Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
19 C 206/2020-29
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 1 279,56 Kč
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 200 Kč a částku 79,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 294 Kč,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí - k rukám zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 200 Kč a částku 79,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 294 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí - k rukám zástupkyně žalobce.
1. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., které stanoví, že„ v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení“, obsahuje tento rozsudek pouze zkrácené odůvodnění.
2. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 1 279,56 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a úroky z prodlení, s odůvodněním, že:
„ Na základě smlouvy o přepravě věci č. OO číslo ze dne 12. 3. 2020 právnická osoba, sídlem adresa žalobce, IČO, provedla pro žalovaného přepravu zboží z obec do obec. Dohodnuté přepravné ve výši 9 680 Kč (8 000 Kč +
1 680 Kč 21 % DPH) vyúčtovala právnická osoba žalovanému fakturou
číslo ze dne 19. 3. 2020 na částku 9 680 Kč, splatná dne 3. 5. 2020. Žalovaný fakturu
číslo ze dne 19. 3. 2020 znějící na částku 9 680 Kč ve lhůtě splatnosti právnická osoba nezaplatil. Dne 27. 5. 2020 právnická osoba svoji pohledávku za žalovaným z faktury číslo ze dne 19. 3. 2020 za provedenou přepravu v částce 9 680 Kč
s příslušenstvím postoupila žalobci. Oznámení o postoupení pohledávky včetně kvalifikované výzvy k úhradě dlužné částky (datováno ke dni 29. 5. 2020) bylo právní zástupkyní žalobce žalovanému zasláno dne 30. 5. 2020. V rámci této výzvy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné jistiny, zákonných úroků z prodlení a rovněž k úhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč v souladu s ust. § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb., v platném znění. Žalovaný uhradil právnická osoba až dne 2. 6. 2020 částku ve výši 9 680 Kč, která představuje cenu přepravy. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný neuhradil fakturu číslo znějící na částku 9 680 Kč ve lhůtě její splatnosti, dostal se tak do prodlení a právnická osoba, potažmo žalobci v souladu s ust. § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb., v platném znění, vznikl nárok požadovat po žalovaném úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, neboť má nárok na náhradu nákladů v minimální výši 1 200 Kč již z důvodu nastalého prodlení s peněžitým plněním, přičemž věřitel nemusí tuto minimální výši nákladů nikterak prokazovat. Účelem tohoto institutu je boj proti opožděným platbám v obchodních transakcích s cílem kompenzovat interní a administrativní náklady věřitelů. Do dnešního dne však tyto náklady žalovaný žalobci neuhradil. K úplné úhradě celkové dlužné částky tak zbývá uhradit příslušenství pohledávky v podobě zákonných úroků z prodlení, které ode dne 4. 5. 2020 do dne úhrady jistiny, tj. do dne 2. 6. 2020, činí částku 79,56 Kč, a náhradu nákladů spojených
s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Ke dni podání žaloby tak nebyl uhrazen zákonný úrok z prodlení ve výši 79,56 Kč. Dne 30. 5. 2020 zaslala právní zástupkyně žalobce žalovanému spolu s oznámením o postoupení pohledávky výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě, ve které vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši
9 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jakož i k úhradě částky ve výši 1 200 Kč, jako minimální výše nákladů vynaložených v souvislosti s vymáháním pohledávky v souladu
s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, to vše v termínu do 10. 5. 2020. Žalovaný žalobci neuhradil do dne podání žaloby zákonné úroky z prodlení ani náklady spojené
s uplatněním pohledávky.“
3. Žalovaná strana se k žalobě vyjádřila, a to primárně v písemném podání ze dne 29. 9. 2020, ve kterém uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani částečně, ani co do základu.
4. „ Žalovaná činí nesporným, že na základě smlouvy o přepravě věci č. OO číslo ze dne 12. 3. 2020 právnická osoba, sídlem adresa žalobce, IČO, provedla pro žalovanou přepravu zboží z obec do obec. Žalovaná činí nesporným, že dohodnuté přepravné ve výši 9 680 Kč (8 000 Kč + 1 680 Kč 21 % DPH) vyúčtovala právnická osoba žalované fakturou číslo ze dne 19. 3. 2020 na částku 9 680 Kč, splatnou dne 3. 5. 2020. Žalovaná neuznává nárok žalobce na náhradu nákladů spojených
s uplatněním pohledávky z toho důvodu, že pohledávku uhradila věřiteli právnická osoba dne 2. 6. 2020. Úhrada tedy byla provedena po lhůtě splatnosti, nicméně dříve, než bylo žalované oznámeno a prokázáno postoupení pohledávky, stejně jako doručena předžalobní výzva právní zástupkyně žalobce. Ostatně z toho důvodu žalovaná hradila pohledávku věřiteli právnická osoba a nikoliv žalobci. Za této situace považovala žalovaná výzvu právní zástupkyně žalobce za nadbytečný úkon, který nesměřoval k účelnému uplatňování práva, a z toho důvodu na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ničeho nehradila. Ve vztahu k předmětné výzvě žalovaná podotýká, že jejím prostřednictvím byla vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě do 10. 5. 2020, byť byla výzva učiněna až dne 29. 5. 2020. S ohledem na výše uvedené tak žalovaná považovala výzvu právní zástupkyně žalobce za bezpředmětnou. Žalovaná současně nebyla věřitelem, žalobcem ani právní zástupkyní žalobce v mezidobí (tj. v době od vyúčtování nákladů do doručení žaloby) jakkoliv upomenuta o úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, pročež se oprávněně domnívala, že věřitel i žalobce její náhled na vzniklou situaci sdílejí. Uplatňování náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky žalobcem tak v daném případě žalovaná považuje za postup uplatňování práva v rozporu s poctivým právním stykem a dobrými mravy, přičemž souběžně účtované náklady řízení považuje žalovaná za neúčelně vynaložené.“
5. Soud v rámci jednání, které se konalo dne 3. 12. 2020, provedl následující důkazy:
-) faktura – daňový doklad číslo
-) smlouva o úplatném postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2020,
-) výpis z obchodního rejstříku spol. právnická osoba,
-) oznámení o postoupení pohledávky zde dne 29. 5. 2020,
-) podací stvrzenka ze dne 30. 5. 2020,
-) výpis z bankovního účtu č. bankovní účet ke dni 2. 6. 2020.
6. Soud z provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků řízení učinil následující skutková zjištění a závěry, resp. dospěl k závěru o skutkovém stavu následovně:
7. Mezi právnická osoba a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o přepravě, že přeprava pro žalovanou byla provedena, že dohodnuté přepravné ve výši 9 680 Kč bylo právní předchůdkyní žalobce vyúčtováno, a to fakturou číslo ze dne 19. 3. 2020 na částku
9 680 Kč se splatností ke dni 3. 5. 2020. Žalovaná fakturu ve lhůtě splatnosti neuhradila. Dne
27. 5. 2020 právnická osoba pohledávku z předmětné faktury postoupila žalobci, oznámení o postoupení pohledávky včetně kvalifikované výzvy k úhradě bylo žalované zasláno dne 30. 5. 2020, doručeno dne 2. 6. 2020. Téhož dne, tj. 2. 6. 2020, žalovaná právnická osoba uhradila částku ve výši 9 680 Kč. Žalovaná neuhradila fakturu v době splatnosti, dostala se tak do prodlení a věřiteli tak vznikl nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a taktéž na úroky z prodlení z předmětné částky 9 680 Kč, a to za dobu od 4. května 2020 do 2. června 2020.
8. Soud má za to, že žaloba je důvodná.
9. K nároku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky:
Ke dni 1. července 2013 splnila Česká republika svoji implementační povinnost ve vztahu ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011 ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích. Tato Směrnice mimo jiné zakotvila i paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky, jakožto jeden z prostředků„ právně-ekonomického“ boje za lepší platební morálku mezi smluvními partnery.
Zákonodárce v § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, obecně pro závazkové vztahy normuje, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím vymáháním. Blíže se těmto nákladům základní soukromoprávní předpis nevěnuje, když tuto úpravu dále doplňuje právní předpis podzákonný.
Předmětným podzákonným právním předpisem je od 1. ledna 2014 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se v souladu se zmiňovanou směrnicí stanoví vedle výše úroků z prodlení i minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky, a to 1 200 Kč.
Věřitelé uplatňující pohledávky ze závazkových vztahů mohou v případě prodlení dlužníka
s peněžitým plněním požadovat vedle zákonných úroků z prodlení také pevnou částku pokrývající náklady spojené s uplatněním pohledávky, přičemž do částky 1 200 Kč nemusí prokazovat, zda náklady do této výše skutečně (a především účelně) vynaložili.
Věřitelé mají nárok na náhradu nákladů v minimální výši 1 200 Kč již z důvodu nastalého prodlení s peněžitým plněním, tedy i v tom případě, kdy fakticky vynaloží v souvislosti
s vymáháním pohledávky minimální (či dokonce žádné) náklady.
S ohledem na výše uvedené soud zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 1 200 Kč, neboť žalovaná fakturu uhradila v době po její splatnosti.
10. K nároku na zaplacení úroků z prodlení z předmětné dlužné částky:
Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku
z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Soud tak zavázal žalovanou podle § 1970 o. z. k placení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 9 680 Kč za dobu od 4. 5. 2020 do 2. 6. 2020, tj. ve výši 79,56 Kč. Při určování výše úroku z prodlení soud vyšel z jeho zákonné sazby obsažené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. Soud zastává názor, že paušální náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a náhrada nákladů řízení obstojí vedle sebe, a to v plné výši bez započtení.
13. Vzhledem k tomu, že v daném sporu mezi podnikateli soud neshledal, že by zde byly důvody hodné zvláštního zřetele pro úplné či částečné nepřiznání náhrady nákladů řízení, řídil se základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, a to zásadou úspěchu ve věci vyjádřená v § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
14. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníkovi, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval.
15. Výrok II. tohoto rozsudku je tedy odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečností, že žalobce, který je ve věci zastoupen advokátkou, byl ve věci zcela procesně úspěšný. Právní zástupkyně žalobce ve věci provedla 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní upomínky, písemné podání ze dne 23. 10. 2020, účast u ústního jednání dne 3. 12. 2020). Za tyto úkony právní služby zástupkyni žalobce náleží odměna ve výši 1 000 Kč za jeden úkon právní služby (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem částka ve výši
5 000 Kč (1 000 Kč x 5), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. částka 1 500 Kč (5 x 300 Kč). Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 6 500 Kč je nutno navýšit o 21 % DPH, jehož je zástupkyně žalobce dle doloženého osvědčení o registraci plátcem, tj. celkem o částku ve výši
1 365 Kč. Dále soud přiznal žalobci náhradu při cestě ze sídla advokáta k jednání a zpět,
tj. z obec do Ostravy a zpět v rozsahu 4 x započatá půlhodina po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (400 Kč), dále cestovní výdaje za cestu automobilem Ford Mondeo registrační značka ve výši 450 Kč s průměrnou spotřebou 5,3 l motorové nafty na 100 km za 76 km cesty, vycházeje z ceny amortizace a pohonných hmot dle vyhl.
č. 358/2019 Sb.; dále žalobci náleží náhrada 21 % DPH z částky 850 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. (tj. 179 Kč), a částka 400 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Celkovou výši nákladů řízení 9 294 Kč soud uložil žalované zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
16. Celková částka, kterou soud žalobci tedy přiznal vůči žalované na náhradě nákladů řízení, činí celkem částku ve výši 9 294 Kč – viz výrok II. tohoto rozsudku.
17. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupkyně žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř..
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.