Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 257/2020-19

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 26 068 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11 068 Kč, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 18 000 Kč od 28. 11. 2015 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 5. 12. 2015 do 20. 1. 2020 a úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 5. 12. 2015 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11 068 Kč, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 18 000 Kč od 28. 11. 2015 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 5. 12. 2015 do 20. 1. 2020 a úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 5. 12. 2015 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částka s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova se žalovanou uzavřel dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě této smlouvy poskytl žalované částku ve výši 18 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny ve výši 18 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za poskytnutí půjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně v celkové výši 1 638 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 400 Kč a poplatek za pojištění ve výši 430 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 43 týdenních splátkách po 676 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů, které mu sdělila žalovaná, kdy tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované, přičemž jsou obsahem karty zákazníka. Žalovaná pak výslovně stvrdila, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil její schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopna spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná však sjednané splátky řádně neuhradila, když uhradila pouze celkovou částku ve výši 3 000 Kč. Tato částka byla co do výše 1 638 Kč započtena na úrok, co do výše 684,10 Kč byla započtena na poplatek za administrativní činnost, co do výše 627,90 Kč byla započtena na poplatek za hotovostní inkaso splátek a co do výše 50 Kč byla započtena na poplatek za pojištění. Žalovaná tak zůstala právnímu předchůdci žalobkyně dlužna 18 000 Kč na jistině, 2 915,90 Kč na poplatku za administrativní činnost, 4 772,10 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek a 380 Kč na poplatku za pojištění. Následně byla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení za dobu od 5. 12. 2015, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky, do zaplacení (za období od 5. 12. 2015 do 6. 12. 2019 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala, a to částkou 5 888,58 Kč) a dle smluvních podmínek rovněž úrok ve výši 20,98 % ročně za dobu od 28. 11. 2015, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do zaplacení (za období od 28. 11. 2015 do 6. 12. 2019 žalobkyně úrok kapitalizovala, a to částkou 15 420,30 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v  , (dále jen „“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 18 000 Kč, která jí byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 1 638 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 400 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 430 Kč (celkem 29 068 Kč) právnímu předchůdci žalobkyně vrátit v 43 týdenních splátkách po 676 Kč.

4. Žalobkyně dále doložila Kartu zákazníka podepsanou žalovanou. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí zápůjčky zaměstnána jako servírka s měsíční čistou mzdou 15 000 Kč. Mezi ověřenými dokumenty byly uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva. Žalovaná pak měla bydlet s rodiči, přičemž v kolonce„ Nájem/Inkaso“ byla uvedena částka 5 000 Kč. Mezi ověřenými dokumenty bylo dále uvedeno SIPO. Jako své další výdaje žalovaná uvedla výdaje na domácnost ve výši 3 700 Kč měsíčně a výdaje na telefon ve výši 600 Kč měsíčně.

5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, kdy žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem z téhož dne. Tímto dopisem byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od obdržení tohoto dopisu. Odeslání tohoto dopisu žalobkyně prokázala doloženým podacím lístkem ze dne 7. 1. 2020. Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020, jejíž odeslání žalobkyně rovněž prokázala podacím lístkem ze dne 10. 5. 2020.

6. Podle , , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle , při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

10. Podle , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle , je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

12. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle , právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

15. Podle , má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

16. Podle , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum finanční prostředky ve výši 18 000 Kč, které měla žalovaná v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, administrativním poplatkem, poplatkem za hotovostní inkaso splátek a poplatkem za pojištění v dohodnutých měsíčních splátkách. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

19. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdce žalobkyně řádně dostál své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Pokud jde o příjmovou stránku žalované, tak dle údajů uvedených v kartě zákazníka právní předchůdce žalobkyně údajně prověřoval příjmy žalované ze zaměstnání prostřednictvím výplatních pásek a pracovní smlouvy. Tyto dokumenty však žalobkyně nedoložila, tudíž nelze dospět k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil příjmovou stránku žalované, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Toto ustanovení jednoznačně přenáší důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele na poskytovatele spotřebitelského úvěru a výslovně predikuje nesplnění této povinnosti, není – li jednoznačně prokázán opak. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, pak nelze mít za zcela jednoznačně prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. Co se týče výdajové stránky žalované, konkrétně zejména výdajů spojených s bydlením, jež obvykle tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, z údajů uvedených v kartě zákazníka neplyne, že by právní předchůdce žalobkyně jakkoli prověřoval informaci o tom, že žalovaná bydlí u rodičů. Za účelem ověření této skutečnosti mohl přitom od žalované požadovat kupříkladu čestné prohlášení rodičů o tom, že s nimi žalovaná bydlí a jakou částkou případně přispívá na domácnost. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud musel dospět k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované.

20. Shora citované ustanovení , explicitně nestanoví, zda je následkem porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele absolutní či relativní neplatnost uzavřené smlouvy, a je proto třeba vycházet z obecné úpravy neplatnosti v citovaných ustanoveních . Je zřejmé, že nový již rozpor se zákonem nepovažuje automaticky za důvod absolutní neplatnosti. Pro posouzení toho, o jaký druh neplatnosti se v konkrétním případě jedná, je podstatné, zda je neplatnost stanovena v zájmu některého z účastníků, anebo zda právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. V daném případě by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti je stanovena pouze v zájmu spotřebitele. Nicméně součástí veřejného pořádku je mimo jiné také ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné, do této skupiny osob patří rovněž spotřebitelé, neboť jejich postavení je ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat smluvní podmínky. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl (a tyto závěry jako správné převzal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. ), že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

21. Předmětnou smlouvu je tedy třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a právní předchůdce žalobkyně tak měl vůči žalované od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny ve výši 18 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.

22. Jelikož žalovaná uhradila z titulu předmětné smlouvy celkovou částku 3 000 Kč, zbývá jí uhradit na poskytnutou jistinu částku ve výši 15 000 Kč. Co do této částky soud žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalované s úhradou. Pokud jde o den, od kterého náleží žalobkyni úrok z prodlení, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud pak vázal počátek prodlení žalované na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky, které bylo dle doloženého podacího lístku odesláno dne 7. 1. 2020. Dle shora citované zákonné domněnky se pak má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 10. 1. 2020. Jelikož dle zaslaného oznámení byla žalované pro úhradu určena lhůta deseti dnů, byla povinna provést úhradu do 20. 1. 2020. Ode dne následujícího, tedy od dne 21. 1. 2020 byla tak žalovaná v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení právě od tohoto data. Tento pak žalobkyně požadovala v zákonné výši ke dni 5. 12. 2015, tj. ve výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni 21. 1. 2020. Ve zbývající části, tj. co do částky ve výši 11 068 Kč, co do úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 18 000 Kč od 28. 11. 2015 do zaplacení, co do úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 5. 12. 2015 do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 5. 12. 2015 do 20. 1. 2020 soud žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná a ta by tak měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované v řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.