Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 338/2020-26
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 1.920 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh žalobce, že žalovaná je povinna zaplatit částku 1.920 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 438,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.147,99 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 1.532,97 Kč od 7.12.2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrok 20,98 % ročně z částky 1.532,97 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh žalobce, že žalovaná je povinna zaplatit částku 1.920 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 438,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.147,99 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 1.532,97 Kč od 7.12.2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrok 20,98 % ročně z částky 1.532,97 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 1.920 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec, a žalovanou došlo dne 03.08.2015 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce číslo (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). V důsledku fúze sloučením se dne 30.09.2016 stala právním nástupcem právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, právnická osoba anonymizována dvě slova (dnes pod názvem právnická osoba jméno příjmení, anonymizováno), IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, tj. právní předchůdce žalobce. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odstavec 3 téhož ustanovení pak stanoví povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 455,00 s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 1.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.500 Kč. Při uzavření Smlouvy si žalovaná ve Smlouvě dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 129 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 188 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30.05.2016. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 6.164 Kč, z toho:
-) na jistinu 3.467,03 Kč,
-) na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 455 Kč,
-) na poplatek za administrativní činnost 1.000 Kč,
-) na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1.143,61 Kč a
-) na poplatek za životní pojištění 98,36 Kč.
Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 16.06.2016.
Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 30.05.2016. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky.
Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 30.05.2016 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 1.532,97 Kč ode dne 31.05.2016 až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,98 % ročně sjednané v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaná byla v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z její strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 06.12.2019 jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 06.12.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 06.12.2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Ke dni postoupení 06.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 1.920 Kč, skládající se z:
-) dlužné jistiny ve výši 1.532,97 Kč,
-) dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 0 Kč,
-) dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 0 Kč,
-) dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 356,39 Kč a
-) dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 30,64 Kč,
(dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a dlužné poplatky společně dále jen„ dlužné úhrady“).
Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení:
-) celkové dlužné částky ve výši 1.920 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 1.532,97 Kč a dlužných úhrad ve výši 387,03 Kč,
-) kapitalizovaných úroků ve výši 1.147,99 Kč,
-) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 438,08 Kč,
-) úroků ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 1.532,97 Kč od 07.12.2019 do zaplacení a
-) úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 1.532,97 Kč od 07.12.2019 do zaplacení.
Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1.147,99 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 20,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 1.532,97 Kč od 31.05.2016 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 06.12.2019.
Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 438,08 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 1.532,97 Kč od 07.06.2016 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 06.12.2019.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila 30.1.2021 s tím, že neví, o co se jedná, co je to za exekuci, ráda by to uhradila, ale nemá z čeho, když má příjem jen 14.000 Kč, musí to jít nějak vyřídit jinak.
3. Soud ve věci výzvou ze dne 19.12.2020 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a o.s.ř. souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 25.12.2020. Žalovaná na výzvu nereagovala. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobce, který s tímto postupem vyslovil souhlas již v samotné žalobě.
4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy založenými žalobcem, a to:
-) Smlouvou nazvanou smlouva o půjčce ze dne 3.8.2015 ze které soud zjistil, že právnická osoba anonymizována tři slova a žalovaný se dohodli na poskytnutí částky 5.000 Kč žalované a žalovaná se zavázala vrátit celkem 8.084 Kč v 43 splátkách po 188 Kč,
-) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019, včetně Seznamu pohledávek, ze které soud zjistil, že právnická osoba anonymizována tři slova a žalobce se dohodli na postoupení pohledávek uvedených Seznamu pohledávek – v příloze uvedena žalovaná,
-) Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019, včetně podacího lístku s datem podání 7.1.2020, ze kterých soud zjistil, že právnická osoba anonymizována tři slova oznámila žalované, že se žalobce stal věřitelem pohledávky vůči žalované ze smlouvy o půjčce číslo výše pohledávky činí 1.920 Kč bez příslušenství,
-) Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 7-5-2020, ze které soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě pohledávky 3.695,21 Kč nejpozději do 14.5.2020.
5. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Právní předchůdce žalobce právnická osoba anonymizováno 5.000 Kč a žalovaná se zaváže vrátit tuto částku a zaplatit poplatky ve výši 2.955 Kč, sestávající z úroku ve výši 458 Kč, poplatku ve výši 1.000 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 1.500 Kč a pojištění 129 Kč. Žalovaná svým podpisem na smlouvě stvrdila převzetí částky 5.000 Kč v hotovosti od právního předchůdce žalobce a zavázala se vrátit celkovou dlužnou částku sestávající z jistiny a poplatků ve výši 8.084 Kč v 43 splátkách v hotovosti, kdy výše každé splátky činí 188 Kč.
6. Žalobce se domáhá po žalované zaplacení celkové částky 1.920 Kč s příslušenstvím specifikovaným v petitu žaloby. Žalovaná dle skutkových tvrzení žalobce vrátila žalobci 6.164 Kč.
7. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce a žalované bylo ze strany právního předchůdce žalobce postoupení oznámeno. Žalobce je tak aktivně legitimován k podání žaloby.
8. Podle § 2390 o.z. přenechá-li vypůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
10. Podle § 420 odst. 1 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
11. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům.
12. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
13. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Po právní stránce soud právní jednání účastníků posoudil jako smlouvy o zápůjčce ve smyslu výše citovaných ustanovení, když právní předchůdce žalobce přenechal žalované peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč převzala a zavázala se je v dohodnuté době vrátit.
16. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. poplatku, který v tomto případě činí 2.955 Kč za zapůjčení částky 5.000 Kč na 43 týdnů a dospěl k závěru, že tento poplatek je vlastně úrokem peněžité zápůjčky, neboť představuje úplatu zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky. S ohledem na výši jistiny 5.000 Kč a na dobu splatnosti zápůjčky představující 43 týdnů odpovídá zmiňovaný poplatek úroku přesahujícímu více než 59 % jistiny, 71% ročně. Z tohoto důvodu soud ujednání o poplatku vyhodnotil jako právní jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jako neplatné. Žalobci tak právo na úroky v podobě poplatků nevzniklo.
17. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích totiž platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 o.z., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (nyní obdobně § 2392 odst. 1 o.z.), která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček.
18. Je-li neplatné ujednání o výši úroků obsažené ve smlouvě úvěru, z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Smlouva o úvěru je však neplatná pouze v ujednání o výši úroků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Soud se tedy zabýval, zda neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru a uzavřel-li smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele, smlouva o úvěru má povahu spotřebitelské smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce ji uzavíral v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele.
19. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění ke dni uzavření smlouvy ze dne 17.9.2016 (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, resp. právní předchůdce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 145/2010 Sb § 9 odst. 1 , podle kterého věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
20. Soud zkoumal, zda žalobce splnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
21. Žalobce v tomto směru doplnil skutková tvrzení s tím, že z karty zákazníka se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci z pracovní smlouvy, výplatní pásky, nájemní smlouvy žalované. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Žalovaná v kartě zákazníka dále uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako prodavačka v právnická osoba anonymizováno, její měsíční příjem činí částka, žije v nájmu.
22. Žalobce doložil zákaznickou kartu zjistil, že obsahují údaje o žalované s tím, že žalovaná pracuje jako pracovní pozice s čistým příjmem částka a dalším příjmem částka, přídavky částka, celkem částka, výdaji na bydlení částka, výdaje domácnosti částka, splátky půjček částka, výdaje za telefon částka, celkem částka, použitelný příjem je tak 3.100 Kč Z karty vyplývá, počet nezaopatřených dětí – počet dětí. Žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) netvrdil a ani nedoložil, že by provedl např. kontrolu žalované ohledně bonity klienta v úvěrových registrech SOLUS a NRKI, že by provedl lustraci z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, EUCB.
23. Výdaj určený na„ nájem, inkaso, nebyl nijak prověřován. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady nájem, inkaso činí částka, avšak doklad SIPO či nájemní smlouva nebyla doložena. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa) lze doložit poměrně snadno. Žalobce (právní předchůdce žalobce) si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními. Pokud má být zachován smysl a účel dané právní úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a případně dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů navozuje účelovost ze strany věřitele - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. V případě osobních výdajů (telefon, jídlo, léky, doprava oblečení) je uvedena částka částka, což představuje možnou útratu částka Kč/den, což rovněž neodpovídá obvyklým výdajům počet lidí, jídlo, léky a oblečení za jeden den. Přes tyto informace, které měl věřitel k dispozici, úvěr s výše uvedenými parametry poskytl, aniž se však jakkoli přesvědčivě dále vypořádal s tím, zda bude dlužník schopen skutečně reálně dluh splácet a splatit.
24. Soud se pro účely posouzení splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy nemohl spokojit toliko s doplněním tvrzení v rozsahu shora a doložením pouhé karty zákazníka se žádostí o zápůjčku v kontextu s uzavřenou smlouvou o úvěru téhož dne. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
25. Soud tak uzavírá, že žalobce v řízení neprokázal (a ani dostatečně netvrdil), že dostatečným způsobem splnil svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce úvěruschopnost žalované, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu úvěru jako absolutně neplatnou podle § 580 OZ , a to v souladu s nálezem Ústavního soudu České republiky III, ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019.
26. Plnil-li proto žalobce z absolutně neplatné smlouvy úvěru žalovanému částku 5.000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. OZ v rozsahu této částky. Žalovaná však vrátila žalobci částku 6.164 Kč, na jistině tak žalobci již ničeho nedluží, proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.
27. Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když byla koncipována jako plnění ze smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou.
28. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , žalovaná měla ve sporu převážný úspěch, z obsahu spisu však vyplývá, že jí žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).