Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 240/2020-54

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o: zaplacení 19 939,68 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 592,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 570,88 Kč od 10.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 19 570,88 Kč od 31.1.2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 921,08 Kč a co do částky 345,92 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů řízení částku 1.000,00 Kč.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 592,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 570,88 Kč od 10.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 19 570,88 Kč od 31.1.2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 921,08 Kč a co do částky 345,92 zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů řízení částku 1.000,00 Kč.</b>

1. Žalobkyně se na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 19.939,68 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 26.8.2016 Rámcovou smlouvu číslo na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne 29.7.2019 uzavřela žalobkyně a žalovaný dodatek č. smlouvy, jeho podpisem žalovaný požádala o kontokorentní úvěr s výší úvěrového rámce 20.000,00Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání úvěru právnická osoba, bylo mu čerpání kontokorentu schváleno dne 29.7.201, a to z běžného účtu. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku dle podmínek žalobkyně. Žalovaný však neplnil své povinnosti, žalobkyně proto dne 31.1.2020 celou dlužnou pohledávku zesplatnila a vyzvala žalovaného k její úhradě včetně smluvního úroku ve výši 18,9 % p.a. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho.

2. Soud ve věci vydal dne 4.5.2020 elektronický platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo doručit, a proto jej soud dne 22.10.2019 zrušil.

3. K jednání, které se ve věci konalo dne 4.8.2020, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle , řádně se neomluvil, nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou žádost o odročení řádně nedoložila. Podle proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Soud tak vycházel z listinných důkazů přiložených k žalobě.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z y označené přehled čerpání a splácení úvěru vyplývá průběh čerpání kontokorentního úvěru žalovaným a výše poskytnutých plateb. Z rámcové smlouvy číslo vyplývá, že dne 26.8.2016 uzavřela žalobkyně a žalovaný smlouvu, jejímž předmětem bylo mimo jiné vedené běžného účtu č. bankovní účet. Z y označené výpis běžného účtu vyplývá průběh čerpání splácení kontokorentu žalovaným a pohyb prostředků na běžném účtu č. bankovní účet. Ze splátkového kalendáře ze dne 1.8.2019 vyplývá, že k tomuto dni byl pro žalovanou vytvořen splátkový kalendář na částku 53.494.08 Kč. Z podacího archu vyplývá, že byla žalovanému zaslána žalobkyní zásilka. Dodatkem č. 8 k rámcové smlouvě číslo ze dne 29.7.2019 uzavřela žalobkyně a žalovaný smlouvu o kontokorentním úvěru s výší úvěrového rámce 20.000,00 Kč, výše úroku byla sjednána na 18,90% ročně, žalovaný se úvěr zavázal splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných. Předžalobní upomínkou ze dne 31.1.2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 20.860,76 Kč před podáním žaloby. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou uvedeny podrobnosti ohledně poskytování spotřebitelského úvěru žalobkyní, zejména výše úrokové sazby, podmínky splácení. Z obchodních podmínek, podmínek pro používání kontokorentu a ceníku vyplývá bližší úprava práv a povinností mezi žalobkyní a žalovaným, resp. věřitelem a dlužníkem, včetně povinnost platit obchodní úrok a poplatky dle sazebníku. Podmínky a ceník nejsou opatřeny podpisem žalovaného.

6. Podle ( , dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

14. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

15. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje, že by žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši 49.000,00 Kč při úrokové sazbě 13,9 % p.a. a kontokorent 20.000,00 Kč při úrokové sazbě 18,9 % p.a. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, závazky, počet členů domácnosti, zda byl vedena v registru dlužníků bank apod.

16. Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ( ), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

19. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, případně ověřovala bonitu žalované, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřovala.

20. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s  soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení kontokorentního úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení , a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

21. S ohledem na shora uvedené závěry, jež mají oporu i v právním názoru Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí pod č.j.: -161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o kontokorentním úvěru uzavřená dne 29.7.2019 žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná podle z. č. , neboť svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům.

22. Současně má soud v řízené za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 19 592,96 Kč, které žalovaný čerpal a neuhradil. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně částku ve výši 19 592,96 Kč žalovanému poskytla bez právního důvodu. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku ve výši 19 592,96 Kč, a to i se zákonným rokem z prodlení požadovaným žalobkyní. Úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z.

23. Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne 29.7.2019 za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok, obchodní úrok kapitalizovaný a poplatky, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

24. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem ( st. 1 ) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních až 151 (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. , dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle věty prvé , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

25. Protože žalobkyně byla ve věci úspěšná pokud jde o jistinu, soud určil, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.000,00 Kč Náklady představují soudní poplatek ve výši 800,00 Kč a 2 x paušální náhradu á100, 00 Kč dle a 2 vyhl. č.

26. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle , když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( z.č. , v platném znění) nebo provedení exekuce podle z. č. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.