Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 267/2020-45

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. jméno příjmení, LL.M., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky částka, úroku z prodlení v kapitalizované výši částka, úroku v kapitalizované výši částka, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum a úroku ve výši 29 % ročně z částky

částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky [částka], úroku z prodlení v kapitalizované výši [částka], úroku v kapitalizované výši [částka], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úroku ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky částka s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení jistina pohledávky představuje v části částka žalovaným neuhrazenou zápůjčku (sjednanou

a žalovanému poskytnutou ve výši částka) a v části částka žalovaným neuhrazený poplatek (sjednaný ve výši částka a tvořený v části částka kapitalizovaným úrokem ve výši

29 % ročně za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (který žalobkyně požaduje ve výši

částka), v části částka poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení (který žalobkyně požaduje ve výši částka) a v části částka poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení (který žalobkyně požaduje ve výši částka)), to vše dle smlouvy

o zápůjčce číslo uzavřené dne datum mezi právnická osoba,

a žalovaným. Žalobkyně dále požadovala sjednaný úrok ve výši 29 % ročně z částky částka od datum (tj. od marného uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky) do datum (v kapitalizované výši částka) a dále od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum (tj. ode dne marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky) do datum (v kapitalizované výši částka) a dále od datum do zaplacení. Pohledávka včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a do vyhlášení rozsudku zůstal zcela procesně pasivní. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek

, (dále jen „ “), neboť žalobkyně i její zástupce svou neúčast u jednání omluvili a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne datum uzavřel se právnická osoba, smlouvu o zápůjčce číslo (dále také jen„ smlouva“), jejíž součástí se staly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Na základě smlouvy právnická osoba, předala žalovanému v hotovosti částku částka,

a to nejpozději v den podpisu (uzavření) smlouvy. Žalovaný se zavázal právnická osoba, tuto částku společně se sjednaným poplatkem ve výši částka (tvořeným

v části částka kapitalizovaným úrokem ve výši 29 % ročně za sjednanou dobu trvání smlouvy,

v části částka úhradou za zpracování, doručení a flexibilní splácení a v části částka úhradou za administrativní činnost a komfortní splácení) vrátit v hotovosti prostřednictvím

45 pravidelných týdenních splátek, jejichž výše činila částka pro v pořadí 1. až 44. splátku

a částka pro v pořadí poslední splátku. Splatnost první splátky byla přímo ve smlouvě sjednána na sedmý kalendářní den od uzavření smlouvy, splatnost poslední splátky tedy nastala dne datum. Pohledávka za žalovaným plynoucí ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni. Před podáním návrhu žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovaného k úhradě nároků uplatněných v tomto řízení, poprvé však byl žalovaný vyzván k úhradě v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, které bylo odeslaného žalované dne datum. Ke své osobě v době uzavření smlouvy žalovaný uvedl, že žije v nájmu; je zaměstnán

u právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem ve výši částka; je svobodný, má jednu vyživovací povinnost a jeho odhadované výdaje činí částka měsíčně. Žalovaným uvedené informace původní věřitelka ověřila dohodou o provedení práce ze dne datum (na základě níž měl žalovaný pro právnická osoba, provádět práci lisování plastů v rozsahu maximálně 300 hodin, a to v době od datum do datum, za hodinovou odměnu nejméně částka) a výplatními lístky za měsíce únor až duben 2017 (čistý měsíční příjem žalovaného plynoucí z činnosti dle citované dohody činil v únoru 2017 částku částka, v březnu 2017 částku částka a v dubnu 2017 částku částka).

4. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný zaplatil na závazky plynoucí ze smlouvy více než, bylo žalobkyní tvrzeno. Taktéž nebyla tvrzena ani prokázána jiná skutečnost, na jejímž základě by peněžité závazky žalovaného zanikly ve vyšším rozsahu, než bylo žalobkyní tvrzeno.

5. Podle , (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství

a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti

a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo

s ním jinak jedná.

9. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona

číslo 2017 Sb. (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže

z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu

s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti

v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí

i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně je pro toto soudní řízení dána, neboť žalobkyně se dle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala právní nástupkyní právnická osoba

20. Soud dále dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce číslo uzavřená datum mezi původní věřitelkou a žalovaným je dle své povahy smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ. Proto se soud zabýval otázkou, zdali smlouva byla z hlediska spotřebitelského práva uzavřena platně. Smlouva se v daném případě řídí ustanovením ZoSÚ, které sice oproti bezprostředně předcházející úpravě změnilo textaci, původní věřitelku (jakožto poskytovatelku úvěru) však i nadále tížila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet zápůjčku poskytnutou jí ve výši částka. Tento závěr plyne jak z důvodové zprávy k ustanovení ZoSÚ, tak ze směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne datum, č. 2008 číslo, účinné od 21. 6. 2008 (v ČR transponované datum), která stanovuje limity euro-konformního výkladu závazného pro obecné soudy ČR, jakožto soudy členského státu EU (obdobně viz také odstavec 19 nálezu Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. ). Původní věřitelku tedy tížila povinnost provést před poskytnutím úvěru takovou činnost, jejímž výstupem by bylo zjištění, zda v tomto konkrétním případě žalovaný v postavení spotřebitele bude schopen dostát svým smluvním finančním závazkům.

21. Odbornou péčí lze pak v souladu s  , o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 30. 10. 2017, chápat jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Na podkladě uvedeného je třeba posuzování schopnosti žalovaného splácet dohodnuté splátky úvěru provádět nejen v rovině příjmů a výdajů samotného žalovaného, ale také v širších souvislostech ve vztahu k osobním a celkovým majetkovým poměrům žalovaného. Jak bylo opakovaně dovozeno také judikaturou vyšších soudů (např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ), věřitel dostojí své povinnosti tím, že při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr vyjde z objektivně doložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů spotřebitele. Pouhá prohlášení spotřebitele (bez jakéhokoli relevantního podkladku) o jeho poměrech mohou být shledána dostatečnými pouze pro odmítnutí poskytnutí spotřebitelského úvěru, nikoli pro vyhovění žádosti o úvěr. Odborná péče věřitele tak v sobě zahrnuje povinnost objektivně ověřit údaje uvedené spotřebitelem, přičemž pouhá absence negativních údajů o spotřebiteli

v databázích dlužníků není sama o sobě dostatečně relevantní informací, na jejímž podkladě lze spotřebitelský úvěr poskytnout (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

22. S ohledem na dikci věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ se soud dále zabýval tím, zdali je případnou neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru třeba zkoumat z moci úřední, nebo zdali se jedná

o neplatnost zkoumanou pouze k námitce spotřebitele. Soud při těchto úvahách vycházel

z judikaturou aprobovaného principu (viz nálezy Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. ; ze dne datum, sp. zn. III. číslo a konečně ze dne datum, sp. zn. III. číslo), dle něhož je„ ...neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů...“. Pokud tedy věřitel, jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavře se spotřebitelem smlouvu, na jejímž základě spotřebiteli poskytne úvěr, aniž by dostál své zákonem stanovené povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý úvěr řádně splácet, je třeba na takovou smlouvu i za účinnosti ZoSÚ nahlížet jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 580 o. z., k čemuž je soud povinen dle § 588 o. z. přihlížet z úřední povinnosti. Tento závěr koresponduje jak se stanoviskem prezentovaným v odstavci 12 rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j.  – 50 („ Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak

z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem, ze strany soudu...“), tak se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR začleněným do usnesení ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. , dle kterého není při posuzování neplatnosti spotřebitelské smlouvy rozhodující, zdali si dlužník zvýšenou ochranu zaslouží – tedy neplatnost smlouvy je nutno posuzovat mj. bez ohledu na procesní aktivitu dlužníka v soudním řízení.

23. Soud tedy uzavírá, že v daném případě zkoumal, zdali původní věřitelka posuzovala s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Zároveň se soud touto otázkou zabýval

z úřední povinnosti, neboť případnou neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného prověření poměrů žalovaného hodnotí jako neplatnost absolutní.

24. V rozhodované věci soud z žalobkyní předložené zákaznické karty zjistil, že původní věřitelka ověřila toliko příjmovou stránku žalovaného, který v rozhodné době pracoval na základě dohody o provedení práce s průměrným čistým měsíčním příjmem částka. Jde-li však o v zákaznické kartě uvedené výdaje žalovaného (označené jako„ odhadované měsíční výdaje“ ve výši částka měsíčně), z provedeného dokazování nebylo zjištěno, o jaké konkrétní výdaje se jedná. Ač žalovaný uvedl, že má jednu vyživovací povinnost, původní věřitelka jakkoli dále tuto skutečnost, ani poměry žalovaným vyživované osoby, nezkoumala (byť tyto byly zajisté určující také pro životní úroveň žalovaného, jakožto výživou povinné osoby). Taktéž se původní věřitelka nezabývala tím, jaké jsou bytové náklady žalovaného, který dle vlastního sdělení žil v nájmu. K výdajové stránce žalovaného a k jejich verifikaci před poskytnutím zápůjčky pak žalobkyně ani ničeho bližšího netvrdila, a vyjma zákaznické karty k prokázání těchto skutečností nenavrhla žádné další důkazy. Ze zákaznické karty pak nebylo ani zjištěno, že by původní věřitelka žalovaným uvedené informace týkající se jeho výdajové stránky jakkoli dále ověřovala, v důsledku čehož však nebylo možno učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žalovaného, jakožto spotřebitele žádající o zápůjčku.

25. V návaznosti na uvedené soud dospěl k závěru, že původní věřitelka z důvodu absence kvantitativně i kvalitativně dostatečných informací o poměrech žalovaného nebyla schopna odborně posoudit schopnost žalovaného zápůjčku (jakožto spotřebitelský úvěr) splácet. Jinými slovy původní věřitelka nedostála požadavku odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Jak plyne ze závěrů judikovaných vyššími soudy, prohlášení žalovaného o pravosti jím uvedených údajů není způsobilé zbavit původní věřitelku povinnosti řádně prověřit poměry žalovaného a z nich plynoucí schopnost žalovaného zápůjčku splácet.

26. Soud tedy uzavírá, že smlouva o zápůjčce číslo nebyla dle ZoSÚ uzavřena platně, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že původní věřitelka před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného předmětnou zápůjčku za sjednaných podmínek splácet. Jde-li pak o samotnou úvěruschopnost žalovaného a proces jejího prověřování, důkazní břemeno nese žalobkyně, jakožto věřitelka (shodně viz závěry rozsudku ESD ve věci CA Consumer Finance, zn. C číslo). Neúčastí u jednání (s tím, že soud v souladu s  jednal v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobkyně) se pak žalobkyně vzdala možnosti být o neunášení břemena tvrzení a důkazního břemena poučena ve smyslu

a 3

27. Neplatnost smlouvy je pak v souladu s citovaným § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 o. z. neplatností absolutní, která nastává přímo ze zákona, a tedy soud je povinen se takovouto neplatností zabývat z úřední povinnosti dle § 588 o. z. Absolutní neplatnost pak způsobuje neplatnost právního jednání od samého počátku, tedy na absolutně neplatné právní jednání je nazíráno, jakoby nikdy nevzniklo. S ohledem na uvedené pak účastníkům neplatného právního jednání nevznikají žádná práva ani povinnosti (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn.

), tedy původní věřitelce nevznikl nárok na souhrnný poplatek (částka), smluvní úrok (v kapitalizované výši částka a ve výši 29 % ročně z částky částka od

datum do zaplacení) a úrok z prodlení odvozený ode dne smluvní splatnosti závazku k vrácení zápůjčky (v kapitalizované výši částka a ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum), to vše obsažené ve smlouvě o zápůjčce. Uvedené nároky pak nenáleží ani žalobkyni (resp. na ni nemohly být převedeny), neboť původní věřitelka nikdo nemohla převést více práv, než jí samotné náleželo. Proto soud žalobu co do nároků specifikovaných v tomto odstavci jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

28. Plnění, která si smluvní strany mezi sebou poskytly právě na základě absolutně neplatného právního jednání, představují v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodná obohacení, která jsou si účastníci povinni vzájemně vydat. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce finanční hotovost ve výši

částka. Proto soud shledal žalobu důvodnou co do částky částka, která na straně žalovaného představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z.

29. Jelikož se žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. dostal s úhradou částky částka do prodlení, žalobkyni náleží nárok na zaplacení (a žalovanému tak vznikla odpovídající povinnost k úhradě) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně (který však žalobkyně požaduje toliko v sazbě 8,05 % ročně, čímž je soud vázán) z částky částka od datum do zaplacení, a to v souladu s  o. z. ve spojení s  Jde-li pak o datum splatnosti, soud z poštovního podacího archu zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě bylo prostřednictvím poštovních služeb na adresu žalovaného odesláno ve středu datum. Jelikož nebylo o doručení zásilky obsahující výzvu k úhradě ničeho tvrzeno ani prokázáno, soud aplikoval domněnku dojití dle o. z. Zásilka obsahující oznámení o postoupení s výzvou k úhradě ze dne datum, odeslaná dne 17. 7. číslo, se tedy považuje za doručenou třetí pracovní den ode dne odeslání, tj. v pondělí datum. Splatnost nároku pak měla nastat desátý den od doručení výzvy, tj. datum. Proto se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky částka ode dne datum. Co do zbytku uplatněného úroku z prodlení soud žalobu zamítl.

30. Na podkladě výše uvedeného soud tedy shrnuje, že shledal žalobu důvodnou v rozsahu částky

částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok I), přičemž to vše je žalovaný dle povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbylé části konkretizované ve výroku II soud žalobu zamítl.

31. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením vznikly jakékoli náklady (úspěch žalovaného 59,29 % (vyjádřený částkou částka) po odečtení jeho neúspěchu 40,71 % (vyjádřeného částkou částka) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud žalobou uplatněné příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne

datum, sp. zn. , a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. )).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.