Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 116/2020-66
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení 25 501 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 22 492 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 27. 9. 2020 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce anonymizováno jméno příjmení 1 176 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 600 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se, co do zaplacení 3 009,76 Kč, úroku ve výši 13,03 % ročně z částky 24 200,67 Kč od 22. 9. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 24 200,67 Kč od 22. 9. 2019 do 26. 9. 2020, a z částky 1 708,67 Kč od 27. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 22 492 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 27. 9. 2020 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] 1 176 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 600 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se, co do zaplacení 3 009,76 Kč, úroku ve výši 13,03 % ročně z částky 24 200,67 Kč od 22. 9. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 24 200,67 Kč od 22. 9. 2019 do 26. 9. 2020, a z částky 1 708,67 Kč od 27. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 9. 4. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, právnická osoba se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, podle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 31 497 Kč tak, že uvedená právnická osoba, přičemž žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 13,03 % ročně, a to ve splátkách po 1 801 Kč měsíčně (s tím, že 51 Kč z této splátky připadá na pojištění schopnosti splácet). Jelikož žalovaná nesplácela řádně, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 21. 9. 2019 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka představuje co do 24 200,67 Kč dlužnou jistinu, co do 1 097,09 Kč úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění pohledávky a 204 Kč dlužné pojistné (4 * 51 Kč).
2. Žalovaná k věci uvedla, že si úvěr sjednala prostřednictvím prodejce anonymizováno – právnická osoba tak, že si vybrala nábytek, zaplatila 10% akontaci, předložila občanský a řidičský průkaz a pracovní smlouvu a s nábytkem odjela (resp. část byla skladem a část byla dodána později).
3. Pokud jde o kapitalizovaný úrok ve výši 1 097,09 Kč a pojistné ve výši 204 Kč, dospěl soud k závěru, že o těchto nárocích žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ o.s.ř. “)), a to i přes písemnou výzvu soudu (o následcích ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. žalobkyně poučena být nemohla, jelikož se z nařízeného jednání omluvila), neboť neuvedla z jakých částek a za jaké období byl požadovaný úrok kapitalizován, ani součástí jakých čtyř splátek mělo být žalované pojistné.
4. Z listin y nazvané žádost / smlouva o úvěru soud zjistil, že tuto sepsali dne datum žalovaná a za právnická osoba prodejce anonymizováno – právnická osoba Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 31 497 Kč na kupní cenu zboží vybraného žalovanou u prodejce. Žalovaná se naproti tomu zavázala zaplatit prodejci jako akontaci 3 500 Kč a dále poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit fixní úrok ve výši 13,03 % ročně, a to ve 20 měsíčních splátkách po 1 801 Kč, kde je rovněž zahrnut poplatek ve výši 51 Kč za pojištění schopnosti splácet. Žalovaná zde prohlásila, že zboží ihned nepřevzala, ale bude jí dodáno nejpozději do 21. 11. 2018. Dále je zde uvedeno, že žalovaná je zaměstnankyní právnická osoba s čistým měsíčním příjmem částka, přičemž má náklady na bydlení ve výši částka. Z přiloženého formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje informace o úvěru ze shora uvedené smlouvy, jako je úrok, RPSN, způsob splácení a pojištění. Ze scanu občanského a řidičského průkazu soud zjistil, že se jedná o doklady žalované a ta souhlasila s pořízením jejich kopie.
5. Z listin y nazvané výpis z registra klientských informácií soud zjistil, že datum žalovaná tímto registrem neprocházela.
6. Ze zakázkového listu soud zjistil, že žalovaná u prodejce anonymizováno – právnická osoba vybrala zboží (komodu, obývací stěnu a rohovou sedací soupravu) za cenu celkem 34 997 Kč.
7. Z výpisu z účtu soud zjistil, že dne datum právnická osoba zaplatila prodejci anonymizováno – právnická osoba 31 497 Kč.
8. Z přehledu splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná zaplatila akontaci ve výši 3 500 Kč a dále pět splátek po 1 801 Kč.
9. Z dopisu ze dne 21. 9. 2019 soud zjistil, že jím právnická osoba oznámila žalované, že jelikož se dostala se splácením do prodlení, prohlašuje veškeré závazky z poskytnutého úvěru k tomuto dni splatnými.
10. Z listin y nazvané rámcová zmluva o postúpení pohľadávok soud zjistil, že se právnická osoba dne datum dohodla se žalobkyní na postupování pohledávek za dlužníky, a to vždy podle seznamu postupovaných pohledávek. Z přiložené části seznamu postoupených pohledávek ze dne datum soud zjistil, že takto byla postoupena i pohledávka za žalovanou uplatněná v tomto řízení.
11. Z dopisu ze dne 17. 12. 2019 soud zjistil, že jím právnická osoba (soudu je z úřední činnosti známo, že se jedná o nástupkyni právnická osoba, která zanikla fúzí sloučením ke dni datum) oznámila žalované, že pohledávka za ní ze smlouvy o úvěru číslo byla postoupena žalobkyni.
12. Z dopisu ze dne 18. 12. 2019 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě celkem 26 022,09 Kč do pěti dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.
13. Z podacího archu ze dne datum se podává, že právnická osoba žalované zaslala zásilku č. RR číslo 7 anonymizována dvě slova na adresu adresa žalované.
14. Z listin y nazvané zmluva o spolupráci, uzavřené dne datum mezi právnická osoba a právnická osoba soud pro projednávaný případ nezjistil žádné relevantní skutečnosti, neboť se spolupráce měla týkat kreditních platebních karet.
15. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela se právnická osoba prostřednictvím prodejce anonymizováno – právnická osoba dne datum smlouvu, jíž se uvedená společnost zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 31 497 Kč na kupní cenu zboží vybraného žalovanou u prodejce. Žalovaná se naproti tomu zavázala zaplatit prodejci jako akontaci 3 500 Kč a dále poskytnuté peněžní prostředky vrátit uvedené společnosti a zaplatit fixní úrok ve výši 13,03 % ročně, a to ve 20 měsíčních splátkách po 1 801 Kč, kde je rovněž zahrnut poplatek ve výši 51 Kč za pojištění schopnosti splácet. Část zboží žalovaná ihned převzala a část jí byla dodána později. Dne 23. 11. 2018 právnická osoba zaplatila prodejci anonymizováno – právnická osoba 31 497 Kč. Žalovaná uvedené společnosti zaplatila pět splátek po 1 801 Kč a dále již ničeho. Proto dopisem ze dne 21. 9. 2019 uvedená společnost prohlásila veškeré závazky z citované smlouvy splatnými. Následně podle smlouvy ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek z datum byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.
16. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
18. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně zkoumala přísně individuálně, přičemž se nespokojila jen se skutečnostmi sdělenými žalovanou, ale aktivně ověřovala správnost jejích sdělení lustracemi v bankovním registru klientských informací, nebankovním registru klientských informací, databázi SOLUS, insolvenčním rejstříku, databázi ministerstva vnitra a jiných. Zároveň zohlednila pohyby na účtu žalované a vycházela ze státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu. Na základě uvedeného pak dospěla k závěru, že žalovaná je schopna spotřebitelský úvěr splácet. Soud však dospěl k závěru, že ohledně těchto tvrzení žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ), aniž opět mohla být o následcích ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, jelikož se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně předložila pouze výpis z jakéhosi registru vedeného ve slovenštině, kde žalovaná vedena nebyla. Bylo by ostatně s podivem, pokud by se prodejce (zástupce právní předchůdkyně žalobkyně) během několika málo minut strávených uzavíráním smlouvy dokázal takto dopodrobna zabývat majetkovou situací žalované, a to obzvláště za situace, kdy mimo pracovní smlouvu a doklady totožnosti žádné další listin y (zejména pak tvrzený výpis z účtu) po žalované nevyžadoval. Pro uvedené soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ o. z.“).
19. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 31 497 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydala již 9 005 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 22 492 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 25. 9. 2020 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 26. 9. 2020, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 27. 9. 2020 do prodlení.
20. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 492 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 27. 9. 2020 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
21. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 3 009,76 Kč, úroku ve výši 13,03 % ročně z částky 24 200,67 Kč od 22. 9. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 24 200,67 Kč od 22. 9. 2019 do 26. 9. 2020, a z částky 1 708,67 Kč od 27. 9. 2020 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
22. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 72 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 28 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 44 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 176 Kč představují odměnu za tři úkony právní služby po 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 2 . za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 221 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř. ). Platební místo (k rukám advokáta) soud stanovil podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Pro úplnost soud dodává, že odměnu ani náhradu hotových výdajů nepřiznal za doplnění žaloby podáním ze dne 2. 7. 2020, neboť tento úkon by nebyl zapotřebí, pokud by žalobní tvrzení byly kompletní již při podání žaloby.
23. Povinnost žalované zaplatit žalovanou pohledávku včetně náhrady nákladů řízení pak soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil ve splátkách, jejichž výše a podmínky splatnosti jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť žalovaná se nachází v tíživé finanční situaci (proto také přestala pravidelné splátky hradit), má nízké příjmy a projevila upřímnou snahu nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení uspokojit. Navržené splátky soud považuje za přiměřené, když žalovaná by neměla mít problém tyto splátky ze svého měsíčního příjmu unést a žalovaná pohledávka bude uhrazena v přiměřené době, která neznamená neúměrně znevýhodnění žalobkyně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. 5 Cz 126/1965 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým číslem 67/1966). K tomu slouží též sankce ztráty splátek, pokud se žalovaná dostane do prodlení byť jen s jednou splátkou.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.