Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 215/2020-56

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala úhrady částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 8,05 % a úroku 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala úhrady částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 8,05 % a úroku 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši částka, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši částka, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši částka, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši částka a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši částka. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Pohledávka byla dle tvrzení žalobkyně postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu, obsaženou v usnesení ze dne 22. 10. 2020, č. j.  - 9, k věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, žalovaný se neodstavil bez omluvy. Soud tedy podle ustanovení věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne datum smlouvu o zápůjčce číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši částka sestávajícím z úroku ve výši částka, poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši částka a poplatku za zpracování doručení a flexibilní splácení výši částka v šedesáti týdenních splátkách po částka a poslední splátce ve výši částka s tím, že zápůjčka byla určena k refinancování předchozí zápůjčky číslo. Žalovaný převzal částku částka v hotovosti při uzavření smlouvy. RPSN u sjednané zápůjčky činila 24 197 % /smlouva o půjčce na č. l. 23 - 24 spisu/. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky Smlouvy o způjčce. Smlouva obsahovala doložku, v níž žalovaný prohlašuje, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty /viz smlouva na č. l. 23 spisu/. Z listinného důkazu Zákaznická karta, sepsaného dne datum soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy o zápůjčce označil jako místo svého trvalého pobytu obec a číslo, obec, kde je jako nájemník. Má základní vzdělání, je rozvedený a důvodem zápůjčky jsou běžné výdaje domácnosti. Nemá žádné vyživovací povinnosti, je nezaměstnaný a má 1 zdroj příjmu, což bylo ověřeno potvrzením o příjmu ve výši částka spočívajícím v důchodu/podpory/rozhodnutí – konkrétně příspěvek na bydlení a hmotná nouze. Nemá kreditní kartu, účet v bance ani zápůjčku u jiné společnosti. Má další splátky u stejné společnosti ve výši částka měsíčně a odhadované výdaje ve výši částka. Poté je uveden, bez bližší specifikace a ověření další zdroj příjmu ve výši částka /viz č. l. 41- 42 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni / Smlouva o postoupení pohledávek v elektronické podobě v systému ISAS/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo zasláno žalovanému spolu s výzvou k úhradě dlužné částky ve výši částka bez příslušenství na adresu uvedenou ve smlouvě jako náhradní kontaktní adresu, tj. na adresu adresa. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum zaslaným rovněž na adresu adresa. Žalobkyně je obchodní korporací, právnickou osobou /výpis z obchodního rejstříku v elektronické podobě v systému ISAS/. Žalovaný netvrdil a v řízení nevyšlo nijak najevo, že by žalovaný původnímu věřiteli či žalobkyni na úhradu dluhu cokoli zaplatil.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , (dále jen„ o. z.“) a dle , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).

6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

12. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

14. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co výše částka se zákonným úrokem z prodlení.

18. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, když žalobkyni na takový postup soud upozornil již v přípise připojeném k předvolání k jednání soudu. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle a 3 v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci důkazů, vyjma údajů ve smlouvě uvedených, z hlediska zkoumání úvěruschopnosti nelze dovodit, že by byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána. Pokud žalobkyně tvrdila, že zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací získaných z insolvenčního rejstříku a z výměry státní podpory, pak nutno konstatovat, že i přestože by žalobkyně tvrzení v tomto směru prokázala, nelze způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti považovat v daném případě za dostačující a odpovídající dikci zákona. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdkyně žalobkyně otázkou úvěruschopnosti žalovaného jakkoli podrobněji zabývala. Nelze přehlédnout, že úvěr žalovanému poskytla v situaci, kdy věděla o jeho předchozím závazku, o tom, že má příjem pouze v podobě státní podpory a zcela rezignovala na prověřování finanční situace žalovaného ve veřejných registrech. Rovněž nebyly žádným způsobem zkoumány či ověřovány výdaje žalovaného, které již v žalovaným tvrzené výši převyšovaly žalovaným prokázaný příjem!

19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ). Podle ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

20. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. nebo sp. zn. , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

21. Pro úplnost soudu odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid= číslo číslo).

22. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Žalobkyně sice měla – a to jen částečně, co do výše částka - ověřené příjmy žalovaného, ovšem jakkoli neověřila, resp. při posouzení bonity žadatele nezohlednila jeho výdaje, uváděné ve výši částka. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s  věta třetí redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce částka, žalobkyni dle a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle o. z.

23. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Ve věci byl žalovaný prokazatelně vyzván k plnění žalobou, která mu byla doručena fikcí dne datum (spolu s usnesením o zrušení platebního rozkazu EPR). Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení ve spojení s  o. z. právo na úrok z prodlení ode dne datum (datum doručeno, 7.- datum přiměřená lhůta k plnění, od datum prodlení) do zaplacení v zákonné výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením

24. Ve zbývajícím rozsahu (smluvní úrok, odměna za zpracování a doručení a administrativní činnost, vše s příslušenstvím) soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly (výrok III. rozsudku). Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat svého práva podáním návrhu na výkon rozhodnutí nebo exekuci.