Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
104 C 23/2020-78
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 25 902,84 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacením částky 25 902,84 Kč s úrokem z prodlení z částky 38 305,00 Kč ve výši 8,05% ročně od datum do datum ve výši 1 807,30 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 443,00 Kč ve výši 8,05% ročně od datum do datum ve výši 14,96 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 012,00 Kč ve výši 8,05% ročně od datum do datum ve výši 298,19 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 150,00 Kč ve výši 8,05% ročně od datum do datum ve výši 152,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 719,00 Kč ve výši 8,05% ročně od datum do datum ve výši 37,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 857,00 Kč ve výši 8,05% ročně od datum do datum ve výši 147,58 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 995,00 Kč ve výši 8,05% ročně od datum do datum ve výši 106,40 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 133,00 Kč ve výši 8,05% ročně od datum do zaplacení, s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 73,56 % p.a. z částky 32 161,00 Kč od datum do datum ve výši 13 469,16 Kč, s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 73,56 % p.a. z částky 30 696,16 Kč od datum do datum ve výši 2 583,01 Kč, s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 73,56 % p.a. z částky 25 834,16 Kč od datum do datum ve výši 1 314,56 Kč, s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 73,56 % p.a. z částky 23 403,16 Kč od datum do datum ve výši 320,60 Kč, s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 73,56 % p.a. z částky 18 541,16 Kč od datum do datum ve výši 1 270,15 Kč, s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 73,56 % p.a. z částky 13 679,16 Kč od datum do datum ve výši 910,18 Kč a s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 73,56 % p.a. z částky 8 817,16 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 105 019,00 Kč.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacením částky 25 902,84 Kč s úrokem z prodlení z částky 38 305,00 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 1 807,30 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 443,00 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 14,96 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 012,00 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 298,19 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 150,00 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 152,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 719,00 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 37,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 857,00 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 147,58 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 995,00 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 106,40 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 133,00 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení, s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 73,56 % p.a. z částky 32 161,00 Kč od [datum] do [datum] ve výši 13 469,16 Kč, s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 73,56 % p.a. z částky 30 696,16 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 583,01 Kč, s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 73,56 % p.a. z částky 25 834,16 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 314,56 Kč, s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 73,56 % p.a. z částky 23 403,16 Kč od [datum] do [datum] ve výši 320,60 Kč, s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 73,56 % p.a. z částky 18 541,16 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 270,15 Kč, s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 73,56 % p.a. z částky 13 679,16 Kč od [datum] do [datum] ve výši 910,18 Kč a s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 73,56 % p.a. z částky 8 817,16 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 105 019,00 Kč. II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 133 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 38 305 Kč od datum do datum ve výši 1 807,30 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 33 443 Kč ve výši 8,05 % p.a. od datum do datum ve výši 14,96 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 31 012 Kč ve výši 8,05 % p.a. od datum do datum ve výši 298,19 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 26 150 Kč ve výši 8,05 % p.a. od datum do datum ve výši 152,03 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 23 719 Kč ve výši 8,05 % p.a. od datum do datum ve výši 37,13 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 18 857 Kč ve výši 8,05 % p.a. od datum do datum ve výši 147,58 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 13 995 Kč ve výši 8,05 % p.a. od datum do datum ve výši 106,40 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 9 133 Kč ve výši 8,05 % p.a. od datum do zaplacení, dále zaplacení částky 16 769,84 Kč, dále úhrady úroku za poskytnutí úvěru ve výši 73,56 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 105 019 Kč. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s efektivním úrokem ve výši 104,2 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 2 431 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2016. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích příjmení a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný povinnosti ze smlouvy neplnil, neboť sjednané splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem číslo smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 316 Kč. S účinností ke dni datum došlo v souladu s bodem číslo smlouvy v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu číslo smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 37 989,16 Kč. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky; žalovaný však ničeho neuhradil. V bodě číslo smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu jen ve výši 0,1 % denně za dobu od datum do zaplacení. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 37 989,16 Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši 32 161 Kč a přirostlému úroku ve výši 5 828,16 Kč), smluvní pokutu ve výši 316 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 16 769,84 Kč a úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z původní jistiny úvěru v nominální výši 73,56 % ročně od datum do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry bylo doloženo výpisem ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovaným, byla doložena kopií jeho občanského průkazu.
4. Z listin y označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouva
o revolvingovému úvěru číslo“ ze dne datum, smluvních ujednání anonymizováno a z oznámení o schválení úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný podepsal návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Dne datum žalovaný podepsal rovněž předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč a revolvingový úvěr ve výši 21 004 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 2 431 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci. Případný čerpaný revolvingový úvěr měl být splácen 24 měsíčními splátkami po 2 431 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 87 516 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 86,1 % p.a., která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 12. smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalovaného, když v bodě číslo bylo dohodnuto, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 8 % p.a. z dlužné částky v případě, že se dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce větší než 15 dnů, a k tomu smluvní pokutu ve výši 13 % z dlužné splátky při prodlení delším než 30 dnů. V článku číslo písm. b) bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 60 dnů či v případě prodlení s úhradou dvou splátek. Dle bodu číslo se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě číslo byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den následujícím po zesplatnění úvěru.
5. Poskytnutí úvěru bylo doloženo dokladem o vyplacení úvěru (otiskem dat z elektronického výpisu k bankovnímu účtu vedenému právnická osoba), z něhož je zřejmé, že dne
datum byla z bankovního účtu č. bankovní účet provedena platba na bankovní účet číslo bankovní účet ve výši 35 000 Kč, kdy ve specifikaci platby bylo uvedeno„ příjmení jméno“, přičemž toto číslo účtu se shoduje s číslem účtu, které žalovaný označil ve smlouvě jako bankovní spojení pro výplatu úvěru.
6. Formulářem Hodnocení klienta ze dne datum, pracovní smlouvou, včetně změny pracovní smlouvy, vyúčtováním zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného v měsících září a říjen 2016, výpisem z nebankovního registru klientských informací a výpisem záznamů z registru příjmení, žalobkyně prokazovala, že prověřovala před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného dlužnou částku splácet. Dle výpisu z registru příjmení neměl žalovaný evidované dluhy. Podle výpisu z NRKI byl žalovaný hodnocen příznakem 226. Z pracovní smlouvy uzavřené dne datum mezi žalovaným jako zaměstnancem a právnická osoba, jako zaměstnavatelem soud zjistil, že tato je uzavírána na dobu určitou do datum, přičemž místem výkonu práce je sídlo zaměstnavatele v obec. Mzda měla být určena mzdovým výměrem. Z„ výplatních pásek“ se podává, že čistá mzda žalovaného činila 35 386 Kč v říjnu 2016 a 23 328 Kč v září 2016. Ve formuláři Hodnocení klienta měl žalovaný jako příjem ze zaměstnání uvedenu částku 22 100 Kč. Mezi výdaji je uvedena částka 3 800 Kč a 4 000 Kč na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní. Dále je zaškrtnuto, že žalovaný bydlí v pronájmu. Nejsou zde uvedeny žádné dluhy z úvěrů, leasingů či zápůjček.
7. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem 48 620 Kč (20 splátek po 2 431 Kč, a to mezi datum do datum). Na základě žádosti žalovaného o úpravu splátkového kalendáře ze dne datum došlo k odkladu splatnosti původní splátky číslo přičemž po dobu odkladu této splátky (tj. datum do datum) neběží sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Z výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru číslo číslo upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Ke dni datum došlo ke zesplatnění celého úvěru. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a odst. 2 o.s.ř.
8. Soud nezjistil žádnou pro rozhodnutí relevantní skutečnost z vyjádření anonymizováno jméno příjmení anonymizováno, příjmení ze dne datum, když toto vyjádření není znaleckým posudkem a v konkrétnostech se nevztahuje k souzené věci. Lze však označit za zvláštní, že ujednání o úrocích ve smlouvě o spotřebitelském úvěru má žalobkyně tendenci vykládat prostřednictvím znalce.
9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli na základě návrhu ze dne datum akceptovaného dopisem ze dne datum úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč a revolvingový úvěr ve výši 21 004 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 104,20 % ročně splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 2 431 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 87 516 Kč, a dlužnou částku z případného revolvingového úvěru spolu s úrokem ve výši 86,1 % ročně splatit 24 měsíčními splátkami ve výši 2 431 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení se v případě poskytnutí každého revolvingu zvyšuje o 58 344 Kč. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení. Žalobkyně převedla na účet označený ve smlouvě žalovaným částku 35 000 Kč. První splátka byla splatná dne datum. Žalovaný zaplatil celkem 48 620 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Ke dni datum došlo k zesplatnění úvěru, přičemž ke dni zesplatnění měla činit dlužná částka 37 989 Kč.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (s ohledem na datum akceptačního dopisu, který následuje po dni účinnosti tohoto zákona), je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo před změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. pak poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2993 o.z. platí, že pokud plnila strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle § 2395 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako podnikatel vystupovala v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný v této pozici nejednal. Žalobkyně ani po poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a dle § 119a odst. 1 a 2 o.s.ř. netvrdila, zda a jakým způsobem byla zkoumána i výdajová stránka žalovaného při prověřování bonity a k takovému tvrzení nenavrhla ani žádný důkaz. K bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného přitom žalobkyně měla přistoupit, když žalobkyně nedisponovala jedinou (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které nemůže žalobkyně spoléhat) relevantní informací o výdajích žalovaného. V moci žalobkyně pak nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké (4 000 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb. , je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou.
13. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupný na www.nsoud.cz) vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu České republiky se též uvádí, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
14. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na www.usoud.cz), který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek dle § 588 o.z. a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Tento výklad je pak souladný i s rozsudkem druhého senátu Soudního dvora ze dne datum ve věci právnická osoba proti anonymizováno sp.zn. anonymizováno číslo, který je dostupný na www.curia.europa.eu. Ze všech výše uvedených důvodů je nemístná námitka žalované, že by snad absolutní neplatnost úvěrové smlouvy měla být sankcí pro žalobkyni, která je rozporná s dobrými mravy. Samo jednání žalobkyně v podobě postupu jednoznačně odporujícímu principům ochrany spotřebitele, jakož i nesrozumitelnost smluvních ujednání (viz určování úroku výkladem soudního znalce), je totiž důvodem neplatnosti, nikoliv pasivita jejích klientů.
15. Na místě tak bylo aplikovat zákonná ustanovení o bezdůvodném obohacení, když žalobkyně poskytla žalovanému s odkazem na uzavřenou smlouvu o úvěru (nikoliv již z titulu smlouvy
o revolvingovém úvěru, jak bylo zmiňováno v závěrečném návrhu) částku ve výši 35 000 Kč a soud vzal za prokázané, že žalovaný uhradil na předmětnou smlouvu celkem částku 48 620 Kč. Nelze tedy než uzavřít, že bezdůvodné obohacení získané z neplatné smlouvy žalovaný žalobkyni v celém rozsahu vydal, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.
16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. , podle něhož by náhrada nákladů řízení měla náležet ve věci zcela úspěšnému žalovanému. Jelikož žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly a protože byl žalovaný v řízení nečinný, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o.s.ř. , nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.