Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 173/2020-78

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

PSČ obec - část obce,

zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení,

sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

PSČ obec

o 59.434,96 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 39.778 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10,25% ročně z částky 39.778 Kč, od 18. 8. 2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části ohledně částky 19.656,96 Kč, s úrokem z prodlení 10% ročně z částky 59.434,96 Kč od 1. 10. 2019 do 17. 8. 2020 a s úrokem z prodlení 10% ročně z částky 19.656,96 Kč od 18. 8. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8.829 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 39.778 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10,25% ročně z částky 39.778 Kč, od 18. 8. 2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbývající části ohledně částky 19.656,96 Kč, s úrokem z prodlení 10% ročně z částky 59.434,96 Kč od 1. 10. 2019 do 17. 8. 2020 a s úrokem z prodlení 10% ročně z částky 19.656,96 Kč od 18. 8. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8.829 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 25. 2. 2020 domáhal zaplacení ve výroku uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdce žalobce), uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru číslo (dále též Smlouva), na základě níž právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému službu spočívající v možnosti disponovat s finančními prostředky poskytnutými právním předchůdcem žalobce ve výši 68.978 Kč, kterou žalovaný využil, což bylo doloženo výpisem z účtu. Žalovaný neplnil svou povinnost hradit vzniklý dluh hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a proto právní předchůdce žalobce zbývající dluh zesplatnil ke dni 30. 9. 2019. Tímto žalovanému vznikla povinnost uhradit zbytek dluhu, který představuje předmět tohoto řízení, sestávající se z jistiny ve výši 54.057,07 Kč, kapitalizovaného úroku 4.321,17 Kč, poplatku 600 Kč a smluvní pokuty 456,72 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku v rozsahu předmětu řízení postoupil na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni datum. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 17. 10. 2019. Žalobce před zahájením řízení vyzval žalovaného ve smyslu ust. dne 17. 10. 2019 k dobrovolnému uhrazení dluhu, to se však nestalo.

2. Na výzvu soudu odeslanou žalobci spolu s předvoláním k prvnímu jednání ve věci, k doplnění žalobních tvrzení ohledně splnění povinnosti právního předchůdce žalobce prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr v souladu se stávající judikaturou, žalobce v podání ze dne 29. 9. 2020 dotvrdil okolnosti týkající se uzavření Smlouvy. Tvrdil, že mezi smluvními stranami bylo ujednáno, že výše prvního čerpání stanoveného úvěrového rámce se stanoví ve výši 6.348 Kč a to ve formě úhrady části kupní ceny za vybrané zboží příslušnému prodejci. Nad rámec této částky žalovaný v průběhu trvání čerpal revolvingový úvěr v rozsahu dle přiloženého výpisu z úvěrového účtu. Pokud se týká povinnosti žalovaného hradit poskytnutý úvěr v dohodnutých splátkách, žalobce odkázal na přehled plateb a čl. VII. 3. Obchodních podmínek, na základě kterých došlo ke dni 30. 9. 2019 k zesplatnění úvěru v celkové výši 59.434,96 Kč. Ohledně úvěruschopnosti žalobce poukázal na platnou právní úpravu a to konkrétně ustanovení a tvrdil, že právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru, dále nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce dále tvrdil, že„ zejména došlo k vyvinutí zákonem zamýšleného úsilí ověřit informace od žalovaného nahlédnutím do BRKI, NRKI, databází sdružení příjmení a insolvenčního rejstříku ISIR, když dále původně právní předchůdce žalobce telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalovaného, ke zjištění jeho příjmové stránky“. Žalobce odkázal na prohlášení žalovaného ve Smlouvě, že podal úplné, přesné a pravdivé informace k žádosti o úvěr.

3. Po poučení soudu na prvním jednání ve věci dne 27. 10. 2020, ve smyslu ust. ,3 ohledně skutečností a důkazů týkajících se prokázání úvěruschopnosti žalovaného, žalobce odkázal na ověření úvěruschopnosti žalovaného nahlížením do databáze příjmení a navrhl, aby soud učinil v tomto směru příslušný dotaz.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v průběhu soudního řízení procesně nečinný. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, i když mu bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu ( ). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou, v souladu s ust. dne 1. 10. 2020 (tj. čtvrtek, pracovní den). Soud proto může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnil, ani se neomluvil, proto soud rozhodl bez jeho přítomnosti. Soud pro úplnost odůvodnění rozsudku konstatuje, že obdobným způsobem byla žalobci doručena též žaloba a to dne 17. 8. 2020, aniž by na její doručení reagoval.

5. Soud s ohledem na výše uvedené provedl dokazování anonymizováno listinami předloženými žalobcem a to konkrétně: žádostí /smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 17. 1. 2018, úvěrovým přehledem z účtu žalovaného, obraty z účtů ze dne 23. 9. 2020, výběry z transakcí z úvěrového účtu za období od 17. 1. 2018 do 20. 8. 2018, detailním přehledem ze dne 17. 1. 2018, odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne 22. 8. 2019, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek z datum, oznámením o postoupení pohledávek a předžalobní výzvou k plnění ze dne 17. 10. 2019, včetně podacího archu ze dne 17. 10. 2019 a zprávou příjmení ze dne 13. 11. 2020, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

6. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě níž právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní plnění ve výši 6.348 Kč ve formě přímé platby hrazené zprostředkovateli v den dodání zboží s tím, že byl dohodnutý aktuální úvěrový rámec ve výši 55.000 Kč. Žalovaný podpisem Smlouvy prohlásil, že se seznámil s úplným zněním aktuálních Produktových podmínek pro revolvingové úvěry a Sazebníkem pro úvěry, které jsou jako přílohy nedílnou součástí Smlouvy. Žalovaný v bodě II„ Údaje pro posouzení žádosti o revolvingový úvěr“ uvedl, že na adrese trvalého pobytu bydlí od roku 1953, jedná se o družstevní byt, je svobodný, starobní důchodce s čistým příjmem 8.800 Kč, náklady na bydlení 3.250 Kč a s finančními závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet, apod.) ve výši 800 Kč (zjištěno z žádosti/ smlouvy o revolvingovém úvěru číslo). Z transakcí proběhlých v období od 17. 1. 2018 do 16. 8. 2018 na úvěrovém účtu týkajícím se Smlouvy soud zjistil, že žalovaný za uvedené období uhradil ve formě splátek hrazených nepravidelně, ve výši 2.400 Kč, celkem 29.200 Kč a za uvedené období bylo zaznamenáno na tomto účtu saldo 59.434,96 Kč. Z Všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobce platných od 1. 12. 2016, že byly předloženy účastníky nepodepsané, obsahují článek VIII, bod 3., na základě nichž právní předchůdce úvěr ze Smlouvy zesplatnil. Z obratů na účtu příjmení příjmení ze dne 23. 9. 2020 s názvem právnická osoba soud zjistil, že dne 19. 1. 2018 na účet zprostředkovatele Smlouvy právnická osoba, byla poskytnuta částka 6.348 Kč. Právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 22. 8. 2019 oznámil žalovanému, že odstupuje od Smlouvy, z níž vyplývá závazek žalovaného uhradit částku 68.978 Kč vzhledem k prodlení žalovaného se splácením úvěru. Právní předchůdce žalobce současně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 59.435 Kč (předmět tohoto řízení) na konkrétně uvedený účet. Součástí této výzvy byla i přiložená poštovní poukázka typu A (zjištěno z dopisu právního předchůdce žalobce, ze dne 22. 8. 2019). Právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupil pohledávku za žalovaným ze Smlouvy ve výši 59.434,96 Kč na žalobce a to s účinností ke dni 1. 10. 2019, když k uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek došlo na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 7. 2018 mezi právním předchůdcem žalobce, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a rámcové smlouvy o postoupení pohledávek). Právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že postoupil pohledávku na žalobce dopisem ze dne 17. 10. 2019, téhož dne žalobce prostřednictvím svého zástupce kromě oznámení o postoupení pohledávek vyzval žalovaného ve smyslu ust. k úhradě postoupené pohledávky ve výši 59.434,96 Kč, se stručným popisem skutkového stavu a právní posouzení věci s tím, že tyto y byly odeslány na adresu žalovaného uvedenou ve Smlouvě dne 17. 10. 2019 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní výzvy a podacího archu, vše ze 17. 10. 2019). Soud nezjistil i z důvodu pasivity žalovaného, že by na úhradu uvedeného dluhu žalovaný uhradil více než částku 29.200 Kč tak, jak její výše vyplývala z přehledu transakcí na úvěrovém účtu žalovaného.

7. Podle ust. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl poprávu plnit sám.

11. Soud na základě zjištěného skutkového stavu tento posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k následujícímu právnímu závěru.

12. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva podle ust. § 2395 o. z., když bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě jeho žádosti úvěr a to tak, že částku ve výši 6.348 Kč uhradil za žalovaného na účet zprostředkovatele Smlouvy dne datum a žalovaný kromě této částky měl možnost a toto právo využil, čerpat peněžní prostředky od právního předchůdce žalobce a to bezhotovostním způsobem až do výše 55.000 Kč. S ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany – spotřebitele a obsah uzavírané Smlouvy, vztahují se na ní též povinnosti žalobce vyplývající z citovaných ustanovení o spotřebitelském úvěru. Povinností právního předchůdce žalobce – úvěrujícího proto bylo mimo jiné před uzavřením Smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (jeho schopnost řádně splácet poskytnutý úvěr). Žalobce až na výzvu soudu tvrdil, že jeho právní předchůdce„ vyvinul zákonem zamýšlené úsilí“ ověřit informace od žalovaného nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, příjmení a insolvenčního rejstříku, ale toto tvrzení zcela neprokázal. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce prověřoval dne 17. 1. 2018 závazky žalovaného v registru fyzických osob příjmení příjmení s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“. Tvrzení, že by nahlížel do jiných databází, žalobce neprokázal. Lze tedy míti za to, že právní předchůdce žalobce při poskytnutí revolvingového úvěru v úvěrovém rámci 55.000 Kč vycházel (kromě zjištění z registru příjmení) jen z údajů žalovaného uvedených v žádosti o revolvingový úvěr, tedy že bydlí v družstevním bytě a jeho jediný příjem je starobní důchod ve výši 8.800 Kč, je svobodný a žije v bytě sám (je nutno přihlédnout k tomu, že životním minimum jednotlivce bylo v roce 2018 stanoveno na částku 3.410 Kč). Žalovaný v žádosti uvedl, že z uvedeného příjmu hradí závazky měsíční 800 Kč a nebylo přitom zjištěno, že by se právní předchůdce žalobce s bližšími okolnostmi tohoto závazku žalovaného zabýval. Podle názoru soudu, s přihlédnutím k ust. o spotřebitelském úvěru byla úvěruschopnost úvěrujícím posouzena nedostatečně. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat pouhé„ spolehnutí se“ na žalovaným tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těchto skutečností a se souhlasem žalovaného získat další podklady v dostatečném rozsahu pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Takovými podklady může být zejména potvrzení o výši příjmu (důchodu), nájemní smlouva, kalendář plateb záloh energií, výpis z rejstříku exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, SIPO, potvrzení o dalších příjmech a jiné. V situaci, ve které úvěrující tyto podklady řádně nevyžádá a soudu nedoloží, ať svoji ledabylostí, či z důvodu nesouhlasu spotřebitele, není možné řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě jeho prohlášení, či na základě skutečnosti, které spotřebitele uvede do webového formuláře při uzavírání Smlouvy prostřednictvím prostředku elektronické komunikace na dálku. Úvěrující nemůže v této situaci dostát svým povinnostem vyplývajícím z ustanovení o spotřebitelském úvěru. V tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobce vůbec nevzal v úvahu věk žalovaného, jeho jediný příjem ve formě starobního důchodu ve výši 8.800 Kč a nezabýval se tím, za co splácí dluh v měsíčních splátkách ve výši 800 Kč. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce se spokojil pouze s lustrací v registru příjmení s negativním příznakem. To podle názoru soudu s ohledem na tyto osobní poměry žalovaného nestačí. Za tohoto stavu by podle názoru soudu obezřetný úvěrující takovému spotřebiteli předmětný úvěr v takovém pro něho finančně významné výší (55.000 Kč) nemohl poskytnout. Ostatně nelze odhlédnout právě od skutečnosti, že v případě, kdyby úvěruschopnost spotřebitele úvěrující řádně posoudil, tak by mohl popřípadě zjistit, že spotřebitel nebude úvěr schopen řádně splácet a dostane se do prodlení s úhradou splátek. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytne i za situace, kdy s odbornou péčí náležitě nezjistí schopnost spotřebitele splácet úvěr, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené Smlouvy, k níž soud přihlédne i bez návrhu. Žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. věta druhá , a proto je Smlouva absolutně neplatná. Soud si je vědom, že gramatickým výkladem ust. by se mělo jednat o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávající i ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Z toho se nemůže vymykat směrnice implementovaná aktuálním zákonem o spotřebitelském úvěru. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. V rozsudku ze dne 4. 6. 2015, příjmení C497/13 bod 42 Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. K limitům komforního výkladu se výslovně vyjádřil Ústavní soud v plenárním usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , kterým odmítl obecným soudem předloženou právní úpravu obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 2010 zrušit s tím, že i v tomto případě je možný komfortní výklad. Akceptoval argumenty stranící názoru, že se jedná o neplatnost absolutní, přestože zákonodárce shodně jako v tomto případě zvolil výslovně neplatnost relativní (až následně s účinností od 1. 8. 2010 došlo ke změně) a mimo jiné Ústavní soud v dané věci vyslovil nesouhlas s názorem obecného soudu o nemožnosti komfortního výkladu, tedy závěru o absolutní neplatnosti. Soud z tohoto právního názoru vyšel a má tedy za to, že žalobce má v tomto případě právo požadovat po žalovaném plnění nikoliv ze Smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaný převzal úvěr ve výši celkem 68.978 Kč, a proto je povinen peněžní prostředky z tohoto právního titulu žalobci vrátit ( ,2 o. z.). Bylo prokázáno, že žalovaný na tuto částku vrátil pouze 29.200 Kč, a proto mu zbývá vrátit ještě 39.778 Kč. Soud z tohoto důvodu a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Od následujícího data po dni, kdy byla žalovanému výzva (žaloba) doručena, dne 17. 8. 2020, je s vrácením bezdůvodného obohacení v tomto rozsahu v prodlení, proto soud zavázal žalovaného zaplatit částku 39.778 Kč i se zákonným úrokem z prodlení podle o.z. a nař. vl. č. , stanoveným od data následujícího po doručení výzvy, v tomto případě míněno doučení žaloby (odst. I. výroku). Soud s ohledem na právní názor zastávaný v této konkrétní věci, žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (odst. II. výroku). Soud pro úplnost odůvodnění rozsudku zdůrazňuje, že procesně aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 7. 2018 a pasivní procesní legitimace žalovaného byla dána tím, že z části za něho byla uhrazena kupní cena ve formě přímé platby hrazené zprostředkovateli Smlouvy v den dodání zboží žalovanému a ve zbývající jeho bezhotovostním nakládáním zbývající části poskytnutého úvěru.

13. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. a žalobci, který měl úspěch jen částečný (67%), přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 34% (s přihlédnutím k procesnímu neúspěchu ve výši 33%) a to ve výši 8.829 Kč. Účelně vynaložené náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.977 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhl. č. (dále jen a. t.), z tarifní hodnoty 59.434,96 Kč, sestávající z částky 3.500 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast na dvou jednání), pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč ( a. t.) a DPH ve výši 21% z částky 19.000 Kč ve výši 3.990 Kč (odst. III. výroku). Soud zavázal žalovaného ke splnění povinností zaplatit uvedené peněžní částky ve lhůtě stanovené zákonem ( ), když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty neshledal podmínky s tím, že náhradu nákladů řízení žalovaný zaplatí k rukám zástupce žalobce v souladu s ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v obec, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).