Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
10 C 1/2021-14
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 13.465 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.065 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.065 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6.660 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.034,47 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.921,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.489,39 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,5%, s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 7.489,39 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, částky 3.740 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 457,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.290,48 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2.880,26 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,5%, s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 2.880,26 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.065 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.065 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6.660 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.034,47 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.921,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.489,39 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,5%, s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 7.489,39 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, částky 3.740 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 457,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.290,48 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2.880,26 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,5%, s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 2.880,26 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 13.465 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smluv o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 3. 2017 číslo ze dne 8. 12. 2016 číslo. Těmito smlouvami právní předchůdce žalobkyně (příjmení anonymizována tři slova, IČO) poskytnul žalované úvěry ve výši 9.000 Kč, resp. 6.000 Kč, žalovaná měla vrátit tyto úvěry ve formě 58 týdenních splátek po 270 Kč, resp. 58 týdenních splátek po 180 Kč. Žalovaná se v prvním případě zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků ve výši 1.260 Kč a poplatků za administrativní činnost ve výši 1.800 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 3.600 Kč, v případě druhé smlouvy pak včetně smluvních úroků ve výši 840 Kč a poplatků za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 2.400 Kč. Žalovaná uhradila na první z uvedených smluv částku 5.935 Kč a na druhou ze smluv částku 6.700 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 na žalobkyni.
2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.
3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
4. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:
A) Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 3. 2017 číslo má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 9.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě 58 týdenních splátek po 270 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků ve výši 1.260 Kč a poplatků za administrativní činnost ve výši 1.800 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 3.600 Kč Smlouvou o úvěru ze dne 8. 12. 2016 číslo má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 6.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě 58 týdenních splátek po 180 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků ve výši 840 Kč a poplatků za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 2.400 Kč.
B) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované.
C) Předžalobní upomínkou z 30. 4. 2020, odevzdanou k poštovní přepravě dne 1. 5. 2020, má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.
D) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaná uhradila na první z uvedených smluv částku 5.935 Kč a na druhou ze smluv částku 6.700 Kč.
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly dne 6. 3. 2017 a 8. 12. 2016 uzavřeny smlouvy ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně (příjmení anonymizována tři slova, IČO) poskytnul žalované úvěry ve výši 9.000 Kč a 6.000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto úvěry splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvami, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a uhradila na první z uvedených smluv částku 5.935 Kč a na druhou ze smluv částku 6.700 Kč. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.
13. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
14. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).
15. Nejprve soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle obou smluv činí 195 %, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.
17. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaná na první z uvedených smluv uhradila částku 5.935 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 9.000 Kč, a na druhou z uvedených smluv uhradila při poskytnutí částky 6.000 Kč částku 6.700 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatných smluv. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje v případě první smlouvy plnění poskytnuté žalovanou (9.000 Kč – 5.935 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění v případě této smlouvy vyhověl a přiznal žalobkyni celkem částku 3.065 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku, přičemž splatnost byla stanovena dle výzvy k plnění z 30. 4. 2020, která dle domněnky dojití (viz § 573 občanského zákoníku) byla žalované doručena dne 4. 5. 2020. V případě druhé smlouvy zaplatila žalovaná vyšší částku, než jí byla na základě smlouvy o úvěru poskytnuta, v tomto případě proto soud žalobu zcela zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť ve věci úspěšnějšímu žalované žádné náklady nevznikly.
19. Ve výroku IV. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek dle podle položky 2 bodu 2 zákona č. 549/1991 Sb.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.