Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 241/2020-35
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 47 878 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 683 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z částky 24 034,06 Kč od 26. 9. 2017 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 150 Kč od 3. 10. 2017 do 1. 8. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 884,06 Kč od 3. 10. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 045 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z částky 4 650,06 Kč od 15. 6. 2017 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 650,06 Kč od 10. 8. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 683 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z částky 24 034,06 Kč od 26. 9. 2017 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 150 Kč od 3. 10. 2017 do 1. 8. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 884,06 Kč od 3. 10. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 045 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z částky 4 650,06 Kč od 15. 6. 2017 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 650,06 Kč od 10. 8. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 40 833 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba se žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce a na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 30 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny ve výši 30 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 25 683 Kč, jež je součtem úroku za poskytnutí zápůjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně v celkové výši 5 310 Kč a odměn za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 7 473 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 900 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 60 týdenních splátkách po 929 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů, které mu sdělil žalovaný, přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, jež jsou obsahem Zákaznické karty. Tyto doklady však žalobkyně nemá k dispozici, jelikož je zákazníci právnímu předchůdci žalobkyně pouze předkládají při uzavření smlouvy. Žalovaný pak výslovně stvrdil, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný však sjednané splátky řádně neuhradil a zůstal právnímu předchůdci žalobkyně dlužen 24 034,06 Kč na jistině a 16 798,94 Kč na souhrnném poplatku. Následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení za dobu od 3. 10. 2017, tedy od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky, do zaplacení (za období od 3. 10. 2017 do 24. 6. 2019 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala, a to částkou 3 385,80 Kč) a dle smluvních podmínek rovněž úrok ve výši 27 % ročně za dobu od 26. 9. 2017, tj. ode dne, ke kterému vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na úhradu celé zbývající dlužné částky, do zaplacení (za období od 26. 9. 2017 do 24. 6. 2019 žalobkyně úrok kapitalizovala, a to částkou 11 482,27 Kč). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.
2. Žalobkyně se na žalovaném dále domáhala zaplacení 7 045 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba se žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce a na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 9 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny ve výši 9 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 705 Kč, jež je součtem úroku za poskytnutí zápůjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně v celkové výši 1 593 Kč a odměn za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 242 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 870 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 60 týdenních splátkách po 279 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů, které mu sdělil žalovaný, přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, jež jsou obsahem Zákaznické karty. Tyto doklady však žalobkyně nemá k dispozici, jelikož je zákazníci právnímu předchůdci žalobkyně pouze předkládají při uzavření smlouvy. Žalovaný pak výslovně stvrdil, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný však sjednané splátky řádně neuhradil a zůstal právnímu předchůdci žalobkyně dlužen 4 650,06 Kč na jistině a 2 394,94 Kč na souhrnném poplatku. Následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení za dobu od 10. 8. 2017, tedy od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky, do zaplacení (za období od 10. 8. 2017 do 24. 6. 2019 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala, a to částkou 711,23 Kč) a dle smluvních podmínek rovněž úrok ve výši 27 % ročně za dobu od 15. 6. 2017, tj. ode dne, ke kterému vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na úhradu celé zbývající dlužné částky, do zaplacení (za období od 15. 6. 2017 do 24. 6. 2019 žalobkyně úrok kapitalizovala, a to částkou 2 580,78 Kč). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, která mu byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 5 310 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 7 473 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 900 Kč (celkem 55 683 Kč) právnímu předchůdci žalobkyně vrátit v 60 týdenních splátkách po 929 Kč (poslední splátka 872 Kč).
5. Žalobkyně doložila Zákaznickou kartu podepsanou žalovaným ze dne datum. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí zápůjčky zaměstnán s čistou mzdou 16 000 Kč měsíčně a k tomu měl mít ještě blíže nespecifikované jiné příjmy ve výši 16 000 Kč měsíčně. Mezi ověřenými dokumenty pak bylo uvedeno potvrzení o příjmu. Žalovaný měl bydlet v nájmu, přičemž výše měsíčních nákladů spojených s bydlením měla činit 8 000 Kč. Mezi ověřenými dokumenty byla zaškrtnuta nájemní smlouva. Jako své další výdaje žalovaný uvedl výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč měsíčně, výdaje na telefon ve výši 200 Kč měsíčně a výdaje na spoření/pojištění ve výši 100 Kč měsíčně.
6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud dále zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 9 000 Kč, která mu byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 1 593 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 242 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 870 Kč (celkem 16 705 Kč) právnímu předchůdci žalobkyně vrátit v 60 týdenních splátkách po 279 Kč (poslední splátka 244 Kč).
7. Žalobkyně doložila druhou Zákaznickou kartu podepsanou žalovaným ze dne datum. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí zápůjčky zaměstnán s čistou mzdou 13 000 Kč měsíčně a k tomu zde byly uvedeny další blíže nespecifikované příjmy domácnosti ve výši 2 480 Kč měsíčně. Mezi ověřenými dokumenty pak byly uvedeny výplatní pásky. Žalovaný měl bydlet v nájmu, přičemž výše měsíčních nákladů spojených s bydlením měla činit 8 000 Kč, z nichž měl žalovaný hradit polovinu. Mezi ověřenými dokumenty byla zaškrtnuta nájemní smlouva. Jako své další výdaje žalovaný uvedl výdaje na domácnost ve výši 2 000 Kč měsíčně, výdaje na telefon ve výši 200 Kč měsíčně, interní splátky závazků ve výši 2 480 Kč měsíčně a externí splátky zápůjček ve výši 1 000 Kč měsíčně.
8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovaným vzniklé z titulu obou shora uvedených smluv postoupeny na žalobkyni, kdy žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem z téhož dne. Tímto dopisem byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužných částek do deseti dnů od doručení tohoto dopisu. Odeslání tohoto dopisu žalobkyně prokázala doloženým podacím lístkem ze dne 17. 7. 2019. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne 8. 10. 2019, jejíž odeslání žalobkyně rovněž prokázala podacím lístkem ze dne 9. 10. 2019.
9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku , při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.
13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 586 odst. 1 občanského zákoníku , je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.
15. Podle § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku , právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.
18. Podle § 573 občanského zákoníku , má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
19. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Podle § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Předloženými listinami má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, administrativním poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v dohodnutých měsíčních splátkách. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.
22. Předloženými listinami má soud dále za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, administrativním poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v dohodnutých měsíčních splátkách. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.
23. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdce žalobkyně řádně dostál své povinnosti posoudit před uzavřením obou shora uvedených smluv úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Co se týče příjmové stránky žalovaného, zde je třeba v první řadě konstatovat, že z údajů uvedených v zákaznické kartě ze dne 1. 8. 2016 není vůbec zřejmé, z čeho měly sestávat„ jiné příjmy žadatele“ a jakým způsobem měly být tyto jiné příjmy ověřovány a z údajů uvedených v zákaznické kartě ze dne 20. 4. 2016 není vůbec zřejmé, z čeho měly sestávat„ další čisté příjmy domácnosti“ a jakým způsobem měly být tyto jiné příjmy ověřovány. Příjmy žalovaného ze zaměstnání měly být v případě první smlouvy ověřeny prostřednictvím potvrzení o příjmu a v případě druhé smlouvy prostřednictvím výplatních pásek, tyto dokumenty však žalobkyně nedoložila. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, měly být výdaje žalovaného spojené s bydlením ověřeny v případě obou smluv na základě nájemní smlouvy, kterou však žalobkyně opět nedoložila. Jelikož tedy žalobkyně nedoložila potřebné dokumenty k ověření příjmů a výdajů žalovaného, není možno učinit závěr o tom, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením předmětných smluv řádně dostál své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Toto ustanovení jednoznačně přenáší důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele na poskytovatele spotřebitelského úvěru a výslovně predikuje nesplnění této povinnosti, není-li jednoznačně prokázán opak. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, pak nelze mít za zcela jednoznačně prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud musel dospět k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.
24. Shora citované ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , explicitně nestanoví, zda je následkem porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele absolutní či relativní neplatnost uzavřené smlouvy, a je proto třeba vycházet z obecné úpravy neplatnosti v citovaných ustanoveních občanského zákoníku . Je zřejmé, že nový občanský zákoník již rozpor se zákonem nepovažuje automaticky za důvod absolutní neplatnosti. Pro posouzení toho, o jaký druh neplatnosti se v konkrétním případě jedná, je podstatné, zda je neplatnost stanovena v zájmu některého z účastníků, anebo zda právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. V daném případě by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti je stanovena pouze v zájmu spotřebitele. Nicméně součástí veřejného pořádku je mimo jiné také ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné, do této skupiny osob patří rovněž spotřebitelé, neboť jejich postavení je ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat smluvní podmínky. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , mimo jiné uvedl (a tyto závěry jako správné převzal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
25. Obě předmětné smlouvy je tedy třeba považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a právní předchůdce žalobkyně tak měl vůči žalovanému z titulu první smlouvy od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a z titulu druhé uzavřené smlouvy měl od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny ve výši 9 000 Kč opět z titulu bezdůvodného obohacení.
26. Jelikož měl žalovaný na základě první předmětné smlouvy vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku v celkové výši 55 683 Kč, přičemž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 40 833 Kč, je zřejmé, že žalovaný již z titulu předmětné smlouvy uhradil částku 14 850 Kč (což je patrné také z doloženého přehledu plateb) a zbývá mu tak na poskytnutou jistinu uhradit částku 15 150 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl. Co do zbývající částky ve výši 25 683 Kč a co do úroku ve výši 27 % ročně z částky 24 034,06 Kč od 26. 9. 2017 do zaplacení, soud žalobu zamítl. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, pak nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Soud proto vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky, které bylo dle doloženého podacího lístku odesláno dne 17. 7. 2019. Dle shora citované zákonné domněnky se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 22. 7. 2019. Jelikož dle zaslaného oznámení byla žalované pro úhradu určena lhůta deseti dnů, byl povinen provést úhradu do 1. 8. 2019. Ode dne následujícího, tedy od dne 2. 8. 2019 byl žalovaný v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení právě od tohoto data. Žalobkyně jej požadovala v zákonné výši ke dni 3. 10. 2017, tj. ve výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni 2. 8. 2019. Ve zbývající části soud úroky z prodlení zamítl.
27. Na základě druhé předmětné smlouvy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku v celkové výši 16 705 Kč, přičemž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 7 045 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaný již z titulu předmětné smlouvy uhradil částku 9 660 Kč (což je patrné také z doloženého přehledu plateb) a přeplatil tak poskytnutou jistinu. Soud proto musel žalobu co do částky 7 045 Kč, co do úroku ve výši 27 % ročně z částky 4 650,06 Kč od 15. 6. 2017 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 650,06 Kč od 10. 8. 2017 do zaplacení, zamítnout.
28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí. Právo na náhradu nákladů řízení by měl žalovaný, který byl ve věci převážně úspěšný. Jelikož však žalovanému v řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popř. návrhem na nařízení exekuce.