Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 343/2020-29

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Denisou Hamerskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 4 076,44 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 76,44 Kč s 10 % úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 76,44 Kč s 10 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 4 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně z titulu účastnické smlouvy – anonymizována čtyři slova uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum. Konkrétně byla předmětem řízení nezaplacená smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč vyúčtovaná žalovanému z důvodu, že nevrátil zapůjčené zařízení typu modem anonymizována dvě slova – anonymizováno, IMEI číslo, ač tak učinit v souladu se smlouvou do 30 dnů od ukončení předmětné smlouvy měl.

2. Předmětem řízení byl rovněž nárok žalobkyně na zaplacení částky 76,44 Kč za pronájem uvedeného zařízení v období od datum do datum.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným předmětnou smlouvu, v níž se zavázala poskytovat žalovanému službu„ anonymizováno 5 slov“. Za tím účelem pronajala žalovanému zařízení typu modem anonymizována dvě slova – anonymizováno, IMEI číslo. Nájemné za užívání tohoto zařízení bylo smluvními stranami dohodnuto na 30 Kč měsíčně. V období od datum do datum žalovaný řádně nájemné nezaplatil S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně nehradil poplatky za služby na základě předmětné smlouvy poskytované, žalobkyně předmětnou smlouvu písemně vypověděla, a to dne datum. V souladu s předmětnou účastnickou smlouvou měl žalovaný do 30 dnů po ukončení smlouvy povinnost na vlastní náklady vrátit pronajaté zařízení. V případě, že tak neučiní, vzniká mu povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč za nevrácení pronajatého zařízení včas a řádně.

4. Právní posouzení nároku žalobkyně na zaplacení nájemného za pronájem výše uvedeného zařízení soud rozhodl v souladu s §2201 a násl. o. z.

5. Právní posouzení nároku žalobkyně na zaplacení částky 4 000 Kč jako smluvní pokuty se opírá o z. č. , o elektronických komunikacích (zejména a násl. zákona), , , a násl. z. č. , (dále jen o. z.), když soud shledal, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu o. z.

6. Podle §1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

7. Podle §419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle §420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně jednala se žalovaným v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaný jednal jako spotřebitel ve smyslu §419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu §1810 a násl. o. z.

10. Podle §1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle §1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Nejvyšší soud ČR judikoval ve svém rozhodnutí ze dne 11. 12. 2013 sp. zn. stanovisko, jeho část II. zní:„ Neplatná jsou ujednání dané smlouvy směřující k její automatické prolongaci, ujednání o povinnosti spotřebitele platit smluvní pokutu a náklady na písemnou upomínku, ujednání o nevratnosti plnění poskytnutého spotřebitelem bez ohledu na důvod, pro který dojde k předčasnému ukončení smlouvy tam, kde zákon vrácení vzájemně poskytnutého plnění předpokládá, a sjednání odlišného režimu účinnosti výpovědi smlouvy pro každou ze smluvních stran.“

13. Z odůvodnění téhož rozhodnutí NS ČR soud dále cituje:„ Ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu § 544 a násl. obč. zák. a tuto povinnost spotřebitele do adhézní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák. Ze stejných důvodů je podle § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá.“

14. Soud zjistil, že ustanovení smluvních podmínek o povinnosti vrátit poskytnuté zařízení žalobkyni jako poskytovateli služeb zakládá mezi účastníky značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry. Soud při následujících úvahách vychází ze základní myšlenky, že předmětná smlouva byla uzavřena s tím, že žalobkyně nemůže poskytovat smluvené služby bez toho, že by svému smluvnímu zájemci rovněž poskytla předmětné zařízení. Bylo proto v zájmu poskytovatele služeb toto zařízení poskytnout. Přesto v případě ukončení smlouvy je to žalovaný, kdo má povinnost takové zařízení vrátit, a to ve lhůtě a způsobem, který nutí žalovaného vynaložit ještě další náklady (poštovné, popř. jízdné) na jeho vrácení poskytovateli služeb. Ve smlouvě se neuvádí, jakou hodnotu zapůjčené zařízení v době jeho předání zájemci mělo. Soudu je dále známo, že se poskytovatelé služeb tohoto typu, při nichž pronajímají zařízení, bez nichž by poskytnutí služby nebylo možné, nikdy nedomáhají navrácení (vydání) pronajatých zařízení, ale vždy žalují na zaplacení smluvních pokut stanovených pro porušení povinnosti zařízení vrátit. Ač k poskytnutí svých služeb nezřídka přijedou do místa určeného zákazníkem, kde zařízení nainstalují, při navrácení zařízení tuto alternativu nenabízejí. Při zvážení uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyni se při ukončení smluv tohoto typu nejedná o navrácení pronajatého zařízení či o navrácení jeho hodnoty. Z toho je rovněž zřejmé, a to v kontextu citovaného ústavního nálezu, že„ že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele“. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení jeví skutečnost, že předmětná smlouva je smlouvou formulářového typu, z čehož mj. vyplývá, že účastníkovi prakticky„ nezbude“, než na takové ujednání přistoupit. S ohledem na výše uvedené soud žalobkyni nepřiznal žalovanou smluvní pokutu, resp. nárok na ni v souladu s 1815 o. z. zamítl.

15. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s  o. z. ve spojení s  nař. vl. č.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s  , podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

17. Žalovaný měl ve věci úspěch jen částečný, avšak jeho neúspěch spočíval pouze v nepatrné části předmětu řízení. Žalovanému by tak náležela plná náhrada nákladů řízení, avšak soud ze spisu zjistil, že žalovanému dosud náklady řízení nevznikly.

18. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s  , podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.