Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 132/2020-89
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 24 467,28 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se co do zaplacení 2 000 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 597,78 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 4. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se, co do zaplacení 14 869,50 Kč, úroku z prodlení z částky 26 967,28 Kč od 1. 11. 2019 do 19. 12. 2019, z částky 24 467,28 Kč od 20. 12. 2019 do 13. 5. 2020, z částky 22 467,28 Kč od 14. 5. 2020 do 3. 10. 2020 a z částky 14 869,50 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do zaplacení 2 000 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 597,78 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 4. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se, co do zaplacení 14 869,50 Kč, úroku z prodlení z částky 26 967,28 Kč od 1. 11. 2019 do 19. 12. 2019, z částky 24 467,28 Kč od 20. 12. 2019 do 13. 5. 2020, z částky 22 467,28 Kč od 14. 5. 2020 do 3. 10. 2020 a z částky 14 869,50 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 20. 4. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, právnická osoba se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,68 % ročně ve splátkách v minimální měsíční výši 5 % z aktuálně vyčerpané částky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splátkami, odstoupila společnost od smlouvy o úvěru a prohlásila ke dni 31. 10. 2019 celý zůstatek úvěru splatným. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 20 145,18 Kč, smluvní pokuty ve výši 460,50 Kč dlužným pojistným ve výši 539,10 Kč, úrokem kapitalizovaným ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 722,50 Kč a náklady na vymáhání pohledávky ve výši 600 Kč.
2. Podáním došlým soudu dne 29. 6. 2020 vzala žalobkyně žalobu co do 2 000 Kč zpět. Soud proto řízení podle § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby výrokem I. tohoto rozsudku zastavil.
3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
4. Pokud jde o kapitalizovaný úrok ve výši 2 722,50 Kč, pojistné ve výši 539,10 Kč a smluvní pokutu ve výši 460,50 Kč, dospěl soud k závěru, že o těchto nárocích žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ o.s.ř. “)), a to i přes písemnou výzvu soudu (o následcích ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. žalobkyně poučena být nemohla, jelikož se z nařízeného jednání omluvila), neboť neuvedla z jakých částek a za jaké období byl požadovaný úrok kapitalizován, ani součástí jakých šesti splátek mělo být žalované pojistné a ani kde byla sjednána žalovaná smluvní pokuta.
5. Z listin y nazvané žádost/smlouva o klasickém úvěru číslo žádost/smlouva o revolvingovém úvěru soud zjistil, že tuto dne datum sepsali žalovaný a právnická osoba (dále také jen jako„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 193 Kč na koupi zboží u prodejce a žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 21,22 % ročně v pravidelných 11 měsíčních splátkách. Dále se společnost zavázala poskytnout žalovanému tzv. revolvingový úvěr tak, že mu umožní nakládat s peněžními prostředky do výše limitu 30 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,68 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané částky, nejméně však 500 Kč. Žalovaný zde uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem částka a má náklady na bydlení ve výši částka měsíčně. Z přiloženého formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje informace o úvěru ze shora uvedené smlouvy, jako je úrok, RPSN, způsob splácení a pojištění.
6. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb soud zjistil, že tuto žalovaný se společností uzavřel téhož dne, přičemž jsou zde obecně s odkazem na všeobecné obchodní podmínky sjednán způsob poskytování platebních služeb a elektronického bankovnictví.
7. Ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že tyto obsahují zejména ujednání technického charakteru pro projednávaný případ nerozhodné a dále, mimo jiné, že společnost je oprávněna při porušení smlouvy od smlouvy odstoupit a požadovat okamžité splacení celého úvěru.
8. Z výběru transakcí z extraktů anonymizováno a výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný vyčerpal peněžní prostředky celkem ve výši 30 997,78 Kč a zároveň, že společnosti splatil celkem 19 400 Kč. Jak se podává ze samotné žaloby, další 2 000 Kč žalovaný zaplatil dne 19. 12. 2019 a jak vyplývá z částečného zpětvzetí žaloby, dalších 2 000 kč žalovaný zaplatil dne 13. 5. 2020.
9. Z dopisu ze dne 23. 9. 2019 soud zjistil, že jím společnost odstoupila od úvěrové smlouvy, neboť se žalovaný dostal se splácením do prodlení, prohlásila veškeré závazky z poskytnutého úvěru splatnými ke dni 31. 10. 2019 a žalovaného tak vyzvala k zaplacení celkem 26 968 Kč.
10. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne datum, smlouvy o postoupení pohledávek číslo včetně příloh, předávacího protokolu a potvrzení o zaplacení úplaty soud zjistil, že se žalobkyně se společností dohodly, že společnost bude za předem stanovených podmínek postupovat žalobkyni pohledávky za svými klienty, přičemž takto byla žalobkyni postoupena i pohledávka za žalovaným uplatněná v tomto řízení. Z dopisu ze dne 27. 11. 2019 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že pohledávku za ním postoupila žalobkyni.
11. Z dopisu ze dne 27. 11. 2019 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě celkem 27 162,04 Kč do pěti dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.
12. Z podacího archu ze dne datum se podává, že právnická osoba žalovanému zaslala zásilku č. RR číslo anonymizováno CZ anonymizováno na adresu adresa.
13. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne datum se společností smlouvu, jíž se společnost zavázala poskytnout mu peněžní prostředky jednak na nákup zboží u prodejce a jednak tzv. revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky (revolvingový úvěr) vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,68 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané částky, nejméně však 500 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal 30 997,78 Kč, přičemž zaplatil 19 400 Kč. Jelikož se dostal se splácením do prodlení, využila společnost svého oprávnění ujednaného v obchodních podmínkách a prohlásila celý zůstatek úvěru ke dni 31. 10. 2019 splatným. Po tomto zesplatnění žalovaný zaplatil další 4 000 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.
14. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
15. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
16. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně zkoumala přísně individuálně, přičemž se nespokojila jen se skutečnostmi sdělenými žalovaným, ale aktivně ověřovala správnost jeho sdělení lustracemi v bankovním registru klientských informací, nebankovním registru klientských informací, databázi SOLUS, insolvenčním rejstříku, databázi ministerstva vnitra a jiných. Zároveň zohlednila pohyby na účtu žalovaného a vycházela ze státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu. Na základě uvedeného pak dospěla k závěru, že žalovaný je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Soud však dospěl k závěru, že ohledně těchto tvrzení žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ), aniž opět mohla být o následcích ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, jelikož se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně nepředložila žádnou z uváděných lustrací, ani tvrzený výpis z účtu. Bylo by ostatně s podivem, pokud by se prodejce (zástupce právní předchůdkyně žalobkyně) během několika málo minut strávených uzavíráním smlouvy dokázal takto dopodrobna zabývat majetkovou situací žalovaného. Pro uvedené soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ o. z.“).
17. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 997,78 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 23 400 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 7 597,78 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši žalované částky a dobu uplynulou od doby obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 2. 10. 2020 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 3. 10. 2020, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 4. 10. 2020 do prodlení.
18. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 597,78 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 4. 10. 2020 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
19. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 14 869,50 Kč, úroku z prodlení z částky 26 967,28 Kč od 1. 11. 2019 do 19. 12. 2019, z částky 24 467,28 Kč od 20. 12. 2019 do 13. 5. 2020, z částky 22 467,28 Kč od 14. 5. 2020 do 3. 10. 2020 a z částky 14 869,50 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
20. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ), jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, nepřiznal soud právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.