Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 334/2020-45

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa

o zaplacení 25 400 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 596,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně

- z částky 4 400 Kč od 3. 4. 2018 do 25. 4. 2018,

- z částky 3 900 Kč od 26. 4. 2018 do 31. 5. 2018,

- z částky 3 400 Kč od 1. 6. 2018 do 31. 7. 2018,

- z částky 2 900 Kč od 1. 8. 2018 do 31. 8. 2018,

- z částky 2 400 Kč od 1. 9. 2018 do 16. 11. 2018,

- z částky 1 400 Kč od 17. 11. 2018 do 31. 1. 2019,

a dále z částky 900 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 22 803,59 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 162,31 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 054,77 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 596,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně</b> <b>- z částky 4 400 Kč od 3. 4. 2018 do 25. 4. 2018,</b> <b>- z částky 3 900 Kč od 26. 4. 2018 do 31. 5. 2018,</b> <b>- z částky 3 400 Kč od 1. 6. 2018 do 31. 7. 2018,</b> <b>- z částky 2 900 Kč od 1. 8. 2018 do 31. 8. 2018,</b> <b>- z částky 2 400 Kč od 1. 9. 2018 do 16. 11. 2018,</b> <b>- z částky 1 400 Kč od 17. 11. 2018 do 31. 1. 2019,</b> <b>a dále z částky 900 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 22 803,59 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 162,31 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 054,77 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 10. 12. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 25 400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 162,31 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 054,77 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 840,30 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 8 379,17 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 2. 2. 2017. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytl její právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat uvedenou částku vrátit spolu se sjednanými platbami souvisejícími s poskytnutým úvěrem, jejichž celková výše činila 16 372 Kč, to vše v ujednaných měsíčních splátkách. Tuto svou povinnost však porušila, neboť splátky nehradila řádně a včas. Poslední splátku ve výši 500 Kč žalovaná uhradila dne 31. 1. 2019, následně již na svůj dluh neplnila ničeho. S účinností k 8. 7. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení částky v celkové výši 25 400 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 8 054,77 Kč, nesplaceného úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 324,40 Kč, dlužné úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 910,79 Kč dlužné úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 552,79 Kč, dlužné úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 3 057,25 Kč a smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč Vedle toho požadovala rovněž zaplacení shora popsaného příslušenství.

2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, pokud jde o žalovanou, ta se k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení její souhlas předpokládal.

4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 2. 2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl při podpisu smlouvy žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok ve výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 447 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 5 000 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč, kdy první splátka byla dle smlouvy splatná do měsíce od jejího podpisu, každá další pak vždy do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaná se dále zavázala, že pokud se dostane do prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, zaplatí právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta se měla stát splatnou dne následujícího po dni vzniku prodlení.

5. Z přehledu úhrad žalované vztahujícího se k předmětné úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná celkem na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila 22 472 Kč, z toho 18 972 Kč před datem splatnosti poslední sjednané splátky (2. 4. 2018).

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 6. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla s účinností ke shora uvedenému datu postoupena na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky z 24. 7. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalované, že došlo k postoupení pohledávky plynoucí ze shora uvedené úvěrové smlouvy na žalobkyni, a vyzval žalovanou k zaplacení jejího dluhu ve výši 30 903 Kč ve prospěch žalobkyně.

8. Z předžalobní výzvy z 23. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla opětovně vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru prostřednictvím zástupce žalobkyně a byla současně upozorněna na to, že pokud dluh nebude zaplacen ve lhůtě do 8. 12. 2020, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

9. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 2. 2. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 1 925 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 447 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 5 000 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná v případě svého prodlení s úhradou některé splátky úvěru povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla vždy splatná následující den po vzniku prodlení. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla s účinností k 24. 6. 2020 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Následně žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění prostřednictvím předžalobní výzvy jejího zástupce. Žalovaná celkem na svůj dluh ze smlouvy uhradila právnímu předchůdci žalobkyně 22 472 Kč, z toho 18 972 Kč před datem splatnosti poslední sjednané splátky úvěru, tj. před 2. 4. 2018.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odstavce 2 cit. ustanovení je neplatné též právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravů, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech smluvních pokut uplatněných vůči spotřebiteli v důsledku jeho prodlení nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

16. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl na základě úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem prokazatelně dostál, neboť žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši v hotovosti při podpisu smlouvy.

17. Žalovaná byla nepochybně povinna dle smlouvy i dle § 2395 o. z. vrátit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné poskytnutou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč. Pro posouzení oprávněnosti celého žalobou uplatněného nároku však bylo třeba zhodnotit platnost ujednání o úroku z úvěru a o dalších poplatcích souvisejících s úvěrem, respektive ujednání o smluvní pokutě.

18. Ujednání o úroku je ve smyslu § 2395 o. z. jednou z podstatných náležitostí úvěrové smlouvy. V daném případě byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou sjednán úrok v absolutní výši 1 925 Kč. Takový úrok by sám o sobě ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků nepochybně nebyl nepřiměřený, žalovaná se však ve smlouvě zavázala nejen k úhradě tohoto úroku, ale rovněž k zaplacení poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 1 447 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč Tyto platby přitom nelze považovat za nic jiného, než za další formu úplaty za poskytnutí peněžních prostředků žalované. Stejně jako úrok z úvěru totiž v sobě zahrnují na jedné straně náklady, které právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s administrací a poskytnutím úvěru vznikly, na straně druhé dozajista alespoň částečně i obchodní zisk právního předchůdce žalobkyně z daného obchodního případu, neboť je vyloučeno, že by právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy a vyplacením peněžních prostředků žalované, k němuž došlo v hotovosti, vznikly celkové náklady odpovídající shora uvedeným částkám. Všechny shora uvedené platby navíc v souhrnu vyjadřují nákladovost celého úvěru pro žalovanou jakožto spotřebitele. Soudu je z jeho úřední činnosti velmi dobře známá zavedená praxe zejména nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (právního předchůdce žalobkyně nevyjímaje), kteří velmi často ve svých formulářových smlouvách namísto transparentně vyjádřeného úroku využívají institutu nejrůznějších poplatků (např. poplatek za sjednání smlouvy, administrativní poplatek, inkasní poplatek, atd.) a tímto způsobem v podstatě„ maskují“ skutečnou výši nákladů spojených s daným spotřebitelským úvěrem. Takový postup je přitom pro běžného spotřebitele velmi nepřehledný a soud jej považuje za zneužití postavení silnější smluvní strany, kterou poskytovatel úvěru nepochybně je. Je totiž třeba zdůraznit, že formulářový charakter smluv o spotřebitelských úvěrech v podstatě znemožňuje spotřebitelům jakkoliv ovlivnit smluvní podmínky, které jsou již dopředu nastaveny poskytovatelem úvěru, mimo jiné tedy i výši úplaty za poskytnutí úvěru. Autonomie vůle spotřebitele se při uzavírání smlouvy omezuje v podstatě pouze na to, zda poskytovatelem nabízené podmínky jako celek přijme či nikoliv. Jen stěží si lze představit, že by spotřebitel v rámci předsmluvního vyjednávání docílil například snížení výše úplaty za poskytnutí úvěru, apod.

19. Za těchto okolností je třeba klást zvýšené nároky na poskytovatele úvěru v tom směru, aby výše jím nárokovaných plateb za poskytnutí peněžních prostředků spotřebiteli (bez ohledu na to, jak tyto platby poskytovatel úvěru nazve) nepřesáhla přípustnou mez. Soud si je vědom toho, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší úplaty za poskytnutí úvěru není zákonem striktně upravena. Z ustálené judikatury však lze dovodit, že při posouzení přiměřenosti výše smluveného úroku (a podle názoru soudu tím pádem i úplaty za poskytnutí úvěru jako celku) je třeba vycházet v prvé řadě z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétní smlouvy. Zároveň je nutné zohlednit okolnosti daného případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ). Za rozpornou s dobrými mravy pak zpravidla je třeba považovat takovou výši úroků, která obvyklou úrokovou sazbu v době sjednání úroků podstatně převyšuje. Současně platí, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků u peněžité půjčky (a nepochybně tedy i u úvěru) je pouze takové jednání věřitele, který se„ spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá„ zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, kdy dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ).

20. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky, soud zjistil, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu u nových obchodů činila v únoru 2017, tj. v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, 11,88 % ročně (viz tabulka B2 .1.2, číslo ukazatele 5 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu celkem). V řešeném případě byl úvěr žalované poskytnut na dobu 14 měsíců při sjednané celkové úplatě ve výši 11 372 Kč (úrok + poplatek za poskytnutí úvěru + poplatek za vyhodnocení úvěru). Výše úplaty tedy odpovídá roční úrokové sazbě 48,72 % (výše úplaty přepočtená na dobu 1 měsíce činí 812 Kč, což odpovídá roční výši úplaty 9 744 Kč a roční úrokové sazbě 48,72 % z poskytnuté jistiny úvěru). Je tedy zřejmé, že sjednaná úplata převyšovala obvyklou úrokovou sazbu bankovních spotřebitelských úvěrů více než čtyřnásobně, tedy velmi výrazně.

21. Soud na druhou stranu nepominul, že žalovaná obdržela peněžní prostředky hned při podpisu smlouvy, v hotovosti a bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. To pro ni nepochybně znamenalo mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným financím, než kdyby o úvěr žádala u některé banky, kde by musela absolvovat jistě nepoměrně přísnější proces ověřování její schopnosti úvěr splatit, který by mohl v krajním případě vést i k tomu, že by jí banka úvěr vůbec nemusela poskytnout. S tím souvisí i zvýšená rizikovost celého obchodu pro právního předchůdce žalobkyně. Právě z těchto důvodů je soud v daném případě ochoten akceptovat vyšší úrok (respektive úplatu), než jaký by odpovídal obvyklé úrokové sazbě v době uzavření smlouvy. Tak vysokou úplatu, jaká byla sjednána v předmětné úvěrové smlouvě, však již nelze odůvodnit ani shora uvedenými hledisky. Soud proto jako oprávněný posoudil toliko nárok na zaplacení úroku ve výši 1 925 Kč a poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 1 447 Kč, neboť takto sjednaná úplata v celkové výši 3 372 Kč odpovídá 14,46 % z poskytnuté jistiny ročně, což lze s ohledem na okolnosti, za kterých byl žalované úvěr poskytnut, nepochybně akceptovat. Naopak ujednání zavazující žalovanou k zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč je již podle názoru soudu zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť nepřípustným způsobem navyšuje celkové náklady spotřebitelského úvěru. Toto ujednání je proto neplatné podle § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlédl ve smyslu § 588 o. z. přihlédl z úřední činnosti i bez návrhu žalované.

22. Žalovaná se dále ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně inkasní poplatek, jehož výše činila 5 000 Kč. Jak plyne z příslušného políčka formulářové smlouvy, tento poplatek měl být právním předchůdcem žalobkyně účtován za to, že veškeré platby žalované v souvislosti s předmětnou smlouvou budou inkasovány právním předchůdcem žalobkyně v hotovosti přímo v bydlišti žalované. Soud připouští, že s touto formou splacení úvěru (pokud tedy právní předchůdce žalobkyně skutečně inkasoval platby od žalované v hotovosti v místě jejího bydliště) mohly být spojeny dodatečné náklady právního předchůdce žalobkyně. Nelze však připustit, aby za takovou službu byla účtována úplata, jejíž výše odpovídá čtvrtině celkové částky poskytnuté žalované. Ze smlouvy ani z žalobních tvrzení navíc nelze dovodit, že by měla žalovaná při uzavření smlouvy reálnou možnost zvolit si způsob, jakým bude svůj dluh ze smlouvy o úvěru splácet. Je všeobecně známou skutečností, že mnohé bankovní domy již delší dobu provádí bezhotovostní platby či inkasa z účtu bez jakýchkoliv poplatků. I kdyby však soud tuto skutečnost pominul a vycházel z toho, že i bezhotovostní způsob splacení úvěru by byl zpoplatněn, je evidentní, že pokud by žalovaná splácela svůj dluh bezhotovostně, náklady s tím spojené by byly oproti sjednanému inkasnímu poplatku naprosto minimální. Za této situace si lze jen stěží představit, že žalovaná, který má možnost vybrat si způsob splácení svého dluhu, si zvolí variantu pro ni nepoměrně finančně náročnější. Soud je navíc přesvědčen o tom, že předmětný inkasní poplatek přinejmenším zčásti rovněž plnil funkci odměny za poskytnutí úvěru. K tomuto závěru jej vede fakt, že žalovaná sice podle smlouvy mohla úvěr splatit kdykoliv před sjednaným termínem splatnosti, z ničeho však nevyplývá, že by se v takovém případě snížila sjednaná výše inkasního poplatku. Je přitom nasnadě, že pokud by žalovaná úvěr splatila předčasně, pak by náklady vynaložené právním předchůdcem žalobkyně na hotovostní inkaso splátek musely být nepoměrně nižší, než pokud by byl řádně dodržen sjednaný splátkový kalendář. Tento fakt přitom smlouva nijak nezohledňovala. Ze všech shora popsaných důvodů soud uzavřel, že i ujednání o inkasním poplatku je podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. ujednáním absolutně neplatným, neboť i toto ujednání se zjevně příčí dobrým mravům.

23. Ze shora popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že žalované vznikla na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 2. 2017 povinnost zaplatit jistinu ve výši 20 000 Kč, úrok ve výši 1 925 Kč a poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1 447 Kč, celkem tedy 23 372 Kč. Žalovaná přitom v řízení nevyvrátila tvrzení žalobkyně o tom, že doposud na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila toliko 22 472 Kč. Soud proto z tohoto tvrzení podloženého předloženým přehledem úhrad žalované vycházel a uzavřel, že žalované zbývá uhradit ještě 900 Kč.

24. Pokud jde o nárokovanou smluvní pokutu, bylo třeba vyhodnotit, zda vůbec a případně kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla úvěr splatit ve 14 sjednaných měsíčních splátkách a že soud shledal neplatnými ujednání o poplatcích za poskytnutí úvěru a inkaso plateb v hotovosti, totiž činila výše každé z úvěrových splátek ve skutečnosti nikoliv ve smlouvě uváděných 2 598 Kč, nýbrž pouze 1 670 Kč, respektive 1 662 Kč, pokud jde o poslední splátku (celková dlužná částka 23 372 Kč dělená počtem splátek). Při zohlednění úhrad provedených žalovanou tak, jak jsou tyto popsány v přehledu předloženém žalobkyní, lze učinit závěr, že žalovaná se poprvé dostala do prodlení s úhradou v pořadí 11. splátky úvěru splatné ke 2. 1. 2018, kterou uhradila v dojednaném termínu splatnosti pouze v rozsahu 272 Kč (viz přehled úhrad a jejich zápočtů na jednotlivé splátky úvěru vypracovaný soudem, který je účastníkům zasílán spolu se stejnopisem tohoto rozsudku). Prodlení žalované tedy započalo dne 3. 1. 2018, přičemž od tohoto data nabíhala žalované sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % z aktuálně dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. Soud vypočetl, že za období od 3. 1. 2018 do dne vydání tohoto rozsudku, tj. do 11. 2. 2021, při zohlednění splatnosti dalších sjednaných splátek úvěru (splátky splatné ke 2. 2. 2018, 2. 3. 2018 a 2. 4. 2018) a úhrad žalované provedených po 3. 1. 2018 činila absolutní výše smluvní pokuty 1 696,41 Kč (soud si v podrobnostech opět dovoluje odkázat na jím provedený výpočet v systému ASPI, který je rovněž účastníkům zaslán spolu s tímto rozsudkem). Soud tedy shledal nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek úvěru jako oprávněný pouze co do uvedené částky 1 696,41 Kč. Jakkoliv žalovaná doposud zcela neuhradila svůj dluh ze smlouvy a teoreticky jí tedy každým dalším dnem prodlení nabíhá další smluvní pokuta, žalobkyně v žalobě uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty v kapitalizované výši. Soud je přitom vázán žalobním petitem a nemůže žalobci přiznat více, než kolik v žalobě požaduje. Soudu tedy nezbylo, než kapitalizovat výši přiznané smluvní pokuty k datu vydání rozsudku, neboť pokud by tak neučinil, teoreticky by se mohla nastat situace, že by smluvní pokuta v důsledku dlouhodobého prodlení žalované narostla do výše, která by již přesahovala žalobkyní požadovaných 11 500 Kč.

25. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalované zaplatit částku v celkové výši 2 596,41 Kč sestávající ze zbývající dlužné jistiny úvěru ve výši 900 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 1 696,41 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dluhu žalované k datu 3. 4. 2018, od kterého si žalobkyně úrok z prodlení nárokovala, do zaplacení s tím, že ve výroku I. tohoto rozsudku zohlednil úhrady žalované provedené po shora uvedeném datu. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí

26. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to z důvodů, které byly popsány v předchozích odstavcích tohoto odůvodnění. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že žalobu zamítl mimo jiné i co do požadovaného kapitalizovaného úroku ve výši 3 162,31 Kč a běžícího úroku ve výši 15 % ročně z částky 8 054,77 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně svůj nárok na zaplacení tohoto úroku evidentně dovozovala z ustanovení smlouvy„ Splatnost, úrok a RPSN úvěru“, podle něhož činila sjednaná úroková sazba úvěru 15 % ročně. Na jiném místě smlouvy, a to v pasáži, která obsahovala souhrn všech plateb, k nimž se žalovaná v souvislosti s uzavřením smlouvy zavázala, byl však sjednán úrok v absolutní výši 1 925 Kč. Vzhledem k tomu, že z této výše úroku bylo zjevně vycházeno i při výpočtu celkové žalovanou splatné částky 36 372 Kč, vyložil soud smluvní ujednání o úroku z úvěru způsobem příznivějším pro žalovanou jakožto spotřebitele a dospěl k závěru, že je třeba vycházet z toho, že žalovaná se zavázala k zaplacení úroku toliko ve výši 1 925 Kč. Uvedený nárok přitom soud, jak je uvedeno shora, posoudil jako oprávněný. Jestliže se tedy žalobkyně domáhala vedle této částky z titulu smluvního úroku ještě dalších nároků, pak v tomto rozsahu již nebylo možno žalobě vyhovět.

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 25 400 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 2 596,41 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 22 803,59 Kč byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měla procesní úspěch žalovaná. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 10 % ku 90 % ve prospěch žalované. Té by tak dle shora citovaného ustanovení mělo svědčit právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 80 % (90 % - 10 % = 80 %). Žalovaná však zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou a ani dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

28. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s  na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.