Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 291/2020-52
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 18 420 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
- 6 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 31. 1. 2017 do zaplacení,
- 5 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 580 Kč od 11. 11. 2016 do zaplacení,
vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších
-) 2 400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 139,14 Kč a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,
-) 2 800 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 796,52 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 453,64 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, a
-) 1 120 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 686,42 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 862,40 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 862,40 Kč od 23. 8. 2016 do zaplacení,
zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 785 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni</b> <b>- 6 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 31. 1. 2017 do zaplacení,</b> <b>- 5 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 580 Kč od 11. 11. 2016 do zaplacení,</b> <b>vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších</b> <b>-) 2 400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 139,14 Kč a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>-) 2 800 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 796,52 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 453,64 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, a</b> <b>-) 1 120 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 686,42 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 862,40 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 862,40 Kč od 23. 8. 2016 do zaplacení,</b> <b>zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 785 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 8 920 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 139,14 Kč odpovídajícím sazbě 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč za dobu od 24. 1. 2017 do 6. 12. 2019, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 395,33 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 6 000 Kč za dobu od 31. 1. 2017 do 6. 12. 2019 a zákonným úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi příjmení jméno příjmení, anonymizováno, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 14. 12. 2015. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek v souhrnné výši 4 440 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradila 1 520 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, a to ve výši 8 920 Kč. Tato částka sestávala z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč, nesplacené části poplatku za administrativní činnost ve výši 892,42 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 027,58 Kč. Zmíněné částky si žalobkyně podanou žalobou nárokovala, a to včetně shora popsaného příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.
2. Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky 8 380 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 796,52 Kč odpovídajícím sazbě 23,72 % ročně z částky 6 453,64 Kč za dobu od 4. 11. 2016 do 6. 12. 2019, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 453,64 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 617,72 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 6 453,64 Kč za dobu od 11. 11. 2016 do 6. 12. 2019 a zákonným úrokem z prodlení z částky 6 453,64 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 24. 9. 2015. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek v souhrnné výši 5 180 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradila 3 800 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, a to ve výši 8 380 Kč. Tato částka sestávala z dlužné jistiny ve výši 6 453,64 Kč a nesplacené části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 926,36 Kč. Zmíněné částky si žalobkyně podanou žalobou nárokovala, a to včetně shora popsaného příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.
3. V neposlední řadě si žalobkyně dále nárokovala zaplacení částky 1 120 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 686,42 Kč odpovídajícím sazbě 23,72 % ročně z částky 862,40 Kč za dobu od 16. 8. 2016 do 6. 12. 2019, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 862,40 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 231,60 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 862,40 Kč za dobu od 23. 8. 2016 do 6. 12. 2019 a zákonným úrokem z prodlení z částky 862,40 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 6. 7. 2015. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek v souhrnné výši 5 920 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradila 12 800 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, a to ve výši 1 120 Kč. Tato částka sestávala z dlužné jistiny ve výši 862,40 Kč a nesplacené části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 257,60 Kč. Zmíněné částky si žalobkyně podanou žalobou nárokovala, a to včetně shora popsaného příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.
4. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.
5. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
6. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 14. 12. 2015, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 840 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, to vše v 58 pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila úroková sazba předmětné půjčky 23,72 % ročně, RPSN pak dle čl. 3 smluvních podmínek 75,72 %.
7. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 24. 9. 2015, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 980 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, to vše v 58 pravidelných týdenních splátkách po 210 Kč s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila úroková sazba předmětné půjčky 23,72 % ročně, RPSN pak dle čl. 3 smluvních podmínek 75,72 %.
8. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 6. 7. 2015, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 1 120 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, to vše v 58 pravidelných týdenních splátkách po 240 Kč s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila úroková sazba předmětné půjčky 23,72 % ročně, RPSN pak dle čl. 3 smluvních podmínek 75,72 %.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávky ze všech tří shora uvedených smluv byly s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupeny na žalobkyni. Výše pohledávek k datu postoupení činila 8 920 Kč, 8 380 Kč, respektive 1 120 Kč.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou písemně o postoupení všech tří pohledávek na žalobkyni a vyzval ji, aby na svůj dluh z předmětných smluv plnila již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalované dne 7. 1. 2020.
11. Z předžalobní výzvy z 3. 9. 2020, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalované dne 4. 9. 2020, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 34 483,08 Kč vzniklého z titulu shora uvedených smluv ve lhůtě do 18. 9. 2020 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
12. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci:
Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o půjčce uzavřené mezi ním a žalovanou dne 14. 12. 2015 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 840 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, to vše v 58 pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila úroková sazba předmětné půjčky 23,72 % ročně, RPSN pak dle čl. 3 smluvních podmínek 75,72 %. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly již dříve uzavřeny další dvě smlouvy o půjčce, a to dne 24. 9. 2015, respektive dne 6. 7. 2015. Na podkladě těchto smluv byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, respektive 8 000 Kč. Žalovaná se i v případě těchto smluv zavázala k vrácení poskytnutých prostředků a dále k zaplacení souvisejících plateb. Dle smlouvy z 24. 9. 2015 činil sjednaný úrok 980 Kč, administrativní poplatek 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 800 Kč, přičemž celkovou dlužnou částku ve výši 12 180 Kč měla žalovaná uhradit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, kdy podmínky splácení i výše úrokové sazby uvedená ve smluvních podmínkách byly totožné jako ve smlouvě z 14. 12. 2015. Dle smlouvy z 6. 7. 2015 pak úrok činil 1 120 Kč, administrativní poplatek 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč, přičemž celková dlužná částka ve výši 13 920 Kč měla být žalovanou uhrazena v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Ostatní smluvní podmínky byly i v této smlouvě totožné jako u dvou shora uvedených smluv. Pohledávky ze všech uvedených smluv byly s účinností k 6. 12. 2019 postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně písemně informována. Žalobkyně sama následně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu vzniklého z předmětných smluv.
13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smluv o zápůjčce uzavřených dle § 2390 o. z., na něž zároveň s ohledem na datum uzavření smluv dopadají příslušná ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016.
14. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
15. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
18. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.
19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
21. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou ani jedné ze smluv, z nichž dovozovala své žalobou uplatněné nároky, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou všech žalobou uplatněných pohledávek včetně jejich příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikly celkem tři závazkové právní vztahy založené smlouvami o zápůjčkách uzavřenými ve smyslu § 2390 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek ze všech těchto smluv splnil, neboť žalované ve všech třech případech poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.
22. Žalované tak na základě předmětných smluv a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok.
23. Úrok byl v samotném textu všech tří smluv, jejichž smluvní podmínky, jak již soud zmínil, byly až na konkrétní výši jistiny a částek, které měla žalovaná uhradit v souvislosti s poskytnutím zápůjčky, de facto totožné, sjednán absolutními částkami 840 Kč, 980 Kč, respektive 1 120 Kč. Žalovaná se však ve smlouvách zavázala také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, 1 400 Kč, respektive 1 600 Kč. Zmíněný poplatek sice dle smluv představoval samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí zápůjčky. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i poplatek za administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí zápůjčky a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že ve všech třech případech částky odpovídající součtu smluvního úroku a poplatku za administrativní činnost nelze považovat za nepřiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a dalším okolnostem, za kterých byly všechny zápůjčky sjednány, a že právnímu předchůdci žalobkyně proto na základě předmětných smluv vznikl ve všech třech případech i nárok na úhradu těchto částek.
24. Předmětem všech smluv o zápůjčce byla dále i ujednání o povinnosti žalované zaplatit poplatek za hotovostní inkaso splátek. Jeho výše činila ve smlouvě ze 14. 12. 2015 2 400 Kč, ve smlouvě z 24. 9. 2015 2 800 Kč a ve smlouvě z 6. 7. 2015 3 200 Kč. Soud i tato ujednání hodnotil z hlediska jejich přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek zápůjček formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení zápůjček by v každém případě oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení zápůjčky si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byly mezi účastníky uzavřeny smlouvy formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé jejich předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaná reálně neměla možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky. Těžko si lze totiž představit, že by si žalovaná dobrovolně zvolila formu hotovostního splácení za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna a přitom bezhotovostní forma splácení by pro ni byla v podstatě beznákladová. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že ve smlouvách právního předchůdce žalobkyně je hotovostní forma splácení naprosto standardním ujednáním. Soud doposud rozhodoval již desítky sporů vzniklých ze smluv o půjčkách a zápůjčkách poskytnutých právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se doposud nesetkal s tím, že by ve smlouvě byl ujednán bezhotovostní způsob splacení (zá) půjčky. Za těchto okolností v žádném případě nelze akceptovat, aby poplatky za hotovostní režim splátek sjednané v posuzovaných smlouvách odpovídaly ve všech třech případech 40 % z částky, která byla žalované na základě příslušné smlouvy poskytnuta, a flagrantně tak navyšovaly již tak dosti vysoké celkové náklady žalované v souvislosti s poskytnutím zápůjček. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 2 400 Kč, 2 800 Kč, respektive 3 200 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a jsou tudíž neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud podle § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.
25. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalované dle smlouvy ze 14. 12. 2015 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu ve výši 6 000 Kč, úrok ve výši 840 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, celkem tedy 8 040 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na tento dluh uhradila více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tj. více než 1 520 Kč. Soud proto uvedenou částku započetl na celkový dluh žalované vzniklý z předmětné smlouvy a dospěl k závěru, že žalované aktuálně zbývá uhradit 6 520 Kč.
26. Stejným způsobem soud postupoval i u obou zbývající smluv. Ze smlouvy uzavřené dne 24. 9. 2015 vznikl žalované závazek k úhradě jistiny ve výši 7 000 Kč, úroku ve výši 980 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, celkem tedy k zaplacení částky 9 380 Kč. Žalovaná uhradila pouze 3 800 Kč, zbývá jí tedy uhradit ještě 5 580 Kč. Na podkladě smlouvy uzavřené dne 6. 7. 2015 byla žalovaná povinna zaplatit jistinu ve výši 8 000 Kč, úrok ve výši 1 120 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, celkem tedy 10 720 Kč. Dle žaloby uhradila již 12 800 Kč, je tedy zjevné, že svůj dluh z poslední jmenované smlouvy již splnila bezezbytku.
27. Ze shora popsaných důvodů soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zbývající dlužné částky z prvních dvou jmenovaných smluv ve výši 6 520 Kč a 5 580 Kč. Současně přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od 31. 1. 2017 do zaplacení v případě smlouvy ze 14. 12. 2015 a z částky 5 580 Kč od 11. 11. 2016 do zaplacení v případě smlouvy z 24. 9. 2015 (zde byla jistina ponížena v závislosti na závěrech soudu popsaných v předchozím textu odůvodnění). Nárok na zaplacení úroku z prodlení se v obou případech opírá o § 1970 o. z., jeho přiznaná výše se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , za jehož účinnosti se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu.
28. Co do zbývajících částek požadovaných z titulu jednotlivých smluv o zápůjčce soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vztahu ke smlouvě ze 14. 12. 2015 se zamítnutí týkalo částky 2 400 Kč, ve vztahu ke smlouvě z 24. 9. 2015 částky 2 800 Kč, pokud jde o smlouvu uzavřenou 6. 7. 2015, ve vztahu k ní soud zamítl žalobu zcela, tj. co do částky 1 120 Kč. Žalobkyni nepřiznal ani nárok na zaplacení požadovaného smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny pohledávek vzniklých z titulu všech tří smluv, který žalobkyně vždy částečně kapitalizovala za dobu ode dne následujícího dni splatnosti poslední sjednané splátky příslušné zápůjčky do data postoupení pohledávek. Žalobkyně ve všech třech případech svůj nárok na zaplacení běžícího úroku dovozovala z textu smluvních podmínek svého právního předchůdce, konkrétně z jejich čl. 1, podle něhož činila sjednaná úroková sazba daných zápůjček 23,72 % ročně. Ve vlastních smlouvách však byl ve všech případech úrok ujednán v absolutních částkách (840 Kč, 980 Kč, respektive 1 120 Kč). Je tedy zjevné, že existoval rozpor mezi výší úroku sjednanou ve smlouvě a v obchodních podmínkách. Podle § 1751 odst. 1 přitom mají odchylná ujednání ve smlouvě přednost před zněním obchodních podmínek. Soud proto vycházel z toho, že ve všech třech posuzovaných smlouvách byl úrok sjednán absolutní částkou, a jestliže se nad její rámec žalobkyně domáhala ještě procentního ročního úroku dle obchodních podmínek, pak tento její nárok nemohl být shledán oprávněným.
29. V neposlední řadě soud zamítl žalobu i co do zákonného úroku z prodlení požadovaného u smlouvy z 24. 9. 2015 z částky přesahující přiznaných 5 580 Kč, u smlouvy z 6. 7. 2015 pak byl nárok na zaplacení úroku z prodlení zamítnut zcela. V podrobnostech opět viz shora uvedenou argumentaci soudu.
30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 18 420 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 12 100 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 6 320 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 66 % ku 34 % ve prospěch žalobkyně. Té proto dle shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 32 % (66 – 34 = 32).
31. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 452 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ve výši 252 Kč). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 785 Kč (32 % z celkových nákladů ve výši 2 452 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
32. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.