Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
60 C 59/2018-168
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M. ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno celé jméno tlumočníka
sídlem adresa
o vypořádání společného jmění manželů
takto:
I. Ze společného jmění manželů se do vlastnictví žalovaného přikazuje byt – jednotka číslo jednotka vymezená dle zákona o vlastnictví bytů, zapsaná na list vlastnictví, umístěná v budově adresa, bytový dům stojící na pozemku parcelní číslo plocha a nádvoří včetně podílu o velikosti číslo na společných částech domu a pozemku zapsaného na LV. číslo vše zapsáno pro katastrální uzemí, územní celek u stát. instituce, stát. instituce.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnacím podílu částku 2 000 000 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b><i>I. Ze společného jmění manželů se do vlastnictví žalovaného přikazuje byt – jednotka [číslo] jednotka vymezená dle zákona o vlastnictví bytů, zapsaná na [list vlastnictví], umístěná v budově [adresa], bytový dům stojící na pozemku parcelní [číslo] plocha a nádvoří včetně podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemku zapsaného na LV. [číslo] vše zapsáno pro [katastrální uzemí], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce].</b></i> <b><i>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnacím podílu částku 2 000 000 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b></i> <b><i>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b></i>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 3. 2018 domáhala vypořádání společného jmění manželů. Žalobu odůvodnila tím, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. spisová značka. Žalobkyně původně navrhovala vypořádat jednak byt specifikovaný ve výrokové části rozsudku v hodnotě 4 000 000 Kč, jednak osobní automobil zn. Lexus LS600 v hodnotě 300 000 Kč. Požadovala, aby byl byt přikázán do jejího vlastnictví s tím, že žalovanému vyplatí na vypořádacím podílu 2 000 000 Kč. Automobil měl být přikázán do vlastnictví žalovaného s tím, že žalobkyni bude na vypořádacím podílu vyplacena částka 150 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu poloviny nákladů na pronájem nemovitosti, kam se ještě za trvání manželství odstěhovala s dcerou, a to od 1. 1. 2017 do pravomocného skončení řízení.
2. Žalovaný se shodl s žalobkyní, že má být do jeho vlastnictví přikázán osobní automobil Lexus. Nad rámec položek uvedených žalobkyní k vypořádání navrhl osobní automobil Mini v hodnotě 248 000 Kč, který měl být přikázán do vlastnictví žalobkyně jako protihodnota za osobní vůz Lexus, dále prsten Cartier a kabelku Chanel. K bytu uvedl, že tento by měl být vypořádán dle výše finančních prostředků, které zaplatil každý z manželů při jeho nákupu. Kupní cena bytu představovala částku 2 650 000 Kč. Z toho částka 1 600 000 Kč byla zaplacena z výlučných prostředků žalovaného, jež dostal darem od své matky, která prodala nemovitost ve Vietnamu a darovala získané finanční prostředky žalovanému za účelem koupi bytu, když se posléze za ním do České republiky přistěhovala. Částku 1 600 000 Kč žalovaný a jeho příbuzní postupně vkládali na účet vedený u Komerční banky. Zbytek kupní ceny ve výši 1 050 000 Kč byl zaplacen jednak ze společné zápůjčky manželů ve výši 400 000 Kč ze dne 1. 7. 2010 od celé jméno žalovaného anonymizována dvě slova a jednak ze společných finančních prostředků manželů ve výši 650 000 Kč.
3. Žalobkyně v reakci na tvrzení žalovaného začala následně tvrdit, že na koupi předmětného bytu dala ze svých výlučných prostředků 72 000 USD, které dostala od své matky.
4. Při ústním jednání konaném dne 15. 5. 2019 se strany sporu shodly na tom, že předmětem vypořádání SJM bude pouze bytová jednotka, přičemž se strany shodly rovněž na její vypořádací hodnotě ve výši 4 000 000 Kč. Při ústním jednání konaném dne 26. 7. 2019 bylo zastaveno řízení ohledně vypořádání obou osobních automobilů, prstenu, kabelky a ohledně nákladů na zajištění bydlení žalobkyně za dobu od opuštění společné domácnosti do budoucnosti.
5. Soud konstatuje, že v této věci jde o řízení s cizím prvkem, když oba účastníci řízení jsou státními příslušníky Vietnamské socialistické republiky mající bydliště na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 98/1984 Sb. otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc, tedy vypořádání SJM, přímo neupravuje. Ve svém čl. 19 však upravuje problematiku týkající se osobních a majetkových vztahů manželů. Soud toto ustanovení použil analogicky a vyšel z toho, že, jsou-li oba manželé občany jedné smluvní strany a mají bydliště na území druhé smluvní strany, jejich osobní a majetkové vztahy se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou občany. Justiční orgány smluvní strany, jejímiž jsou občany oba manželé, jsou příslušné k rozhodování o jejich osobních a majetkových vztazích. V případě, že v době zahájení řízení mají manželé svoje bydliště na území druhé smluvní strany, jsou příslušné také orgány této smluvní strany.
6. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav věci:
7. Soud vzal za své shodné tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), že hodnota bytu k vypořádání představuje částku 4 000 000 Kč, že byt byl koupen v roce 2010 za cenu 2 650 000 Kč, že starší dcera žije s žalobkyní, mladší dcera žije společně se žalovaným.
8. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 18. 3. 2005, pravomocně rozvedeno ke dni 11. 10. 2017. Z manželství se narodily dvě dcery. (viz spis spisová značka)
9. Účastníci řízení jsou v režimu SJM vlastníky bytu specifikovaného ve výrokové části rozsudku. (viz výpis z katastru nemovitostí ze dne 11. 10. 2017)
10. Dne 25. 6. 2010 byla na účet vedený na jméno žalovaného vložena v hotovosti částka 3 x 300 000 Kč, když vklad provedli anonymizováno celé jméno tlumočníka anonymizováno, příjmení příjmení jméno a jméno příjmení jméno. Téhož dne pak byla na tentýž účet vložena i částka 700 000 Kč, v hotovosti, bez uvedení další identifikace transakce. Dne 2. 7. 2010 byla v hotovosti na tentýž účet vložena částka 400 000 Kč, opět bez uvedení další identifikace transakce. (viz výpis z Komerční banky ze dne 7. 7. 2010)
11. Svědkyně celé jméno tlumočníka anonymizována dvě slova, matka žalovaného, při svém výslechu nejprve uvedla, že prodala ve Vietnamu dům, protože žalovaný potřeboval peníze na nákup bytu v ČR. Nevzpomínala si na žádné okolnosti kolem prodeje domu, nevěděla, za jakou cenu jej prodala, ani v jaké měně jej prodávala. Posléze vypověděla, že dům prodávala se svým manželem, který je již mrtev a který vše vyřizoval, protože ona ležela tehdy v nemocnici. On také předal žalovanému peníze. Žádné podrobnosti ohledně koupě předmětného bytu si nepamatovala. Vzpomněla si, že žalovanému dala v hotovosti 40 000 USD, při jeho návštěvě ve Vietnamu. Nevzpomínala si na to, že by žalovanému dávala peníze opakovaně. Po smrti manžela se odstěhovala do ČR, kde bydlí společně se žalovaným. Ve Vietnamu pracovala jako učitelka ve školce. (viz svědecká výpověď příjmení jméno příjmení)
12. Svědkyně celé jméno žalovaného anonymizována dvě slova, sestra žalovaného, při svém výslechu uvedla, že v roce 2009 navštívila Vietnam a rodiče jí dali pro žalovaného 20 000 USD na koupi bytu. Jednalo se o jejich úspory. Rodiče prodali ve Vietnamu dům a získanou částku poskytli žalovanému na koupi bytu, a to tak, že svědkyně z návštěvy ve Vietnamu v roce 2009 přivezla pro žalovaného 20 000 USD a téhož roku si žalovaný z Vietnamu také od rodičů přivezl dalších 20 000 USD. Matka pak žalovanému po příbuzných poslala dalších 3 x 300 000 Kč. Ve všech případech se dle názoru svědkyně jednalo o půjčky. K půjčce 400 000 Kč svědkyně vypověděla, jednak že tuto částku půjčila žalobkyni a žalovanému v roce 2010, protože měla volné prostředky, pak že tuto částku půjčila žalovanému, což měl žalovaný stvrdit svým podpisem v „ sešítku“ svědkyně, dále že ji žalovanému neposkytla najednou, nýbrž po částech, když 100 000 Kč bylo poskytnuto v roce 2012, 200 000 Kč v roce 2013 a 100 000 Kč v roce 2014. U předání druhé části byla přítomna i žalobkyně. Svědkyně v rámci doplňujících dotazů uvedla, že peníze žalovanému půjčila předtím, než si koupil byt, a až následně v roce 2012 o tomto učinila písemný záznam. Její matka celý život pracovala jako obchodnice. (viz svědecká výpověď celé jméno žalovaného anonymizována dvě slova)
13. Svědkyně příjmení jméno jméno, manželka bratrance žalovaného, při svém výslechu uvedla, že od své rodiny ve Vietnamu dostala půjčku 6 000 USD, aby mohla odjet za manželem, který již třetí rok pobýval v ČR. Po příjezdu do Čech pak na příkaz manžela odnesla do banky hotovost ve výši 300 000 Kč a poslala ji na účet žalovaného. Jednalo se o půjčku z vlastních prostředků na koupi bytu žalovaného. (viz svědecká výpověď příjmení jméno jméno)
14. Svědek celé jméno tlumočníka příjmení příjmení, známý žalobkyně, při svém výslechu uvedl, že jej žalobkyně v roce 2009 nebo 2010 požádala, aby jí z Vietnamu přivezl hotovost ve výši 9 000 USD nebo 9 200 USD. Peníze převzal na letišti od neznámé osoby a v ČR je předal žalobkyni, aniž by mu bylo známo, k čemu jsou určeny. (viz svědecká výpověď celé jméno tlumočníka příjmení příjmení)
15. Svědkyně celé jméno tlumočníka anonymizována dvě slova, kamarádka žalobkyně, při svém výslechu uvedla, že ji žalobkyně požádala, aby jí z Vietnamu přivezla peníze na koupi bytu. Začátkem roku 2010 ji takto přivezla cca 10 000 USD, které převzala na letišti od matky žalobkyně. (viz svědecká výpověď celé jméno tlumočníka anonymizována dvě slova)
16. Svědkyně příjmení jméno příjmení, neteř žalovaného, při svém výslechu uvedla, že jí v roce 2006 babička půjčila 15 000 USD, protože chtěla začít v ČR podnikat, s tím, že je vrátí, až o ně babička požádá. V roce 2009 nebo 2010 byla vyzvána k vrácení peněz s tím, že je má vrátit na účet žalovaného, který je potřebuje na koupi bytu, což také svědkyně učinila. Babička má ve Vietnamu obchod. (viz svědecká výpověď příjmení jméno příjmení)
17. Svědek celé jméno tlumočníka anonymizována dvě slova, bratranec žalovaného, při svém výslechu uvedl, že si v roce 2006 půjčil od matky žalovaného 300 000 Kč, které na její přání vrátil v roce 2009 na účet žalovaného. Hotovost zanesl na pobočku Komerční banky v Novodvorské ulici a vložil ji na účet žalovaného. Svědek vypověděl, že slyšel o tom, že jeho žena půjčila žalovanému 300 000 Kč, ale podrobnosti nevěděl, protože mají s ženou oddělené finance. Popřel, že by někdy dal své ženě 300 000 Kč s tím, aby je odnesla do banky na účet žalovaného. (viz svědecká výpověď celé jméno tlumočníka anonymizována dvě slova)
18. Při hodnocení důkazů soud potupoval soud tak, že hodnotil každý důkaz zvlášť a zároveň všechny důkazy ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty.
19. Pokud jde o hodnocení důkazu svědeckou výpovědí příjmení jméno příjmení, soud v první řadě přihlédl k tomu, že tato svědkyni si v rámci svého výslechu v podstatě na nic nepamatovala. Nebyla schopna vybavit si téměř žádné podrobnosti ohledně darování částky 40 000 USD žalovanému a prodeje svého domu ve Vietnamu, když zisk z jeho prodeje měl být použit právě na nákup bytu žalovaného, nepamatovala si na nic ani ohledně koupě předmětného bytu. Konkrétně si nepamatovala, jak probíhal prodej domu, nevzpomněla si, za kolik jej prodala, ani v jaké měně. Za důležité v rámci hodnocení tohoto důkazu soud považoval i to, že svědkyně sama nejprve uvedla, že předala žalovanému 40 000 USD, v průběhu výslechu však výpověď změnila a vypověděla, že peníze žalovanému předal její manžel, když ona ležela v nemocnici. Nevzpomínala si na to, že by žalovanému dávala peníze opakovaně. Vypověděla, že ve Vietnamu pracovala jako učitelka ve školce, ač její dcera a vnučka v rámci svých svědeckých výpovědí shodně uvedly, že byla obchodnicí. Konečně soud vzal v potaz i to, že popis„ darování 40 000 USD“ podaný touto svědkyní se lišil od vylíčení této události svědkyní celé jméno žalovaného anonymizována dvě slova. V neposlední řadě soud při hodnocení důkazu touto svědeckou výpovědí přihlédl i k tomu, že svědkyně je matkou žalovaného a bydlí s ním ve společné domácnosti. Soud uzavírá, že neuvěřil svědkyni ohledně jejího výroku, že dala žalovanému 40 000 USD na koupi bytu, když tento konkrétní detail, tedy výši poskytnuté částky, který svědkyně uvedla, je zcela v rozporu s tím, že si nebyla schopna vybavit žádnou jinou takovou podrobnost (dokonce ani za kolik prodala svůj vlastní dům ve Vietnamu či zda poskytla žalovanému další finanční prostředky).
20. Co se týká hodnocení důkazu svědeckou výpovědí celé jméno žalovaného anonymizována dvě slova, i tuto soud vyhodnotil jako nevěrohodnou. Svědkyně vypověděla, že v roce 2009 přivezla žalovanému z Vietnamu od rodičů 20 000 USD. Ve stejném roce si pak měl od rodičů přivézt 20 000 USD i žalovaný. Byt však účastníci kupovali v roce 2010. Výpisem z účtu žalovaného bylo sice zjištěno, že v červenci 2010 bylo na jeho účet v hotovosti složeno 700 000 Kč a mohlo by jít o ekvivalent 40 000 USD v Kč, avšak chybí zde jakákoli bližší identifikace transakce. Soudu se pak jeví také jako vysoce nepravděpodobné, že by žalovaný v mezidobí mezi darováním a koupí bytu přechovával doma takto vysoký finanční obnos. Navíc, jak už bylo zmíněno výše, popis„ darování 40 000 USD“ podaný touto svědkyní se lišil od vylíčení této události svědkyní celé jméno tlumočníka anonymizována dvě slova. Dále svědkyně rozporuplně vypovídala i k tvrzené půjčce ve výši 400 000 Kč, když nejprve vypověděla, že žalobkyni a žalovanému v roce 2010 půjčila 400 000 Kč, protože měla volné finanční prostředky, posléze ale uvedla, že půjčila žalovanému, že to nebylo najednou, ale po částech, když 100 000 Kč bylo poskytnuto v roce 2012, 200 000 Kč v roce 2013 a 100 000 Kč v roce 2014, pak ale uvedla, že 2. částku předávala společně žalobkyni i žalovanému. Proti těmto tvrzením stojí výpis z účtu žalovaného, z něhož je jednoznačně patrné, že v červenci 2010 bylo v hotovosti na jeho účet složeno 400 000 Kč, bez jakékoli další identifikace transakce. V důkazním řízení tedy bylo zjištěno, že na účet žalovaného přišla uvedená částka, avšak dle názoru soudu nelze učinit závěr, že se jednalo o tvrzenou půjčku, když svědkyně jasně vypověděla, že první částku půjčky ve výši 100 000 Kč poskytla až v roce 2012. Byt byl přitom pořizován už v roce 2010. V neposlední řadě soud při hodnocení důkazu touto svědeckou výpovědí přihlédl i k tomu, že svědkyně je sestrou žalovaného, bylo zřejmé, že je na celé záležitosti angažována, což věrohodnost její výpovědi rovněž ovlivnilo.
21. Pokud jde o hodnocení důkazu zbylých svědeckých výpovědí svědků příjmení jméno jméno, celé jméno tlumočníka příjmení příjmení, celé jméno tlumočníka anonymizována dvě slova, příjmení jméno příjmení a celé jméno tlumočníka anonymizována dvě slova zde soud konstatuje, že tito ochotně odpovídali na položené otázky, vypovídali přesvědčivě, jistě a plynule.
22. Co se týče hodnocení provedených listinných důkazů, ty soud hodnotí jako pravé a věrohodné, neboť v řízení nevyplynula žádné skutečnost, která by zavdávala příčinu o jejich pravosti pochybovat, a ani sami účastníci proti pravosti těchto důkazů ničeho nenamítali.
23. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
24. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 18. 3. 2005, pravomocně rozvedeno dne 11. 10. 2017 Nezletilé dcery účastníků byly pro dobu po rozvodu manželství svěřeny do péče matky (starší dcera) a otce (mladší dcera). Účastníci jsou v režimu SJM vlastníky bytové jednotky specifikované ve výroku I. rozsudku. Její obvyklá cena je 4 000 000 Kč.
25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
26. Podle článku 59 odst. 2, 3 vietnamského zákona č. 52/ 2014 ze dne 19. 7. 2014, o manželství a rodině, se společný majetek manželů rozdělí na dvě poloviny, avšak s přihlédnutím k následujícím skutečnostem:
a) situace rodiny a manželky, manžela;
b) zásluhy manžela a manželky v jejich přínosu k vytvoření, udržení a rozšíření společného majetku. Na práci manželky nebo manžela v rodině se pohlíží jako na práci s příjmem;
c) chrání se oprávněné zájmy každé ze stran při výrobě, podnikání a zaměstnání tak, aby obě strany nadále měly podmínky pro pokračování v práci a vytváření příjmu;
d) míra zavinění každé ze stran při porušování práv a povinností manželů.
Společný majetek manželů se rozdělí věcně, pokud věcné rozdělení není možné, rozdělení se provede podle jeho hodnoty; strana, která obdrží věcnou část majetku v hodnotě vyšší než je podíl, na který má nárok, musí druhé straně tento rozdíl uhradit.
27. Soud konstatuje, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů není vázán navrhovaným způsobem vypořádání, ani tvrzenou cenou jednotlivých majetkových hodnot předložených k vypořádání. Je však striktně vázán předmětem vypořádání, tj. nemůže vypořádávat více, než mu strany k vypořádání předložily, ani nemůže některou z předkládaných položek opomenout.
28. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k jednoznačnému závěru, že masu SJM určenou k vypořádání tvoří bytová jednotka v hodnotě 4 000 000 Kč. Pokud jde o hodnotu bytové jednotky, vyšel soud z toho, že tato byla mezi stranami nesporná.
29. Předmětem vypořádání v daném případě byla tedy toliko bytová jednotka, o čemž panovala mezi účastníky shoda. V průběhu celého soudního řízení však nepanovala shoda o tom, komu by měla být tato bytová jednotka přikázána. Soud po zvážení všech okolností rozhodl tak, že ji přikázal do vlastnictví žalovaného, což považuje soud za logické s ohledem na skutečnost, že je to právě žalovaný, kdo byt užívá spolu s mladší dcerou a svou matkou.
30. Žalovaný tvrdil, že částka 1 600 000 Kč použitá na koupi bytu pocházela z jeho výlučných prostředků a získal ji darem od své matky. Následně měl tuto sumu spolu se svými příbuznými vložit na svůj účet vedený u Komerční banky. Toto své tvrzení hodlal prokázat jednak výpisem z bankovního účtu, jednak svědeckými výpověďmi svědků příjmení jméno příjmení, celé jméno žalovaného anonymizována dvě slova, příjmení jméno jméno, příjmení jméno příjmení a celé jméno tlumočníka anonymizována dvě slova.
31. Z provedeného dokazování bylo sice zjištěno, že dne 25. 6. 2010 bylo na účet žalovaného vloženo 3 x 300 000 Kč, že vklad provedli anonymizováno celé jméno tlumočníka anonymizováno, příjmení jméno příjmení a příjmení jméno jméno, avšak ani u jedné platby nebyl uveden její účel. Téhož dne pak byla vložena i částka 700 000 Kč, bez uvedení složitele, či účelu platby. Svědkyně celé jméno žalovaného anonymizována dvě slova pak vypověděla, že matka žalovaného mu měla po příbuzných poslat 3 x 300 000 Kč, ovšem svědkyně celé jméno tlumočníka Thi Nhieu si nic takového nepamatovala. Při svém výslechu si nebyla schopna vybavit jediný detail k tvrzenému darování či zaslání těchto finančních obnosů žalovanému. Svědkyně příjmení jméno jméno pak jednoznačně při své svědecké výpovědi uvedla, že na příkaz manžela vložila na účet žalovaného 300 000 Kč, ale šlo o půjčku z vlastních prostředků určenou na koupi bytu žalovaného. Svědek příjmení jméno příjmení pak v rámci své svědecké výpovědi sice popřel, že by své ženě (tj. svědkyni příjmení jméno jméno) takový příkaz dal, a vypověděl, že zaslal na účet žalovaného 300 000 Kč, které si dříve vypůjčil od matky žalovaného. Konečně svědkyně příjmení jméno příjmení vypověděla, že si od své babičky vypůjčila 300 000 Kč a vrátila jí je skrze účet žalovaného. Z provedeného dokazování tak bylo zjištěno, že na účet žalovaného bylo složeno výše uvedenými osobami celkem 900 000 Kč, avšak z pohledu soudu nebylo rozhodně prokázáno tvrzení žalovaného, že se jednalo o dar/y od jeho matky.
32. Pokud jde o částku 40 000 USD, zde soud neuvěřil výpovědím svědkyň celé jméno tlumočníka anonymizována dvě slova a celé jméno žalovaného anonymizována dvě slova. Obě popsaly darování naprosto odlišným způsobem. Vznikly tudíž důvodné pochybnosti ohledně toho, zda k darování vůbec došlo. Navíc svědkyně jsou v příbuzenském poměru k žalovanému a snažily se dle názoru soudu svými výpověďmi podpořit tvrzení žalovaného. Výpis z účtu žalovaného z července 2010 pak toto tvrzení není s to prokázat.
33. Soud uzavírá, že z provedeného dokazování tak v žádném případě nevyplynulo, že žalovaný dostal od své matky darem 1 600 000 Kč. Jinými slovy žalovaný ani po poučení dle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , které mu bylo soudem poskytnuto, neunesl své důkazní břemeno ohledně tvrzeného darování, pročež soud tento fakt připsal k jeho tíži.
34. Žalobkyně od počátku řízení navrhovala, nechť je byt přikázán do jejího vlastnictví a uložena jí povinnost vyplatit žalovanému na vypořádacím podílu 2 000 000 Kč. V reakci na vyjádření žalovaného, pak začala také ona tvrdit, že se podílela na nákupu bytové jednotky svými výlučnými finančními prostředky ve výši 72 000 USD, které získala od své matky.
35. Pokud jde o toto tvrzení žalobkyně, sama žalobkyně je označila za účelové, které použila v reakci na obranu žalovaného. Nadto ani v důkazním řízení se toto tvrzení žalobkyni navrženými svědeckými výpověďmi svědků celé jméno tlumočníka příjmení příjmení a celé jméno tlumočníka anonymizována dvě slova prokázat nepodařilo.
36. Na základě shora uvedeného soud rozhodl tak, že ze společného jmění manželů přikázal bytovou jednotku do výlučného vlastnictví žalovaného, kterému zároveň uložil uhradit žalobkyni na vypořádacím podílu částku 2 000 000 Kč, tzn. polovinu hodnoty bytu, když se nepodařilo žalovanému prokázat, že na koupi bytu získal darem 1 600 000 Kč Lhůtu k plnění určil soud v délce 6 měsíců, aby bylo v možnostech žalovaného si tuto částku opatřit.
37. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž vzhledem k tomu, že celková hodnota majetku byla mezi účastníky rozdělena stejným dílem a každý z účastníků byl v určitém rozsahu, vzájemně srovnatelném, se svým nárokem neúspěšný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.