Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 350/2020-33
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 39 560 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 300 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 9 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 157,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 421,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 700 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 27 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 300 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 9 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 157,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 421,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 700 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 27 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 9. 2020 na žalovaném domáhala zaplacení částky 39 560 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba Credit International, SE, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ příjmení jméno“) a žalovaným byla dne 7. 12. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1201105071, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 5 400 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 5 400 Kč, za inkasní služby ve výši 10 800 Kč a za doplňkovou službu životní pojištění ve výši 660 Kč, v pravidelných splátkách po 821 Kč Poslední splátka byla stanovena na 31. 1. 2019. Žalovaný porušil svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradil pouze 9 700 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila právnická osoba Credit na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno.
2. Žalobkyně dále obecně uvedla, že příjmení jméno s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva.
3. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, ačkoliv byl předvolán. Neomluvil se, ani nepožádal o odročení jednání, a proto soud jednal v jeho nepřítomnosti.
4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 7. 12. 2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně příjmení jméno s žalovaným listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1201105071, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 29 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 5 400 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 5 400 Kč, za inkasní služby ve výši 10 800 Kč, za životní pojištění ve výši 660 Kč v pravidelných splátkách po 821 Kč. Svým podpisem potvrdil převzetí částky ve výši 29 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o úvěru č. 1201105071). Žalovaný porušil svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradil pouze 9 700 Kč. Právní předchůdce žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 29. 11. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky uvedené v Příloze č. 1„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni. Jednou z postoupených pohledávek je pohledávka za žalovaným (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně ze dne 29. 11. 2019 bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě (z dopisu ze dne 29. 11. 2019 a z podacího lístku). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).
5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz zákaznickou kartou. Z této listiny soud zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že je ženatý a je vyučený. Bydlí v nájmu od dubna 2015, příjmy žalovaného činily 18 000 Kč. Výdaje uvedl v celkové výši 7 068 Kč, představující výdaje za bydlení, jídlo, dopravu, telefon, splátky úvěrů, oblečení a léky. Dle odškrtnutých políček v kartě zákazníka žalovaný doložil k ověření svých tvrzení výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouvu, žádná z těchto listin však soudu spolu s kartou doložena nebyla.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 12. 2017 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Pokud žalobce doložil formulář vyplněný žalovaným o jeho příjmech a výdajích, pak soud má za to, že žalobce údaje uváděné žalovaným řádně neprověřil, kdy sice tvrdí, že měl k dispozici pracovní a nájemní smlouvu a potvrzení o příjmu žalovaného, nicméně neuvádí, jaké skutečnosti z těchto dokladů zjistil a navíc uvedené doklady jako důkaz soudu nepředložil. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by ověřovala faktické výdaje žalovaného např. výpisem z účtu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř., tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem. V souzené věci lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (alespoň při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.
19. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
20. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba GK (C -679/18). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
21. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).
22. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 7. 12. 2017 částku 29 000 Kč. Jelikož žalovaný na tuto částku žalobkyni zaplatil pouze 9 700 Kč, má povinnost vydat žalobkyni zbývající částku 17 300 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení 17 300 Kč, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení soud žalobu zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tak, že se žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, náhrada nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné neuplatňoval (soud při výpočtu úspěchu a neúspěchu zohlednil rovněž příslušenství ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 či nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).