Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

109 C 40/2020-30

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, datum narození

bytem adresa žalované

o zaplacení 77 496 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44 955 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 26. 9. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení:

a) pohledávky ve výši 21 135 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 71 656 Kč ve výši 10 % ročně od 8. 4. 2020 do 14. 4. 2020 ve výši 119,43 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 70 156,00 Kč ve výši 10 % ročně od 15. 4. 2020 do 13. 5. 2020 ve výši 565,15 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 68 734 Kč ve výši 10 % ročně od 14. 5. 2020 do 12. 6. 2020 ve výši 572,78 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 68 190 Kč ve výši 10 % ročně od 13. 6. 2020 do 15. 6. 2020 ve výši 56,83 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 66 090 Kč ve výši 10 % ročně od 16. 6. 2020 do 25. 9. 2020 a z částky 44 955 Kč ve výši 1,75 % ročně od 26. 9. 2020 do zaplacení,

b) pohledávky ve výši 11 406,07 Kč,

c) úroku ve výši 75,92 % p.a z částky 59 565 Kč od 8. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 8. 4. 2020 dosáhne částky 230 803 Kč,

se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 268,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44 955 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 26. 9. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení: a) pohledávky ve výši 21 135 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 71 656 Kč ve výši 10 % ročně od 8. 4. 2020 do 14. 4. 2020 ve výši 119,43 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 70 156,00 Kč ve výši 10 % ročně od 15. 4. 2020 do 13. 5. 2020 ve výši 565,15 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 68 734 Kč ve výši 10 % ročně od 14. 5. 2020 do 12. 6. 2020 ve výši 572,78 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 68 190 Kč ve výši 10 % ročně od 13. 6. 2020 do 15. 6. 2020 ve výši 56,83 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 66 090 Kč ve výši 10 % ročně od 16. 6. 2020 do 25. 9. 2020 a z částky 44 955 Kč ve výši 1,75 % ročně od 26. 9. 2020 do zaplacení, b) pohledávky ve výši 11 406,07 Kč, c) úroku ve výši 75,92 % p.a z částky 59 565 Kč od 8. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 8. 4. 2020 dosáhne částky 230 803 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 268,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou soudu dne datum domáhala se žalobkyně proti žalované zaplacení 77 496 Kč s příslušenstvím specifikovaným v návrhu výroku rozsudku v žalobě s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo když žalovaná tuto smlouvu podepsala datum a na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 75,92 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 4 007 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2019 dle splátkového kalendáře, který je přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že žalovaná měla celkový měsíční příjem ve výši 18 232 Kč představující mzdu z pracovního poměru, žalovaná předložila potvrzení zaměstnavatele anonymizována dvě slova v obec za období 07/2018 až 09/ 2019 a její náklady na živobytí činily 10 314 Kč. Žalobkyně dovodila, že z výše uvedeného byly zjištěny u žadatele o úvěr jeho volné zdroje ke splácení ve výši 6 918 Kč, že úvěrovou historii žadatele ověřila v databázích SOLUS a NRKI, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru zaplatila žalobkyni 2 x 4 007 Kč, 1 x 1 115 Kč, 1 x 350 Kč, celkem 9 479 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut u splátky 1, 3, 4, a to 3 x 499 Kč, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů a na zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením u splátky 1, 2, 3, 4, a to 4 x 200 Kč v prodlení o délce 15 dnů. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení u splátky č. 3 splatné dne 1, 2. 2020. K datu 6. 4. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru

a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 69 359,73 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Také bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 8. 4. 2020 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobkyni. Žalobkyně požadovala i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Po zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazeny další částky, a to 1 500 Kč dne 14. 4. 2020, 1 422 Kč dne 13. 5. 2020, 544 Kč dne 12. 6. 2020 a 2 100 Kč dne 15. 6. 2020, dohromady 5 566 Kč Celkem tak žalovaná uhradila do podání žaloby na předmětný úvěr žalobkyni částku 15 045 Kč. Žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná ke dni podání žaloby dluží následující částky: a) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 63 793,73 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku 69 59,73 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru 59 565 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 794,73 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy 1 497 Kč, c) náklady v souvislosti s prodlením žalovaného 800 Kč, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 8. 4. 2020 do zaplacení, žalobkyně touto žalobou požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tj. ke dni 29. 9. 2020, tedy smluvní pokutu ve výši 11 406,07 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 59 565 Kč ode dne 8. 4. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 75,92 %. Žalovaná nereagovala na zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalované byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu postupem dle § 49

Soud ve věci nařídil jednání na den 13. 1. 2021, k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila a přítomný zástupce žalobkyně setrval na podané žalobě. V souladu s  soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vyšel z listin předložených žalobkyní a provedeného dokazování.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru číslo oznámením žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, dodejkou k oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, formulářem hodnocení klienta, ověřením v registru SOLUS, ověřením v registru NRKI, doklady vztahujícími se k posouzení úvěruschopnosti žalované, předžalobní výzvou ze dne 9. 9. 2020 včetně podacího archu ze dne 10. 9. 2020, vyjádřením znalce ze dne 25. 10. 2018, ze kterých vzal soud za prokázány skutečnosti podrobně tvrzené žalobkyní v žalobě, viz první odstavec odůvodnění rozsudku shora, na které soud pro stručnost odkazuje. Soud doplnil dokazování sdělením ČS, a.s., z něhož zjistil, že tento bankovní ústav poskytoval v listopadu 2019 spotřebitelům úvěr bez sjednaného účelu ve výši 60 000 Kč na dobu 48 měsíců s obvyklou úrokovou sazbou 13,9% ročně.

4. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaná podepsala dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu , (o. z.), žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu a násl. o. z., přičemž na závazkový vztah mezi účastníky řízení dopadají i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, platného a účinného do

31. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), který ve veřejném zájmu určil poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona

o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované

s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1, poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39).

5. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

6. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaná ve smlouvě souhlasila s ověřením sdělených údajů, žalobkyně tyto údaje relevantně nevyhodnotila, i když z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, vyplývá, že se před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela z tvrzení žalované, svého zjištěného tzv. scoringu klienta, ale úvěruschopnost žalované nevyhodnotila přiléhavě. Z hodnocení klienta ze dne 4. 11. 2019 vyplývá pravidelný měsíční příjem ve výši 18 232 Kč, což není možné, když za září 2019 sdělil zaměstnavatel příjem žalované k výplatě ve výši 10 321 Kč a také uvedl, že má dvě nezaopatřené děti, je svobodná a s manželem či partnerem nežije ve společné domácnosti. Bydlet má žalovaná s dětmi u rodičů a čím jsou tvořeny náklady na bydlení ve výši 1 200 Kč měsíčně, není uvedeno a také ničím doloženo. Z hodnocení klienta také nevyplývá, jaké výdaje představuje částka 3 500 Kč v kolonce„ děti v domácnosti (počet a výdaje)“ zda se jedná o částku vyplývající podle životního minima dle tabulek nebo skutečné výdaje jako stravné MŠ, ZŠ, oblečení, kroužky, příp. léky, ovšem věk dětí uveden není jako i skutečnost, zda žalované je otcem nezl. dětí placeno výživné a v jaké částce. Žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru měla již u žalované uzavřenou jinou smlouvu, kterou měla měsíčně splácet částkou ve výši 2 004 Kč O úvěr v jaké výši a na jakou dobu, uvedeno není, avšak nyní se žalovaná zavázala splácet měsíčně další splátku v částce 4 007 Kč měsíčně, tudíž jí mělo z tzv. volných zdrojů zbývat na celý měsíc pro ni a dvě nezaopatřené děti max. částka 2 900 Kč. Žalobkyně přitom při hodnocení klienta nevycházela ze skutečných výdajů žalované, ale použila částku pro životní minimum, a to o skutečných výdajích nic nevypovídá. Soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru, že je od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy,

je-li požadován po žalované úrok v nominální sazbě 75,92 % ročně. Výše požadovaného úroku je nevyvážená v neprospěch žalované jako spotřebitele a je nerozhodné, že takovouto smlouvu o úvěru podepsala. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR mají obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy, srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . Lze uzavřít, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ust. § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ust. § 588 o. z., absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozporné s dobrými mravy je i samotné ujednání o výši úroků, které způsobuje jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., neboť ujednaná nominální výše 75,92 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání požadovaného úroku. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě , (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle o. z., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. . Z rozhodovací činnosti soudu je zřejmá výše úroků bankovních ústavů ohledně výše úroků, které požadovaly u úvěru s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, že horní hranice úrokových sazeb osciluje kolem 14 % ročně. Ačkoliv je zřejmé, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, a proto je nutné v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy sazby poměřit, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více než trojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní.

7. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 60 000 Kč bez právního důvodu. Protože žalovaná na jistinu uvedeného spotřebitelského úvěru žalobkyni, dle jejího tvrzení, již zaplatila ke dni podání žaloby částku 15 045 Kč, soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení rozdílu mezi poskytnutou výší úvěru (60 000 Kč) a splacenou jistinou (15 045 Kč), tj. částky 44 955 Kč, ale nikoli již dalších v žalobě uplatněných částek ohledně nové jistiny úvěru, smluvních pokut ani úroku za poskytnutí úvěru, neboť jakékoliv nároky žalobkyně na další plnění by již měly povahu lichvy. Soud proto žalobu, vyjma částky 44 955 Kč a přináležejícího úroku z prodlení, zamítnul jako nedůvodnou, totiž nárok žalobkyně na zaplacení dalších finančních prostředků nad rámec již žalovanou zaplacené částky z titulu bezdůvodného obohacení neuznal.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , když žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně, a to z 58%, žalovaná byla úspěšná z 42%, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tedy činí 16% ve prospěch žalobkyně, které tak přísluší nárok na náhradu nákladů řízení neúspěšnou žalovanou, a to právě v rozsahu 16%. Výše nákladů řízení pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku 3 875 Kč, z odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní služby (převzetí věci, žaloba, účast při jednání) dle vyhl. 177/96 Sb., po 4 220 Kč, 3 režijní paušály dle cit. vyhl. po 300 Kč, z náhrady za ztrátu času podle odst. l) písm.a) cit. vyhl. v celkové výši 400 Kč za 4 započaté půlhodiny při cestě k soudnímu jednání – účtována 1/8 v částce 50 Kč, z náhrady cestovních výdajů podle cit.vyhl. v částce 68,80 Kč – účtována 1/8, za cestu z obec do obec a zpět značka automobilu anonymizováno, registrační značka s obsahem válců 1 998 cm3 s průměrnou spotřebou 8,9 l /100 km při vyhláškové ceně paliva 27,80 l /100 km a náhradě za použití automobilu ve výši 4,4 Kč/km při ujetí vzdálenosti 80 km a 21% DPH z částky 13 678,8 Kč, tj. částky 2 872,55 Kč, celkem tedy 20 426,35 Kč. Žalobkyni z této částky náleží 16%, tj. částka 3 268,20 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit k rukám její právní zástupkyně v souladu s 

9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.