Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 381/2020-29
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Jakubem Schlitterem Ph.D. ve věci
žalobkyně; právnická osoba, IČO,
sídlem adresa, obec a číslo - část obce
proti;
žalované; celé jméno žalované, datum narození,
sídlem ulice a číslo, PSČ, obec a číslo
o 3 110,43 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 110,43 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 3 110,43 Kč od 28. 9. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 200 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 110,43 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 3 110,43 Kč od 28. 9. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 200 Kč. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit ji shora uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobkyně poskytla na základě připojení žalované prostřednictvím pevných linek služby Internet a anonymizováno TV. Pro jejich užívání je nutné koncové zařízení – anonymizováno pro užívání služby internet a zařízení set-top-box pro užívání služby digitální televize anonymizována dvě slova. Žalovaná částka představuje souhrn neuhrazených faktur za poskytnuté služby anonymizováno Videotéka a nájemné za pronajatá zařízení. Žalobkyně požaduje celkem částku 3 110,43 Kč, kterou žalovaná neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku.
2. Žalobce je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státním občanem Slovenska s pobytem v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalované v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodné právo dovodil soud jako právo české v souladu s čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. , v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř. , soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.
6. Na základě předložených listinných důkazů (předávacích protokolů na pronajatá zařízení, faktur vystavených žalobkyní k úhradě žalované, upomínky ze dne 15. 2. 2018 a pokusu o smír ze dne 2. 5. 2018) učinil soud skutkový a právní závěr: žalobkyní byly na základě připojení pomocí pevných linek poskytnuty služby Internet a anonymizováno TV a pronajata zařízení anonymizováno modem a set-top-box pro užívání služby digitální televize anonymizována dvě slova, poskytla tak žalované služby elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, a žalovaný byl povinen hradit cenu za pronajatá zařízení a služby. V řízení bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že žalovanou částku zcela či částečně uhradila, žalovaná byla však v řízení nečinná, soud proto na základě provedeného dokazování žalobě v rozsahu výroku I. vyhověl.
7. Žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč soud zamítl, neboť je z žaloby zřejmé, že žalobkyně nárokem míní náklady řízení, které však nelze považovat za nárok na plnění. Soud proto o této částce rozhodl v rámci nákladů řízení.
8. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., tedy žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a žalobkyni byl dále přiznán nárok na paušální náhradu dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč, a to za 2 úkony po 100 Kč (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé).
10. Lhůtu k plnění výroku I. a II. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.