Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 333/2020-139
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 72.185 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14.515 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.515 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do:
-) jistiny ve výši 55.505 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70.020 Kč od 28. 8. 2020 do 3. 12. 2020 a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 55.505 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení,
-) smluvní pokuty ve výši 2.165,79 Kč,
-) smluvního úroku ve výši 90 % ročně z částky 53.785,18 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 185.940 Kč.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 414,24 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14.515 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.515 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do:</b> <b>-) jistiny ve výši 55.505 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70.020 Kč od 28. 8. 2020 do 3. 12. 2020 a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 55.505 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) smluvní pokuty ve výši 2.165,79 Kč,</b> <b>-) smluvního úroku ve výši 90 % ročně z částky 53.785,18 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 185.940 Kč.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 414,24 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 9. 2020 a doplněnou podáním ze dne 14. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 72.185 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 70.020 Kč ve výši 8,25 % ročně od 28. 8. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 90 % p. a. z částky 53.785,18 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 185.940 Kč) a náhrady nákladů řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), kterou žalovaný podepsal dne datum. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 61.000 Kč převodem na bankovní účet a žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku vrátit společně s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 138,18 % p. a., a to ve 30 měsíčních splátkách po částce 5.165 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem srpen 2019. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobkyní prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z nichž bylo zjištěno, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 46.852 Kč a jeho celkové měsíčné náklady činí 15.793 Kč. Příjmy žalovaného byly ověřeny z výplatních pásek za květen a červen 2019, z částečného výpisu bankovního účtu žalovaného a z jeho pracovní smlouvy včetně dodatku a mzdového výměru. Ve vztahu k posouzení výdajů žalovaného žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným a z hodnoty životního minima jednotlivce a neměla objektivní možnost si tyto údaje ověřit. Není v silách žalobkyně prověřovat výdaje klienta natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a aby zde byla stoprocentní jistota o přesnosti údajů. Oproti prediktabilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou, je tedy třeba vycházet z výdajů uvedených žalovaným a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům. Pokud žalovaný uvedl, že bydlí v jiné formě bydlení s náklady 1.300 Kč, je třeba z takové částky vycházet. Žalovaný opakovaně prohlásil, že veškeré údaje, které žalobkyni poskytl, jsou pravdivé a úplné. V době uzavření smlouvy měl žalovaný u žalobkyně uzavřenu další úvěrovou smlouvu, kterou splácel řádně nebo s minimálním prodlením. Žalobkyně také ověřila úvěrovou historii žadatele v databázích příjmení a NRKI a prověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli evidováni v insolvenčním rejstříku, žalovaný u žalobkyně neměl předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zprostředkovatel úvěru doporučil úvěr ke schválení. Na základě zjištěných informací byl také proveden tzv. scoring klienta pomocí interního matematického modelu žalobkyně. U výpisu NRKI byl zjištěn příznak 16, který se řadí mezi nejvíce rizikové, avšak neexistuje povinnost ze strany věřitele zamítat klienta s tímto příznakem a z historických analýz žalobkyně dokonce vyplývá, že ani tento rizikový typ klienta nemusí nutně být neplatičem. Poskytnutý úvěr žalovaný nesplácel řádně a včas a v důsledku jeho prodlení se splácením došlo ke dni 26. 8. 2020 k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru se dosud nesplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru a žalovaný byl povinen novou jistinu ve výši 65.626,18 Kč (složenou ze zbytku původní dlužné jistiny ve výši 53.785,18 Kč a přirostlých úroků ve výši 11.841 Kč) uhradit nejpozději v den zesplatnění. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokuty za prodlení se splátkami celkem ve výši 2.994 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splátkami celkem ve výši 1.400 Kč, úrok z prodlení z těchto částek a nové dlužné jistiny, smluvní pokutu z nové dlužné jistiny ve výši 2.165,79 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z původní dlužné jistiny v nominální úrokové sazbě 90 % p. a. (maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 185.940 Kč). V době od zesplatnění úvěru již žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani v reakci na předžalobní upomínku.
2. Žalovanému byla žaloba doručena dne 3. 12. 2020 spolu s výzvou vyjádření postupem dle ust. § 46 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) do datové schránky. Žalovaný se ve věci vyjádřil podáními ze dne 3. 12. 2020, 11. 12. 2020 a 17. 1. 2021, v nichž argumentoval tak, že smlouvu považuje za neplatnou, neboť byla využita jeho finanční tíseň, nezkušenost a lehkomyslnost, vzájemné plnění je v hrubém nepoměru a žalobkyně řádně neprozkoumala jeho úvěruschopnost. Žalobkyně při zkoumání jeho úvěruschopnosti nezohlednila negativní výsledek scoringu a řádně nezjistila jeho závazky v registrech, kdy z registrů BRKI a NRKI mohla a měla zjistit, že žalovaný měl v měsíci květnu 2019 veden nesplacený závazek u právnická osoba Financial ve výši 65.547 Kč s číslo dny po splatnosti, který byl prodán třetí osobě, a závazek u právnická osoba s úvěrovým rámcem ve výši 30.000 Kč, který byl v době uzavření smlouvy se žalobkyní ve stavu žalobního vymáhání. Žalovanému ostatně nebyly z důvodu těchto zápisů poskytnuty půjčky v běžných bankovních ústavech. Co se pak týče jeho příjmů, částí jeho mzdy je pohyblivá složka ve výši 0 Kč až 32.000 Kč hrubého a její vyplacení každý měsíc není jisté, s čímž však žalobkyně vůbec nepočítala. Žalovaný dále považuje sjednaný úrok za nepřiměřený a příčící se dobrým mravům, zejména ve srovnání s běžnými úroky u bankovních společností. Ve svých podáních ze dne 11. 12. 2020 a 17. 1. 2021 uvedl, že uznává nárok žalobkyně na doplacení částky 14.515 Kč do výše jistiny.
3. V rámci svého podání ze dne 17. 1. 2021 žalovaný rovněž omluvil svou neúčast na soudním jednání a soud tak jednal za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti. Z listinných důkazů předložených účastníky soud provedl následující skutková zjištění:
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi účastníky řízení dne datum, žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 61.000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit celkem 154.950 Kč ve 30 měsíčních splátkách po částce 5.165 Kč, splatných vždy nejpozději 22. den každého kalendářního měsíce. Úroková sazba byla sjednána jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru a byla vyjádřena jako roční efektivní úroková míra ve výši 138,18 %. V případě, že se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli (žalobkyni) smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je poskytovatel oprávněn takto požadovat, činí maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok (odstavec 6 bod 6.1). Poskytovateli vzniká právo vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč s tím, že právo na zaplacení této náhrady nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou (odstavec 6 bod 6.2).
5. Z předsmluvního formuláře vztahujícího se ke smlouvě o úvěru číslo podepsaného žalovaným dne datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl seznámen s celkovou výší spotřebitelského úvěru, podmínkami čerpání úvěru, dobou jeho trvání, splátkovým kalendářem a náklady spotřebitelského úvěru včetně nákladů spojených s opožděnými platbami.
6. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo vyplývá, že tuto listinu podepsali žalovaný a zprostředkovatel úvěru dne datum. Tato listina obsahuje sdělení žalovaného o jeho poměrech, konkrétně tedy, že má příjem ze zaměstnání ve výši 46.852 Kč měsíčně ve právnická osoba, ulice a číslo, obec, kdy do zaměstnání nastoupil dne 1. 8. 2016, má pracovní poměr na dobu neurčitou a neběží mu výpovědní doba. Je svobodný, má střední vzdělání s maturitou a má náklady na bydlení ve výši 1.300 Kč měsíčně ve formě bydlení„ jiné“. Společnou domácnost s nikým nevede, děti nemá. Ve výdajích bylo vedle nákladů na bydlení počítáno s částkou životního minima ve výši 3.410 Kč měsíčně a splátkami dalšího úvěru žalovaného u žalobkyně ve výši 11.083 Kč měsíčně. Jiné splátky, spoření a ostatní výdaje („ doprava, kurzy, záliby, apod.“) byly uvedeny ve výši 0 Kč měsíčně. Rovněž zde bylo počítáno s „ rezervou“ ve výši 1 000 Kč měsíčně a po zohlednění všech uvedených výdajů včetně rezervy byl spočítán volný disponibilní příjem žalovaného ve výši 30.059 Kč měsíčně. V rámci hodnocení klienta žalovaný prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé informace. Osoba zprostředkovávající úvěr doporučila poskytnutí úvěru. Výsledek analýzy schopnosti splácet, který měl být vyplněn centrálou, ve formuláři nebyl vyplněn.
7. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru číslo.
8. Z listiny označené jako„ doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ z právnická osoba, bylo zjištěno, že dne 29. 7. 2019 byla z bankovního účtu č. bankovní účet odeslána částka 61.000 Kč na účet č. bankovní účet, který odpovídá číslu účtu uvedenému žalovanou ve smlouvě o úvěru číslo.
9. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi právnická osoba a žalovaným soud zjistil, že žalovanému zde vznikl pracovní poměr dne 27. 7. 2016 a byl uzavřen na dobu určitou do 1. 8. 2016. Žalovaný byl zaměstnán jako řidič a dělník s místem výkonu práce v obec. Ze mzdového výměru ze dne 27. 7. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný měl základní hodinovou mzdu ve výši 75 Kč a pohyblivou část mzdy – prémie ve výši do 18.000 Kč měsíčně. Z dodatku číslo k pracovní smlouvě bylo zjištěno, že dne 18. 12. 2017 byl pracovní poměr žalovaného prodloužen do 20. 12. 2019. Z výplatních pásek za květen a červen 2019 a z výpisů pohybů na účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že za květen 2019 byla žalovanému vyúčtována čistá mzda ve výši 47.185 Kč a stravné ve výši 3.893 Kč, přičemž celková částka ve výši 51.078 Kč mu byla vyplacena na účet dne 13. 6. 2019, a za červen 2019 byla žalovanému vyúčtována čistá mzda ve výši 39.955 Kč a stravné ve výši 2.672 Kč, přičemž celková částka ve výši 42.627 Kč mu byla vyplacena dne 12. 7. 2019. Z výplatních pásek dále vyplynulo, že součástí mzdy za květen 2019 byla odměna ve výši 26.000 Kč hrubého a součástí mzdy za červen 2019 byla odměna ve výši 25.196 Kč hrubého. Z výpisu pohybů na účtu bylo dále zjištěno, že dne 14. 5. 2019 byla žalovanému připsána na účet výplata ve výši 50.803 Kč.
10. Z karty klienta k úvěrové smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalovaný má u žalobkyně veden další úvěr, který mu byl poskytnut dne 17. 1. 2019 ve výši 100 000 Kč. U tohoto úvěru bylo sjednáno 18 měsíčních splátek po částce 11.083 Kč a v době před uzavřením úvěrové smlouvy, která je předmětem tohoto řízení, žalovaný tyto splátky řádně splácel (později nicméně došlo kvůli nesplácení k zesplatnění a dne 14. 9. 2020 žalobkyně u zdejšího soudu podala žalobu o zaplacení pohledávky ve výši 65.104 Kč).
11. Z výpisu záznamů registru příjmení ze dne 26. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný zde má veden úvěr ze stavebního spoření, kde vznikla jedna dlužná splátka, avšak k 30. 8. 2016 byl celý úvěr uhrazen, a revolvingový úvěr z karty, který byl zaplacen ke dni 1. 5. 2017. Z výpisu NRKI ze dne 23. 7. 2019 soud zjistil, že žalovanému byl přiřazen příznak s kódem 16 – klientova smlouva (smlouvy) je hodnocena jako špatná.
12. Ze společného výpisu z BRKI a NRKI, předloženého žalovaným, soud zjistil, že ke dni uzavření smlouvy o úvěru se žalobkyní zde měl vedle výše uvedeného dalšího úvěru u žalobkyně veden osobní úvěr u právnická osoba, a kreditní kartu u právnická osoba Z těchto finančních produktů úvěr u PROVIDENT FINANCIAL byl ukončen ke dni 30. 6. 2019 prodejem pohledávky třetí osobě, přičemž nesplacená částka činila 65.547 Kč a byla číslo dní po splatnosti, a u kreditní karty u právnická osoba byl úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30.000 Kč zesplatněn ke dni 30. 9. 2015 a nejméně od října 2018 byl ve stádiu soudního vymáhání pohledávky. V BRKI byl rovněž od 31. 1. 2015 do 3. 4. 2017 veden povolený debet na běžném účtu u právnická osoba, a to v částce 154 Kč, jež byla k číslo celkem 943 dní po splatnosti.
13. Z žádosti o mimořádný odklad splátek bylo zjištěno, že žalovaný požádal o odklad splátek z důvodu koupě nového smartphonu, který si musel koupit proto, že v zaměstnání začali využívat speciální programy pro sledování a zaměřování GPS souřadnic. K žádosti přiložil fakturu ze dne 16. 11. 2019 se splatností dne 16. 2. 2020 na mobilní telefon Samsung Galaxy Note 10+ v ceně 30.532,17 Kč. Z dopisu a upraveného splátkového kalendáře ze dne 18. 2. 2020 soud zjistil, že žalovanému byl potvrzen požadovaný odklad splátek a byla tak odložena splátka číslo splatná dne 22. 1. 2020 s tím, že po dobu odkladu splátek (tj. od 23. 12. 2019 do 22. 1. 2020) neběžel sjednaný úrok z úvěru.
14. Z karty klienta k úvěrové smlouvě číslo bylo zjištěno, že ke dni 29. 9. 2020 žalovaný na úvěr zaplatil celkem 46.485 Kč a zbývalo mu doplatit celkem 90.987,70 Kč (z toho 65.626,18 Kč činil zbytek původní jistiny a původního úroku za poskytnutí úvěru).
15. Z výzev k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru soud zjistil, že žalobkyně žalovaného ve věci úvěrové smlouvy číslo opakovaně upozornila, že žalovaný nezaplatil dohodnuté splátky. Žalovaný byl v rámci výzev poučen o vzniku nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za nesplacení jednotlivých splátek a nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením s úhradou jednotlivých splátek. Dále byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru a vznik práva žalobkyně požadovat po žalovaném též smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila, že vzhledem k jeho prodlení s úhradou splátky úvěru u smlouvy číslo o délce 65 dnů došlo v souladu se smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Žalovaný byl proto vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru v částce 53.785,18 Kč, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11.841 Kč, smluvních pokut ve výši 2.994 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1.400 Kč, tedy k úhradě celkové částky 70.020 Kč.
16. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 9. 2020 a podacího archu ze dne 10. 9. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě jeho dluhu.
17. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
20. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
22. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
23. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
25. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. uzavřena smlouva o úvěru, kterou žalovaný podepsal dne 26. 7. 2019. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 61.000 Kč převodem na jeho bankovní účet a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit společně s úrokem za poskytnutí úvěru. Celkovou částku ve výši 154.950 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 30 měsíčních splátkách po částce 5.165 Kč. S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího (žalobkyně) bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr).
26. Bylo zjištěno, že žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr především z údajů poskytnutých žalovaným, z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by tyto údaje byly patřičně podloženy potřebnými doklady. Bylo sice ověřeno, kde žalovaný pracuje a s jakou mzdou, žalobkyně však nijak nezohlednila, že vcelku podstatnou součástí mzdy žalovaného byly prémie, kdy ačkoliv tyto byly žalovanému vyplaceny přinejmenším tři měsíce po sobě, jedná se stále o nenárokovou složku mzdy a nelze se tak spoléhat na jejich zachování stále ve stejné výši. Ještě závažnější se pak jeví přehlédnutí žalobkyně, co se týče délky pracovního poměru žalovaného, kdy sice v hodnocení klienta bylo zaškrtnuto, že má žalovaný pracovní poměru na dobu neurčitou, když z pracovní smlouvy a jejího dodatku vyplývá, že pracovní poměr žalovaného je sjednán na dobu určitou, a to do 20. 12. 2019. Samotná skutečnost, že je žalovaný zaměstnán na dobu určitou, nemusí být při uzavírání úvěrové smlouvy překážkou, zvláště pak v situaci, kdy žalovaný pracuje u stejného zaměstnavatele již od roku 2016 a pracovní smlouva mu v minulosti byla opakovaně prodloužena, zjevný nesoulad mezi hodnocením klienta a předloženými doklady je ale určitou výpovědí o kvalitě ověřování tvrzení žalovaného. Tvrzené výdaje žalovaného pak ověřovány fakticky nebyly – výše splátek úvěru vychází z vlastních údajů žalobkyně, když se jedná o další ze smluv uzavřených mezi týmiž účastníky, a jinak žalobkyně vycházela ze zákonné částky životního minima a z ničím nepotvrzených tvrzení žalovaného. Skutečnost, že žalobkyně vycházela z částky životního minima, soud považuje za vhodný krok v procesu zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, avšak tento krok měl být následován patřičným zjišťováním individuálních poměrů konkrétního klienta (žalovaného), kdy však k dostatečnému zjištění těchto poměrů nestačí pouze ničím nepodložené tvrzení žalovaného. Žalobkyně však z nějakého důvodu nepovažovala za vhodné si od žalovaného vyžádat doklady o jeho pravidelných výdajích, ačkoli například pravidelné náklady na bydlení lze obvykle bez obtíží doložit (ať už výpisem z účtu, doklady SIPO či jiným způsobem), a dokonce se ani nezeptala, co v případě žalovaného znamená„ jiná“ forma bydlení, aby tak měla možnost posoudit, zda žalovaným tvrzené náklady jsou dané formě bydlení přiměřené. Žalobkyně dále žalovaného prověřila v registrech příjmení a NRKI a provedla jeho scoring, přičemž jí vyšel negativní příznak. V této věci žalobkyně argumentovala tím, že takový výsledek scoringu nemusí nutně znamenat dlužníka neplatiče, což je jistě pravda, nicméně by takový výsledek měl přinejmenším být pro žalobkyni určitým varovným signálem, který by ji měl přimět u konkrétního žadatele o úvěr k uplatnění větší než obvyklé obezřetnosti. Žalobkyně však přes tento jasný varovný signál nezkoumala poměry žalovaného hlouběji a ani si nezajistila výpis ze samotného NRKI, z nějž negativní příznak vycházel, aby si mohla sama řádně posoudit, nakolik je konkrétní klient rizikový. Ze společného výpisu BRKI a NRKI, který soudu předložil žalovaný, přitom zjevně vyplývá, že v době uzavírání smlouvy o úvěru, o níž se vede toto řízení, měl žalovaný hned dvě úvěrové smlouvy u nebankovních společností, které nesplácel, přičemž v jednom případě byla pohledávka (která v tu dobu činila přes 65.000 Kč) postoupena třetí osobě a v jednom případě byla pohledávka soudně vymáhána. Tyto skutečnosti přitom byly pro žalobkyni v době uzavírání smlouvy objektivně zjistitelné a lze argumentovat, že v situaci, kdy jí vycházel ve scoringu negativní příznak, si je zjistit měla, pokud chtěla své povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr učinit zadost. Je pravda, že žalovaný opakovaně v různých dokumentech svým podpisem potvrzoval, že žalobkyni poskytuje pravdivé a úplné údaje, nicméně tímto dle názoru soudu není možné vyvážit nedostatečné zkoumání jeho skutečných poměrů. Žadatelé o úvěr či zápůjčku obecně mají zájem úvěr či zápůjčku získat, a to někdy i za každou cenu, a skutečnost, že se uvedením nepravdivých či hrubě zkreslených údajů mohou vystavovat i trestněprávnímu postihu, ještě neznamená, že by úvěrující společnosti neměly tuto možnost předvídat a i ve vlastním zájmu postupovat tak, aby se jí vyvarovaly. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato povinnost uložená spotřebiteli však nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Za daných okolností soud na rozdíl od argumentace žalobkyně má za to, že žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru nedostála své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila, když se především spolehla na nijak neobjektivizované údaje sdělené žalovaným. Následkem nesplnění této zákonné povinnosti je neplatnost uzavřené smlouvy, kdy k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Cdo 2178/2018). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení.
27. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 61.000 Kč a v průběhu splácení žalovaný zaplatil celkem 46.485 Kč, žalovanému tedy zbývá vrátit na bezdůvodném obohacení rozdíl ve výši 14.515 Kč (žalovaný ostatně sám dluh v této částce uznal) a soud proto žalobě v této částce vyhověl. Ode dne, kdy byl žalovanému doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaný s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalovaného. Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku. (výrok I.)
28. S ohledem na zastávaný právní názor soud žalobu ve zbývající části (specifikované ve výroku II.) jako nedůvodnou zamítl.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle ust. § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř., když žaloba byla zamítnuta v rozsahu 84,52 % (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno tak bylo žalobě v částce 14.695,44 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 80.202,80 Kč) a v rozsahu 15,48 % bylo žalobě vyhověno. Procesně úspěšnějšímu žalovanému tak vzniklo právo na úhradu 69,04 % nákladů řízení. Tyto náklady řízení jsou spočteny ve výši 600 Kč jako náklady nezastoupeného účastníka podle ust. § 151 odst. 3 ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 300 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 1 odst. 3 této vyhlášky (dvě písemná podání ve věci samé, když za podání ze dne 11. 12. 2020 soud žalovanému odměnu nepřiznal, neboť tímto podáním žalovaný nereagoval na žádný nový vývoj ve věci a obsah tohoto podání tak mohl být zahrnut již v podání ze dne 3. 12. 2020). Přiznaných 69,04 % z této částky pak činí 414,24 Kč Lhůta ke splnění platebních povinností žalobkyně byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.