Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 155/2020-49
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 37 708,77 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 708,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 708,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění jejího rozšíření, které bylo připuštěno usnesením soudu, domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) celkem částku 37 708,77 Kč s příslušenstvím v podobě úroků, úroků z prodlení a nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peníze a zaplatit úrok, poplatek za vyhodnocení a správu úvěru, poplatek za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasní poplatek. Dluh měl být uhrazen ve 14 měsíčních splátkách do datum. Na svůj dluh žalovaná ničeho neuhradila a dluží celkem 21 622 Kč. Žalobkyně uplatňuje žalobou také nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 21 622 Kč za dobu od datum do
datum ve výši 16 086,77 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena nejdříve na právnická osoba (smlouvou o postoupení z datum) a poté na žalobkyni (smlouvou o postoupení z datum), což bylo žalované oznámeno. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka, ale žalovaná dosud žalobou uplatněnou pohledávku neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala bonitu žalované porovnáním pravidelného příjmu a pravidelných výdajů, které musela žalovaná doložit úředními doklady a dalšími dokumenty, jako je výpis z bankovního účtu, pracovní smlouva či jiné potvrzení o výši příjmů.
2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, aniž by se omluvila. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která se ústy svého zástupce omluvila.
3. Ze smlouvy podepsané dne datum soud zjistil, že byla uzavřena mezi právnická osoba, IČO, jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Smlouva má podobu formuláře a číselně je označena číslo Smlouvou úvěrující poskytuje žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který dle prohlášení obsaženého ve smlouvě byl při podpisu smlouvy vyplacen žalované v celé výši. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s náklady úvěru ve výši 16 372 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 598 Kč Náklady úvěru jsou tvořeny co do částky 1 925 Kč úrokem, ohledně částky 8 000 Kč úhradou za poskytnutí úvěru, v částce 1 447 Kč náklady na vyhodnocení úvěru a ohledně částky 5 000 Kč inkasním poplatkem. Ve smlouvě je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dle části smlouvy označené jako„ Splatnost, úrok a RPSN úvěru“, je při sjednané splatnosti v délce 14 měsíců ujednána úroková sazba 15 % ročně. Žalovaná byla o nákladech úvěru informována listino u nazvanou standardní informace o spotřebitelském úvěru, kterou podepsala při uzavírání smlouvy. Dále žalovaná podepsala stejného dne formulář označený jako žádost o úvěr, v níž ohledně svých poměrů uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, bezdětná a je zaměstnána s pracovním poměrem na dobu určitou od datum do datum. Dle žádosti dosahovala žalovaná příjmu ve výši 13 567 Kč měsíčně. Ohledně svých měsíčních výdajů uvedla žalovaná částku 3 000 Kč za bydlení a energie, částku 3 000 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady a částku 1 690 Kč v kolonce„ jiné“. Zaškrtnuto bylo doložení výplatních pásek a pracovní smlouvy. Podle výplatních pásek dosáhla žalovaná u zaměstnavatele – právnická osoba v měsíci únoru 2017 čisté mzdy 11 829 Kč, v měsíci březnu 2017 čisté mzdy 17 106 Kč a v měsíci dubnu 2017 čisté mzdy 14 602 Kč. Dále byla předložena kopie občanského průkazu žalované.
4. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena písemnou smlouvou ze dne datum ze právnická osoba na právnická osoba Následně byla pohledávka z úvěrové smlouvy postoupena písemnou smlouvou ze dne datum na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem z datum. Žalovaná byla přípisem ze dne datum vyzvána k úhradě dluhu ve výši 44 751,38 Kč, přičemž tento přípis byl dle podacího lístku předán k poštovní přepravě dně datum.
5. Po zhodnocení skutkových zjištění učiněných z provedených důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaná jako spotřebitel uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně spotřebitelskou smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 598 Kč spolu s náklady úvěru ve výši 16 372 Kč. Žalovaná v rámci žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, žije v nájmu a je zaměstnána v pracovním poměru na dobu určitou do datum, přičemž její čistý měsíční příjem je 13 567 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila.
6. Žalobkyně zcela obecně tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřovala schopnost žalované splácet úvěr na základě dokumentů předložených žalovanou. K těmto svým tvrzením žalobkyně navrhla jako důkaz pouze výplatní pásky žalované. Z těchto dokumentů si sice právní předchůdkyně žalobkyně mohla učinit závěr o příjmové stránce žalované, nemohla však zjistit cokoli o jejích výdajích. Přitom z žádosti o úvěr bylo zjistitelné, že žalovaná je povinná hradit nájemné. Výše tohoto nájemného však nebyla nijak prověřena. Současně sama žalovaná poskytla právní předchůdkyni žalobkyni informaci o tom, že její pracovní poměr je sjednán pouze na dobu určitou do datum, tj. na dobu následujících 24 dnů od sepsání žádosti. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, se tato připravila o možnost být dále poučena ve smyslu § 118 odst. 1 , odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud netvrdila, zda a jakým způsobem prověřovala výdajovou stránku žalované, jakož i její další příjmové možnosti po skončení v té době trvajícího pracovního poměru, jakož i nutnosti navržení nových důkazů, když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Žalobkyně tedy neprokázala, že by její právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy o úvěru vyvinula přiměřenou aktivitu k posouzení schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet. V otázce posouzení schopnosti splácet tak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, a ani důkazní břemeno.
7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (s ohledem na datum akceptačního dopisu, který následuje po dni účinnosti tohoto zákona), je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. pak poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle 2991 odst. 1 o.z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 2993 odst. 1 věta první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle § 2395 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka vystupovala v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. Podle názoru soudu však právní předchůdkyně žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání jak příjmové, tak zejména výdajové stránky hospodaření žalované, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalované (s výjimkou tvrzení žalované, na které ale nemohla právní předchůdkyně žalobkyně spoléhat). Pokud žalobkyně disponovala informací o časově omezeném pracovním poměru žalované, který měl skončit záhy po podepsání úvěrové smlouvy, bylo na místě blíže a podrobně zkoumat výdaje žalované, které mohly dát odpověď na případně existující finanční zdroje pro další splácení. V moci právní předchůdkyně žalobkyně pak nepochybně bylo požadovat od žalované doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované v pozici spotřebitele, když neposoudila schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , a tedy nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb. , je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou.
13. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupný na www.nsoud.cz) vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu České republiky se též uvádí, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
14. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na www.usoud.cz), který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek dle § 588 o.z. a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Tento výklad je pak souladný i s rozsudkem druhého senátu Soudního dvora ze dne datum ve věci právnická osoba proti GK sp.zn. C číslo, který je dostupný na www.curia.europa.eu.
15. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovanou byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaná tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či kterékoliv její právní předchůdkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu, a proto ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně jako postupník právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Žalovaná je tedy povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Soud tudíž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 20 000 Kč. V rozsahu uplatněného nároku na úhradu úroku (15 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení), úplaty za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku (v souhrnu ve výši 1 622 Kč) či smluvní pokuty (ve výši 16 086,77 Kč) musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
16. Žalobkyni dále náleží dle ustanovení § 1970 o. z. úrok z prodlení z přiznané částky, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku podle ustanovení § 1968 věty první o. z. Žalovaná byla povinna závazek splnit na základě výzvy k placení, k čemuž došlo předžalobní upomínkou podanou k poštovní přepravě dne datum. Má se za to, že výzva byla žalované doručena dne datum (dle § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání). Žalovaná byla povinna plnit bezodkladně, tedy nejpozději do datum a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení (9 % ročně, což je méně než dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ) z dlužné částky 20 000 Kč, ale až od datum do zaplacení a zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení z téže částky za období od datum do datum, když v této době nebyla žalovaná v prodlení s úhradou svého dluhu. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. “) soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění nebyl shledán důvod.
17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Při určení míry úspěchu ve věci soud kapitalizoval uplatňovaný nárok ke dni vyhlášení rozsudku na částku 49 583,89 Kč (součet jistiny ve výši 37 708,77 Kč, úroků z prodlení ve 4 453,15 Kč a úroků ve výši 7 421,91 Kč). Žalobkyni byla soudem přiznána pohledávka v kapitalizované výši 20 822,73 Kč (součet jistiny 20 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 822,73 Kč). Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že převážně úspěšnou v řízení byla žalovaná (kdy míra úspěchu činí 58 %), které by náležela poměrná část náhrady nákladů řízení. Jelikož však žalované žádné náklady v řízení nevznikly a žalovaná byla v řízení nečinná, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle
§ 151 o. s. ř. o. s. ř. , nebyla žalované náhrada nákladů řízení přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.