Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 296/2020-42
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti;
žalované: ; země celé jméno žalované, narozená dne datum
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky 84 134,35 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 514 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 18 514 Kč od 7. 4. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 65 620,35 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 18 238,28 Kč od 7. 4. 2020 do zaplacení a s 0,1% smluvním úrokem z prodlení denně z částky 28 908 Kč od 7. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 514 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 18 514 Kč od 7. 4. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 65 620,35 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 18 238,28 Kč od 7. 4. 2020 do zaplacení a s 0,1% smluvním úrokem z prodlení denně z částky 28 908 Kč od 7. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 4. 2020 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částku 84 134,35 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 29. 7. 2019 uzavřena Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky spolu s dohodnutým úrokem ve výši 23 % ročně, poplatky spojené s vyřízením úvěru, poplatky za inkasní službu a poplatky za doplňkovou službu anonymizováno splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 643 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nehradila úvěr řádně a včas a dosud uhradila pouze 6 splátek v celkové výši 6 486 Kč. Dluh tvoří zbylá část jistiny 23 968,19 Kč, zbylá část úroků 18 474,94 Kč, zbylá část inkasní služby 6 732 Kč (66 splátek po 102 Kč), zbylá část doplňkové služby anonymizováno, a to anonymizováno – odklad 5 016 Kč (66 splátek po 76 Kč), anonymizováno – nemoc 8 580 Kč (66 splátek po 130 Kč), anonymizováno – práce 8 580 Kč (66 splátek po 130 Kč), náklady na upomínkování 800 Kč (náklady za upomínku číslo ve výši 300 Kč a náklady za upomínku číslo ve výši 500 Kč), smluvní pokuta za prodlení úvěru 54,38 Kč (ust. V. smlouvy o spotřebitelském úvěru), smluvní úroky za prodlení inkasní služby 3,98 Kč (ust. II. smlouvy o zřízení inkasní služby) a smluvní pokuta (ust. V. 5.5. smlouvy o spotřebitelském úvěru) 11 984,09 Kč. Ohledně dluhu z poplatku za inkasní službu a za doplňkovou službu anonymizováno měly strany dohodnutý úrok z prodlení ve výši 0,10 % denně z dlužné částky, ohledně zbývajících částek dluhu byl dohodnut úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované dle podepsaného dotazníku o posouzení bonity žalované, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si vyžádala pro tyto účely od žalované oboustrannou kopii občanského průkazu, doklad o příjmech a výpis z bankovního účtu. Žalobkyně dále vycházela z výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí a z výpisu z databáze neplatných dokladů.
2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.
3. K jednání nařízenému na den 14. 1. 2021 se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.
4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy, dokladu o vyplacení úvěru, vzorce pro výpočet, dvou formulářů, tabulky, smlouvy o inkasní službě a o zřízení doplňkové služby, dvou žádostí, souhlasu s inkasem, potvrzení o verifikační platbě, instrukce, upomínky včetně podacího archu, zesplatňovacího dopisu včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu, čtyř lustrací srovnání, fotokopie OP, posouzení úvěryschopnosti a znaleckého posudku.
5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
6. Ze smlouvy o úvěru číslo dne 29. 7. 2019 soud zjistil, že žalobkyně jako poskytovatel a žalovaná jako spotřebitel elektronicky uzavřely smlouvu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 25 000 Kč. příjmení 12 014 Kč bude vyplacena žalobkyni na úhradu dluhu z předchozí smlouvy číslo částka 7 986 Kč bude vyplacena na účet žalované a částka 5 000 započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. smlouvy. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý věr spolu se smluvenými úroky 23 % p.a. a dalšími náklady specifikovanými v bodu 4.8., celkem tedy částku 46 302 Kč, v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 643 Kč splatných k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 8. 2019 Součástí smlouvy byla v příloze číslo i smlouva o zřízení Doplňkové služby anonymizováno. Z Potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 29. 7. 2019 a z detailu výpisu z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalované, že část úvěru ve výši 5 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele spojené s vyřízením úvěru dle bodu 4.8. smlouvy. příjmení 12 014 Kč byla vyplacena žalobkyni na úhradu dluhu ze smlouvy číslo pod tímto variabilním symbolem. Platba ve výši 7 986 Kč byla téhož dne odeslána na účet žalované se zprávou pro příjemce„ celé jméno žalované doplatek úvěru“. Z kopie občanského průkazu žalované bylo prokázáno, že číslo obč. průkazu byl žalované vydán Magistrátem města Karviné dne 2. 9. 2014. Z registru Ministerstva vnitra soud zjistil, že občanský průkaz žalované nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů. Z výpisu z účtu žalované vedeného u právnická osoba soud zjistil, že na účtu žalované byl ke dni 1. 6. 2019 při dovolené kontokorentu disponibilní zůstatek - 80,05 Kč a k 30. 6. 2019 zůstatek - 3 889,10 Kč. Z výplatní pásky žalované za měsíc květen 2018 a z výpisu z jeho účtu soud zjistil, že čistý příjem žalované činí za tento měsíc 9 092 Kč. Z výpisu z účtu za měsíc červenec soud zjistil, že příjem žalované činil 20 442 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
14. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
15. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., avšak shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. Žalobkyně ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalované tvrdila, že prověřovala schopnost žalované splácet úvěr vyhledáváním žalované v databázi dlužníků, v databázi insolvenčního rejstříku, v centrální evidenci exekucí, prověřením platnosti občanského průkazu žalované v databázi neplatných dokladů s tím, že občanský průkaz žalované nebyl v době uzavření smlouvy v této databázi nalezen, a dále získáním informací přímo od žalované. Žalovaná dále doložila výpis z účtu u právnická osoba, na který byla poukazována mzda. Žalobkyně dále tvrdila, že prověřovala pravidelné měsíční příjmy a výdaje a obrat na účtu žalované na základě dvouměsíčního časového období před uzavřením smlouvy. Žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalované, k její životní situaci stanovila další výdaje žalované dle ekonomického modelu (paušální vyčíslení životních nákladů spotřebitele) částkou 3 800 Kč měsíčně a vyhodnotil žalovanou jako spotřebitele schopného splácet úvěr, když u žádného z koeficientů DTI (debt to income) a DSTI (debt service to income) nedošlo k jeho překročení, a tudíž neexistovala pochybnost, že žalovaná s příjmem 20 442 Kč měsíčně nebude úvěr splácet. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávajících se z výpisu z účtu žalované a ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, které ani nebyly doloženy zprávou zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, zejména není-li sjednán na dobu neurčitou. Žalobkyně se také nikterak nepozastavovala nad velmi kolísající výší příjmů za měsíce květen a červenec, kdy v květnu činil příjem žalované ani ne polovinu následujícího měsíce, a že žalovaná minimálně v měsíci červnu 2019 byla po celou dobu na svém účtu v trvalém záporném zůstatku, a žalobkyně vzala bez dalšího vyšší příjem žalované z července 2019 jako standard. V rámci posouzení výdajové stránky žalované vyšla žalobkyně pouze z prohlášení žalované, aniž by si tyto údaje ověřila, nezkoumala typ bydlení, náklady na bydlení, počet dalších osob v domácnosti, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala vyživovací povinnosti, náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, vycházela matematických propočtů, resp. pomocných parametrů (koeficienty) a údajů o výdajích poskytnutých samotnou žalovanou, jevících se jako velmi nevěrohodné a neodpovídající potřebám reálného života, zejména pokud jde o náklady na bydlení a náklady na splátky dalších zápůjček a úvěrů, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla být poučen podle ust. § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to v horizontálních sporech. Existuje totiž nebezpečí, že spotřebitel se zejména z důvodu nevědomosti nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně, z čehož vyplývá, že by spotřebitele nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (viz mj. rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 8 Co 202/2018 ).
16. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení poplatku za upomínkování v částce 800 Kč, poplatku za inkasní službu v částce 6 732 Kč, poplatků za doplňkovou službu anonymizováno – odklad v částce 5 016 Kč, anonymizováno – nemoc v částce 8 580 Kč, anonymizováno – práce v částce 8 580 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru v částce 54,38 Kč a 11 984,09 Kč a úroku v částce 18 474,94 Kč a smluvního úroku za prodlení inkasní služby 3,98 Kč. Plnila-li žalobkyně žalované z neplatné smlouvy o úvěru částku 25 000 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a disponovala s nimi, přičemž, jak sama žalobkyně v řízení tvrdila a doložila, žalovaná na dluh uhradila pouze částku 6 486 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 18 514 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal ji soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 18 514 Kč za dobu od 7. 4. 2020 do zaplacení. Ve zbylé části ve výši rozdílu mezi přiznanou a požadovanou částkou s příslušenstvím, tedy aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 65 620,35 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 18 238,28 Kč od 7. 4. 2020 do zaplacení a s 0,1% smluvním úrokem z prodlení denně z částky 28 908 Kč od 7. 4. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Protože žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, měla by právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však žalované s řízením prokazatelně žádné náklady nevznikly, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ).