Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 99/2020-18
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se částečně zastavuje ohledně jistiny ve výši 6 007,48 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 3992,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně, jdoucím od 17. prosince 2020 do zaplacení, dále pak kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 2. července 2015 do 16. prosince 2020 ve výši 95,53 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se částečně zastavuje ohledně jistiny ve výši 6 007,48 Kč. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 3992,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně, jdoucím od 17. prosince 2020 do zaplacení, dále pak kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 2. července 2015 do 16. prosince 2020 ve výši 95,53 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal vrácení půjčky.
Žalovaná se nevyjádřila.
Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.
Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce, právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o půjčce a předal žalované částku částka v hotovosti; žalovaná se zavázala, vrátit žalobci během 60 týdnů jednak jistinu ve výši částka a dále tzv. souhrnný poplatek, fakticky tedy smluvní úrok, ve výši 8 360 Kč. Žalovaná ve skutečnosti vrátila pouze částku 4 738 Kč.
Žalobce se původně domáhal zaplacení částky 10 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. července 2015 do zaplacení, jakož i zákonného úroku ve výši 3622 Kč.
Následně žalobce podáním ze dne 16. 12. 2020 žalobu vzal částečně zpět, domáhal se tedy pouze vydání rozsudku ve znění patrném z výrokové části shora.
V případě smlouvy o půjčce, došlo-li ke sjednání nepřiměřeně vysokého úroku, nastávala dle rozhodné právní úpravy absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor se zákonem. Nastalo tedy i v daném případě bezdůvodné obohacení na straně žalované (úrok 84% za 60 týdnů).
Podle právní úpravy, účinné před 1. 1. 2014, platilo o bezdůvodném obohacení, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (§ 451 odst. 1 bývalého občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.). Bezdůvodným obohacením byl zejména majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu (odstavec 2 citovaného ust.). Rovněž byla-li smlouva zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (§ 457). Splatnost bezdůvodného obohacení se řídila podle § 563 bývalého občanského zákoníku (den následující po výzvě k placení). Pokud jde o přechodné ustanovení ke dni 1. 1. 2014, podstatná je otázka, zda bezdůvodné obohacení vzniklo před 1. 1. 2014. V takovém případě by se podle § 3028 odst. 3 tzv. nového OZ vzniklé bezdůvodné obohacení i nadále (po 1. 1. 2014) řídilo podle dosavadních předpisů, což je i případ předmětného právního vztahu.
Soud má tedy za to, že na straně žalované vzniklo nejprve bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč, z čehož žalovaná vydala částečně bezdůvodné obohacení do výše 4 738 Kč. Ve zbytku, tedy ohledně rozdílu mezi oběma těmito částkami, má žalobce i nadále právo na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce se rozhodl požadovat pouze částku 3992,52 Kč. Tato částka nepřesahuje zůstatek bezdůvodného obohacení, proto soud žalobě v této podobě vyhověl, ať již se žalobce rozhodl omezit svůj žalobní petit z jakéhokoliv důvodu. Žalovaná částka (po částečném zpětvzetí ze dne 16. prosince 2020) totiž nepřesahuje částku dlužnou.
Žalobce ovšem neuváděl, že důvodem pro částečné zpětvzetí žaloby je částečné zaplacení dluhu, a nelze tedy hovořit o tom, že v rozsahu částečného zpětvzetí by procesní zavinění bylo na straně žalované, nýbrž toto procesní slovy zůstává na straně žalobce. Ve věci tedy byla převážně úspěšná žalovaná, a proto soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku, a to co do výroku (I), (III), lze podat odvolání dvojmo ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím soudu zdejšího, do patnácti dnů od jeho doručení. Proti výroku (II) není odvolání přípustné.
Nebude-li uložená povinnost dobrovolně splněna, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.