Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 235/2020-48

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 945 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 945 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 84,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 945 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 84,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 945 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v souladu o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud žalobce po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagoval, žalobkyně jej dle shora cit. zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobkyní informován. Shora popsaným jednáním se stal žalovaný poplatníkem televizního poplatku ze zákona a současně žalovanému vznikla povinnost platit v souladu se , o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný, ač v souladu s ustanoveními řádně přihlášen, nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období měsíce února až srpna 2019 a žalobkyni tudíž dluží částku 945 Kč s příslušenstvím.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne 17. 2. 2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle , (dále jen „“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Podle ust. , o rozhlasových a televizních poplatcích, se rozhlasový poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen ""). Toto zařízení se považuje za i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.

4. Podle ust. , o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní . Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.

5. Podle ust. , o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li rozhlasový nebo televizní přijímač příslušenstvím dopravního prostředku, poplatníkem je provozovatel dopravního prostředku.

6. Podle ust. , o rozhlasových a televizních poplatcích, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

7. Podle ust. , o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo nebo prostřednictvím pověřené osoby.

8. Podle ust. , o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.

9. Podle ust. , o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Tato oznamovací povinnost se nevztahuje na osoby osvobozené od rozhlasového nebo televizního poplatku podle a poplatníky, kteří podle neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek.

10. Podle uvedeného zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je oprávněný domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

11. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně je provozovatelem veřejného televizního vysílání a příjemcem televizních poplatků. Žalobkyně přípisem ze dne 2. 7. 2018, zasílaným na adresu pobytu žalovaného evidovanou v centrální evidenci obyvatel, uloženým na poště dne 9. 7. 2018, vyzvala žalovaného jako odběratele elektřiny na této adrese k placení televizního poplatku, jelikož byl žalovaný na základě dat poskytnutých dle ust. § 8 odst. 10 citovaného zákona evidován jako odběratel elektřiny a nebyl přihlášen v evidenci poplatníků televizního poplatku. Ve výzvě byl žalovaný vyzván k provedení řádné přihlášky, případně k zaslání čestného prohlášení, že nevlastní, nedrží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc neužívá televizní přijímač ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva také obsahovala poučení o následcích neprovedení řádné přihlášky televizního poplatníka či nedoručení čestného prohlášení.

12. Přípisem ze dne 31. 1. 2019 žalobkyně informovala, že s ohledem na to, že žalovaný nereagoval na výzvu žalobkyně ze dne 2. 7. 2018, byla žalobkyně nucena zařadit žalovaného do evidence plátců televizního poplatku, s tím, že první poplatek bude žalovanému předepsán za únor 2019, s povinností uhradit první platbu ve výši 135 Kč do 15. 2. 2019. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpisu z evidence žalobce ze dne 1. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl přihlášen jako poplatník televizního poplatku v měsíci lednu 2019.

13. Následně přípisem ze dne 17. 9. 2019, uloženým na poště dne 10. 9. 2019, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužného televizního poplatku za období od února 2019 do srpna 2019 včetně ve výši 945 Kč. Přípisem ze dne 6. 11. 2019, uloženým na poště dne 11. 11. 2019, žalobkyně urgovala žalovaného o zaplacení žalované částky. Přípisem ze dne 8. 1. 2020, uloženým na poště dne 13. 1. 2020, žalobkyně urgovala žalovaného o zaplacení žalované částky

14. Na základě provedeného dokazování a zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:

15. Žalobkyně je provozovatelem veřejného televizního vysílání a příjemcem televizních poplatků. Žalobkyně přípisem ze dne 2. 7. 2018, zasílaným na adresu pobytu žalovaného evidovanou v centrální evidenci obyvatel, uloženým na poště dne 9. 7. 2018, vyzvala žalovaného jako odběratele elektřiny na této adrese k placení televizního poplatku, jelikož byl žalovaný na základě dat poskytnutých dle ust. § 8 odst. 10 citovaného zákona evidován jako odběratel elektřiny a nebyl přihlášen v evidenci poplatníků televizního poplatku. Ve výzvě byl žalovaný vyzván k provedení řádné přihlášky, případně k zaslání čestného prohlášení, že nevlastní, nedrží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc neužívá televizní přijímač ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva také obsahovala poučení o následcích neprovedení řádné přihlášky televizního poplatníka či nedoručení čestného prohlášení..

16. Na výzvu žalovaný v zákonné lhůtě podle ust. , o rozhlasových a televizních poplatcích, nereagoval, a proto se v souladu s citovaným ustanovením považuje od ledna 2019 za poplatníka televizního poplatku s povinností platit televizní poplatky v zákonné výši. Televizní poplatek činí 135 Kč měsíčně ( cit. zákona), a platí se v případě fyzické osoby, nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem ( cit. zákona).

17. Tedy žalovaný se od ledna 2019 považuje za poplatníka (stal se poplatníkem) televizního poplatku a vznikla mu povinnost hradit od 1. 2.2019 televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, se splatností vždy do 15. dne v měsíci.

18. Ust. § 3 odst. 4 cit. zákona stanovuje vyvratitelnou právní domněnku, sleduje přesunutí důkazního břemene v situaci, kdy je to spravedlivé s ohledem na nulovou možnost provozovatele vysílání vést dokazování přímo u poplatníka. Za situace, kdy provozovatel nemůže a ani v žádném případě nenárokuje vstup do domácnosti či sídla, popřípadě místa podnikání či jiných prostor poplatníka, kde může být přijímač umístěn a za situace, kdy zde není dána ani pravomoc soudu či policie tak učinit, nemá smysl hovořit o účinné vymahatelnosti poplatku, jestliže by provozovatel vysílání zůstal ponechán v této důkazní nouzi. Jediným řešením je přenesení důkazního břemene na poplatníka. Pro výjimečné případy odběratelů elektřiny bez rozhlasových či televizních přijímačů je pak otevřen prostor pro prokázání opaku např. účastnickou či svědeckou výpovědí apod.

19. Tedy na žalovaném leží důkazní břemeno, aby prokázal opak toho, že v době od 1. 2. 2019 do 31. 8. 2019 byl poplatníkem televizního poplatku s povinností platit (že nevlastnil žádný televizní přijímač, ani jiné zařízení ve smyslu ust. a ), což se v daném případě nestalo.

20. Žalovaný měl tedy povinnost uhradit televizní poplatek ve výši 135 Kč do 15. 2. 2019, ve výši 135 Kč do 15. 3. 2019, ve výši 135 Kč do 15. 4. 2019, ve výši 135 Kč do 15. 5. 2019 ve výši 135 Kč do 15. 6. 2019, ve výši 135 Kč do 15. 7. 2019 a ve výši 135 Kč do 15. 8. 2019, tj. celkem 945 Kč.

21. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na televizním poplatku něco zaplatil, ani že by přijímač odhlásil před uplynutím rozhodného období, nebo že by splňoval podmínky pro osvobození od televizního poplatku. S ohledem na to, že žalovaný žalobkyni televizní poplatky ve výši 945 Kč dosud neuhradil, soud žalobě v tomto rozsahu jako důvodné vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení za dobu do 15. 4. 2020 v kapitalizované výši 84,62 Kč Právo žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z č. ) a , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s placením příslušného poplatku.

22. Podle ustanovení přiznal soud žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši, a to celkem v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dvou paušálních náhrad nákladů nezastoupeného účastníka (výzva k plnění, sepis žaloby) á 100 Kč podle a

23. Náhradu nákladů spojených s advokátním zastoupením (odměnu dle ) soud žalobkyni nepřiznal, neboť tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu V této souvislosti soud poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. , ve kterém Ústavní soud dovodil, že náklady žalobkyně na zastoupení advokátem není možné (v případě vymáhání televizních poplatků, které jsou převážným zdrojem jeho financování) hodnotit jako účelně vynaložené, neboť na žalobkyni je třeba – vzhledem k její specifickému a výsadnímu postavení – v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. To znamená, že ve věci, v níž předmět sporu tvoří jeho relativně běžnou agendu, k jejímuž obstarávání je (či má být) dostatečně vybavena, a právní otázka, která tvoří jádro sporu, je řešena ustáleným způsobem, zásadně nelze náklady vynaložené žalobkyní na advokátní zastoupení hodnotit jako opodstatněně vynaložené. Žalobkyně totiž má být dostatečné materiálně a personálně vybavena a zabezpečena k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně vymáhat televizní poplatky, a to již jen s ohledem na to, jaký pro ni mají význam. V daných souvislostech soud podotýká, že podstatné (nosné) důvody, které Ústavní soud k rozhodnutí vedly, obsahují mj. ústavně konformní výklad relevantních (ústavně) právních ustanovení, k jehož použití jsou obecné soudy – v rámci své rozhodovací činnosti (v obdobných případech) – zavázány; takto Ústavní soud kupř. v nálezu ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. , zdůraznil, že nerespektování nosných důvodů jeho nálezů bez předložení dostatečně odůvodněné (konkurenční) argumentace způsobilé vyložit odchýlení od existující nálezové judikatury představuje ze strany obecného soudu porušení článku 2 odst. 2d, článku 2 odst. 3y, článku 89 odst. 2y a článku 36 odst. 1d. V tomto řízení přitom nedošlo k žádné (mimořádné) skutečnosti, která by vybočovala z obvyklého průběhu řízení tohoto typu a odůvodnila posouzení nákladů advokátního zastoupení žalobkyně jako účelně vynaložených, resp. umožnila soudu odchýlit se od závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. .

24. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle , když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

25. Dle je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.