Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 132/2020-15
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 21 317 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky
-) 15 367 Kč od 5. 11. 2017 do zaplacení,
-) 1 190 Kč od 24. 8. 2017 do zaplacení,
-) 1 190 Kč od 24. 7. 2017 do zaplacení,
-) 1 190 Kč od 24. 6. 2017 do zaplacení,
-) 1 190 Kč od 24. 5. 2017 do zaplacení,
-) 1 190 Kč od 24. 4. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 305 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky -) 15 367 Kč od 5. 11. 2017 do zaplacení, -) 1 190 Kč od 24. 8. 2017 do zaplacení, -) 1 190 Kč od 24. 7. 2017 do zaplacení, -) 1 190 Kč od 24. 6. 2017 do zaplacení, -) 1 190 Kč od 24. 5. 2017 do zaplacení, -) 1 190 Kč od 24. 4. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 305 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 9. 3. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 21 317 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy uzavřené dne 23. 6. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovanou. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytovat služby v rámci členství v programu anonymizováno. Poskytování těchto služeb spočívalo v předání zařízení žalované za účelem dočasného užívání bez nároku na následný odkup. Žalovaná se za to zavázala právní předchůdkyni žalobkyně hradit měsíční členský poplatek v rámci členství v programu anonymizováno. Pro případ nevrácení předaného zařízení byla žalovaná povinna žalobkyni uhradit cenu zařízení. Žalovaná uhradila první dlužnou fakturu dne 28. 6. 2016. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované předala zařízení, a sice mobilní telefon anonymizováno 5 slov), jak vyplývá z předávacího protokolu. Zařízení bylo žalované přenecháno na dobu 104 týdnů. Ze strany žalované však nedošlo ani k částečnému uhrazení následujících splatných faktur: číslo vystavena dne 13. 4. 2017 na částku 1 190 Kč se splatností dne 23. 4. 2017, číslo vystavena dne 13. 5. 2017 na částku 1 190 Kč se splatností dne 23. 5. 2017 číslo vystavena dne 25. 10. 2017 na částku 15 367 Kč se splatností dne 4. 11. 2017, číslo vystavena dne 13. 8. 2017 na částku 1 190 Kč se splatností dne 23. 8. 2017, číslo vystavena dne 13. 7. 2017 na částku 1 190 Kč se splatností dne 23. 7. 2017 a číslo vystavena dne 13. 6. 2017 na částku 1 190 Kč se splatností dne 23. 6. 2017. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 22. 1. 2020. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 24. 1. 2020.
Soud po provedeném řízení vycházel při svém rozhodování z listin předložených žalobkyní, a sice z předávacího protokolu, z podmínek členského programu Alza, z dlužných faktur specifikovaných v předchozím odstavci, z předžalobní výzvy k úhradě dluhu včetně dokladu o jejím odeslání, ze smlouvy o postoupení pohledávky a z přílohy ke Smlouvě o postoupení pohledávky.
Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:
Na podkladě stranami řádně uzavřené smlouvy ze dne 23. 6. 2016 byly žalované poskytovány služby členství v programu anonymizováno, na základě které jí byl za měsíční členský příspěvek předán k užívání mobilní telefon anonymizováno 5 slov). Žalovaná však i přes výzvu členské příspěvky fakturované shora specifikovanými daňovými doklady v celkové částce 21 317 Kč žalobkyni, ani její právní předchůdkyni, neuhradila. Jelikož se žalovaná s úhradou tohoto peněžitého plnění ocitla v prodlení, je kromě dlužné částky měsíčních příspěvků povinna hradit i tzv.„ zákonný“ úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované.
Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , otázku úroků z prodlení dle ust. § 1970 cit. zákona.
O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal.
Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 980 Kč a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 3 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, dále též jen„ AT“). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb. , neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky totiž žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně (např. pod sp. zn. 12 C 197/2020 nebo 7 C 124/2020 ). Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.
S ohledem na shora uvedené soud ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:
1. soudní poplatek ve výši 853 Kč,
2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu ve výši 3 x 300 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání soudu týkající se věci samé),
3. 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.
Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.
Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.