Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 202/2020-26

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 9 440 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 560 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 560 Kč za dobu od 26. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, doručená soudu dne 14. 7. 2020, se co do částky ve výši 2 880 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 880 Kč za dobu od 26. 10. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 560 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí - k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 560 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 560 Kč za dobu od 26. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba, doručená soudu dne 14. 7. 2020, se co do částky ve výši 2 880 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 880 Kč za dobu od 26. 10. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 560 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí - k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 7. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 440 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení. Svou žalobu odůvodnila tím, že:

„ Dne 24. 8. 2018 byla mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 8 000 Kč, a to za úrok, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a poplatek za uzavření smlouvy, splatný při podpisu smlouvy. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 6 880 Kč, přičemž se skládají z úroku ve výši 28% z poskytnuté jistiny, tedy z úroku ve výši 2 240 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 320 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 1.760 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2.560 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 14.560 Kč, po odečtení poplatku za uzavření smlouvy ve výši 320 Kč, jenž byl splatný při podpisu smlouvy, a to ve 14 pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 1.040 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 24. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena, s tím, že neexistuje-li v daném kalendářním měsíci tento den, je splátka v tomto měsíci splatná posledního dne tohoto měsíce. Úroky, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek byly splatné v prvních 6 měsíčních splátkách a také částečně v 7. splátce, což bylo sjednáno v čl. III. odst. 3. smlouvy. Složení každé jednotlivé splátky je uvedeno v Předpisu splátek pro smlouvu číslo ze dne 24. 8. 2018, který žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem současně při uzavření smlouvy. Žalovaný poskytnutou jistinu v hotovosti převzal při podpisu smlouvy, což stvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný před podáním tohoto návrhu uhradil na svůj závazek vyplývající ze smlouvy poplatek za uzavření smlouvy ve výši 320 Kč a dále částku v celkové výši 800 Kč. Žalovaný se dne 25. 10. 2018 dostal do prodlení se splácením svého dluhu vyplývajícího ze smlouvy, neboť řádně a včas neuhradil 2. splátku splatnou dne 24. 10. 2018. Dnem splatnosti poslední splátky, tj. dnem 24. 10. 2019, nastala splatnost celého úvěru. Úhradu poplatku za správu úvěru spolu s poplatkem za hotovostní výběr splátek v celkové výši 4.320 Kč žalobce nepožaduje. Žalobce započetl platby žalovaného následujícím způsobem: částku ve výši 800 Kč na úrok. V souladu s ustanovením , , v platném znění, byla dne 9. 4. 2020 žalovanému zaslána předžalobní upomínka – výzva k úhradě, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě svého závazku, a to ve lhůtě do 7 dnů ode dne obdržení této výzvy. Po odeslání výše uvedené výzvy nebylo žalovaným na závazek vyplývající ze smlouvy již uhrazeno ničeho. Předžalobní upomínka byla zaslána žalobcem bez právního zastoupení, žalobce tedy požaduje za tento úkon částku ve výši 300 Kč“

2. Žalovaná strana se k žalobě nikterak nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání konanému dne 10. 12. 2020 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná strana svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s ust. v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl v řízení následující důkazy:

-) smlouva o úvěru číslo ze dne 24. 8. 2018

-) předpis splátek ke smlouvě o úvěru 14M uzavřené dne 24. 8. 2018 pod číslo

-) zpráva klienta ke dni 26. 6. 2020 (uhrazené platby),

-) předžalobní upomínka – výzva k úhradě ze dne 7. 4. 2020, včetně poštovního podacího archu ze dne 9. 4. 2020.

5. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

6. Dne 24. 8. 2018 uzavřely žalobkyně jako věřitel a žalovaná strana (označená ve smlouvě jménem a příjmením, rodným číslem a číslem občanského průkazu) smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a jejichž převzetí žalovaná strana stvrdila podpisem smlouvy. Dále ve smlouvě bylo sjednáno, že úvěr je poskytnut za úplatu a administrativní poplatek ve výši 4 % z jistiny, tj. 320 Kč, který je splatný při výplatě úvěru, a za pevnou výpůjční úrokovou sazbu ve výši 28 % z jistiny za období, na které je úvěr poskytnut (tj. 24 % ročně) s tím, že v případě úvěru na 14 měsíců jsou celý úrok a úplata splatné v prvních 6 měsíčních splátkách a také částečně v 7. splátce. RPSN činila 212,32 %. Podpisem smlouvy žalovaná strana potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit žalobkyni částku 14 880 Kč, sestávající z jistiny ve výši 8 000 Kč a celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele ve výši 6 880 Kč, a to v 14 splátkách ve výši 1 040 Kč, přičemž první splátka byla splatná 24. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena a každá další splátka pak 30. den od splatnosti předchozí splátky pod ztrátou výhody splátek. Soupis uvádějící lhůty pro splacení úroků, úplaty, administrativního poplatku a jistiny je uveden v předpisu splátek, který tvoří nedílnou součást smlouvy (zjištěno ze smlouvy o úvěru číslo). Shodná skutková zjištění týkající se výše, počtu a splatnosti jednotlivých splátek soud učinil i z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru 14M číslo. Dne 24. 8. 2018 uhradila žalovaná strana částku 320 Kč, dne 24. 9. 2018 částku 720 Kč a částku 320 Kč Celkem žalovaná strana uhradila 1 360 Kč (zjištěno ze zprávy klienta ke dni 26. 6. 2020). Předžalobní upomínkou – výzvou k úhradě ze dne 7. 4. 2020 žalobkyně oznámila žalovanému, že jeho závazek ze smlouvy o úvěru číslo byl ke dni 7. 4. 2020 zesplatněn, současně jej vyzvala k úhradě částky 17 520 Kč s příslušenstvím a dalšími nároky, a to bez zbytečného odkladu (zjištěno z Předžalobní upomínky – výzva k úhradě). Výzva byla žalovanému odeslána dne 9. 4. 2020 (zjištěno z poštovního podacího archu).

7. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou stranou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení a násl. č. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

8. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu

s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele.

12. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

13. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

14. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

15. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet.

16. V posuzované věci žalobkyně ani netvrdila, že by před poskytnutím úvěru prověřovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena.

17. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

18. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 1 440 Kč.

19. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 8 000 Kč. Žalovaná strana se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaný uhradil žalobkyni 1 440 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 6 560 Kč (nevrácené peněžní prostředky).

20. Vzhledem k tomu, že se žalovaná strana dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle o. z. ve spojení s také právo na úroky z prodlení za dobu od 26. 10. 2019, což je první prokázaný den prodlení žalované, a to z částky ve výši 6 560 Kč.

21. S ohledem na výše uvedené soud žalobu co do částky 2 880 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 880 Kč za dobu od 26. 10. 2019 do zaplacení zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 9 440 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 6 560 Kč (výrok I.) a neúspěšná byla co do částky 2 880 Kč (výrok II.). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 70 % a neúspěch 30 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 40 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 2 úkony právní služby (převzetí věci a sepis žaloby) dle , písm. d) (dále jen vyhlášky). Odměna za tyto úkony byla stanovena dle vyhlášky ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal také náhradu hotových výdajů dle vyhlášky ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč). Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 1 400 Kč pak náleží žalobkyni 40 %, což představuje částka 560 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení vyhlášky, protože z úřední činnost je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky.

23. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná strana zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle , k náhradě nákladů řízení soud žalovanou stranu zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.