavření smlouvy o půjčce bydlela s rodiči. Byla v evidenci na úřadu práce. Příjmy domácnosti činily 11 450 Kč měsíčně (bez specifikace), na sociálních dávkách činil příjem 4 800 Kč měsíčně. Přídavky činily 1 110 Kč. Výdaje na domácnost činily 2 500 Kč měsíčně (nájem/inkaso), ostatní výdaje činily 13 000 Kč měsíčně. Výdaje na telefon činily 200 Kč měsíčně. Dle karty zákazníka byly údaje ověřeny jak z nájemní smlouvy, dokladů SIPO, z výměru státní podpory a z výplatních pásek – složenek. Zároveň žalovaná dle karty zákazníka neměla uzavřenu žádnou další půjčku u jiné společnosti či právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná se zavázala k půjčce uhradit i souhrnný poplatek 4 440 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z úroku ve výši 840 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Dále se žalovaná zavázala uhradit poplatek za zařazení do pojišťovacího programu ve výši 174 Kč. Celkovou částku ve výši 10 614 Kč se žalovaná zavázala splatit v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Žalovaná převzala půjčku v hotovosti, což stvrdila podpisem smlouvy. První splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 23,72 % p.a. jako pevná úroková sazba po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaná na půjčku uhradila celkem částku 5 188 Kč. Na základě fúze sloučením se dne datum stala právní nástupkyní právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba anonymizována dvě slova, která dne datum změnila název na anonymizováno anonymizováno anonymizována dvě slova. Pohledávka byla následně postoupena dne datum smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne datum, přičemž oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované odesláno prostřednictvím České pošty dne datum. Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou.
6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
7. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o.z. “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Dle § 2392 odst. 1 věta první o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
13. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
14. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
15. Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku 6 000 Kč. Žalovaná částku převzala a zavázala se ji uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 440 Kč a poplatkem za zařazení do pojišťovacího programu ve výši 174 Kč v 58 týdenních splátkách. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.
20. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018 „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“
21. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019 -89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18 , v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS. Ve stejné skutkové věci pak vyslovil v právní větě uvedeného rozhodnutí, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“
22. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. 14 Co 36/2020 -63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
23. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
24. Žalobkyně se v žalobě při posouzení úvěryschopnosti žalované omezila na sdělení, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla u žalované lustraci insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem a majetkovou situaci žalované prověřila na základě nájemní smlouvy, předložených dokladů SIPO, výměry podpory žalované, z výplatní pásky-složenky a negativního záznamu žalované v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalované včetně výdajů, neboť soudu nedoložila ani nezbytné minimum, tedy výplatní pásky o sociálních dávkách a nájemní smlouvu. Jelikož žalovaná žila v době uzavření smlouvy spolu s rodiči, není vůbec patrné, jaké příjmy uvedené v kartě zákazníka jsou výlučně příjmy žalované. Rovněž výdaje domácnosti nejsou řádně specifikovány, když z nich nelze určit, co tyto výdaje v celkové částce 13 000 Kč mají představovat. Konečně nelze odhlédnout od toho, že disponibilní příjem rodiny činil pouhých 1 660 Kč měsíčně, přičemž jen žalovaná měla měsíčně na splátkách půjčky uhradit 732 Kč. Žalobkyně pouze uvedla, že údaje z předmětných listin byly zaznamenány do zákaznické karty. Soud však nemohl ověřit správnost těchto údajů, když žádnou z podkladových listin žalobkyně soudu nepředložila, ačkoliv byla k prokázání ověření úvěryschopnosti žalované vyzvána v rámci předvolání k jednání. Žalobkyně soudu doložila pouze zákaznickou kartu. Dále se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila, proto ji soud nemohl vyzvat ve smyslu § 118a o.s.ř. k předložení předmětných listin, z nichž při posouzení úvěryschopnosti žalované bylo vycházeno. Soud není oprávněn ani povinen poskytovat poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.10.2010, sp.zn. III ÚS 2848/2010 ). Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech nelze pro účely posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr či v tomto případě zápůjčku vycházet.
25. .Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 588 o.z. , neboť porušením svých povinností právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dříve § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. 17 Co 149/2018 -86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018 , viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020).
26. Jelikož soud shledal smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, představuje částka 6 000 Kč (částka poskytnuté žalované) bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinna vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaná uhradila celkem částku 5 188 Kč. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit 812 Kč (6 000 Kč – 5 188 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě zápůjčky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, kdy jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. K poštovní přepravě bylo oznámení o postoupení pohledávky předáno dne datum. Třetí pracovní den, tj. v pátek datum, se zásilka považuje za doručenou (viz § 573 o.z. ) Lhůta 10 dnů k úhradě žalované uplynula v pondělí dne datum, od datum je žalovaná s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 812 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 812 Kč od datum do zaplacení, (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
27. Ve zbývající části, tedy co do částky 4 614 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 030,28 Kč, úrokem ve výši 3 054,77 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 110,15 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 298,15 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 110,15 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).
28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná. Soud však nezjistil, že by žalované nějaké náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
29. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.