Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 305/2020-64
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 14 193,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do zaplacení částky nákladů vymáhání ve výši 330 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z ní ve výši 3,80 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 330 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 863,85 Kč s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 12 425,65 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaný úrokem ve výši 2 039,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 159,53 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 13 863,85 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce titul jméno příjmení, titul, advokáta se sídlem v Praze.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do zaplacení částky nákladů vymáhání ve výši 330 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z ní ve výši 3,80 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 330 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 863,85 Kč s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 12 425,65 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaný úrokem ve výši 2 039,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 159,53 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 13 863,85 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta se sídlem v Praze.
1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 14 193,85 Kč s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 12 425,65 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 039,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 193,85 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 163,33 Kč.
2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel či jako poskytovatel úvěru) tvrdila, že uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne 11. 5. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky poskytovatele úvěru, na něž smlouva odkazovala. Sjednaný úvěrový rámec činil 13 000 Kč. Dlužník se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 4 % z aktuální dlužné částky, a hradit poplatky. Jelikož dlužník nehradil úvěr řádně a včas, věřitel v souladu se sjednanými úvěrovými podmínkami celý úvěr zesplatnil ke dni 11. 3. 2020.
3. Z uvedené smlouvy dlužník dluží:
a) na jistině úvěru částku: 12 425,65 Kč
b) na poplatcích za vedení účtu částku: 295 Kč
c) na poplatcích za pojištění částku: 143,20 Kč
d) na nákladech na vymáhání částku: 330 Kč
e) na smluvní pokutě částku: 1 000 Kč
f) kapitalizovaný úrok: 2 039,79 Kč
g) kapitalizovaný úrok z prodlení: 163,33 Kč
h) úrok 26,28 % ročně z částky 12 425,65 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení
i) úrok z prodlení 10% ročně z částky 14 193,85 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení
4. Žalující strana vzala před zahájením jednání žalobu co do částky 330 Kč za náklady za vymáhání pohledávky, co do částky 3,80 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení a co do kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 330 Kč za období od 7. 5. 2020 do zaplacení, částečně zpět. V tomto rozsahu bylo proto řízení částečně zastaveno, když podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř., může žalující strana vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela, soud pak podle odst. 2 věty řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 4 není třeba vyžadovat stanovisko protistrany, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než ve věci začalo jednání.
5. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s článkem 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
6. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002).
7. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.
8. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný.
9. Protože věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.
10. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.
11. V řízení je uplatňován nárok na zaplacení dlužné částky s příslušenstvím ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Dlužník je povinen jistinu úvěru vrátit a platit z poskytnutého úvěru úroky (§ 2395 o.z.). Pokud byly sjednány další poplatky (§ 1746 odst. 2, § 1 odst. 2 o.z.) a pojistné (§ 2868 o.z.), které dlužník nehradil, je povinen zaplatit i je. Soud ověřil, že uplatněné nároky vyplývají jasně ze smlouvy a byly sepsány jasným a srozumitelným jazykem (čl. 5 směrnice 93/13/).
12. Smlouva o úvěru je vždy úplatná. Způsob vyjádření úplaty – úrokem či přepočtem úroku na poplatek je přitom nerozhodný (k tomu srov.: Způsob úročení lze přitom dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, jehož závěry jsou použitelné i nadále, nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí.). Dlužník toto nesplnil, a proto byla žaloba co do jistiny úvěru a úroku shledána po právu.
13. Dlužník se ve smlouvě zavázal k placení dalších poplatků, avšak tyto poplatky neuhradil. Protože se v rámci smlouvy o úvěru lze zavázat k dalším platbám a na jejich výši byl dlužník upozorněn (§ 1746 odst. 2, § 1 odst. 2 o.z., § 106 odst. 1 písm. k) zákona č. 257/2016 Sb.), vznikl mu závazek k placení těchto poplatků a za situace, kdy nebylo zjištěno, že by poplatky byly zaplaceny či povinnost k jejich placení jinak zanikla, mu soud uložil tyto poplatky zaplatit.
14. Dlužník jako spotřebitel byl přímo ve smlouvě o úvěru upozorněn na práva věřitele, která mu vzniknou v případě porušení jeho povinností (§ 110 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb.).
15. Věřiteli proto rovněž náleží nárok na smluvní pokutu (§ 2048 o.z.). Ujednání o smluvní pokutě a její výši nebylo shledáno nepřiměřenou (zneužívající) smluvní podmínkou (§ 1813 o.z., srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005), ani okolnosti jejího sjednání nelze považovat za rozporné s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007) a ani domáhání se jí nebylo shledáno jako nemravné (§ 2 odst. 3 o.z.) nebo že by šlo o případ zneužití práva (§ 8 o.z.), k tomu srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.4.2016 sp. zn. 23 Cdo 1749/2015. Výše smluvní pokuty odpovídá § 122 odst. 2 a 3 zákona č. 257/2016 Sb. Proto bylo žalobě vyhověno i co do smluvní pokuty.
16. Bylo na žalované straně, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila a zaplatila úrok, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008, jehož závěry jsou použitelné i nadále).
17. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl.
18. Dlužník neprokázal, že jistinu vrátil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.
19. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.
20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., neboť neúspěch žalující strany byl v poměrně nepatrné části, a to v rozsahu učiněného zpětvzetí návrhu.
21. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění).
22. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovanou stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalované strany a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.
23. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.