Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

111 C 378/2020-30

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 3 960 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 31. 1. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 960 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 960 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 4. 11. 2016 do 30. 1. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 960 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 31. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 774 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno jméno, sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 31. 1. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 960 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 960 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 4. 11. 2016 do 30. 1. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 960 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 31. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 774 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [jméno], sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 8. 2020 domáhala po žalované zaplatit částku 3 960 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 3 960 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 4. 11. 2016 do do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba příjmení uzavřela dne 3. 10. 2016 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku ve výši 3 000 Kč, smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře na internetových stránkách věřitele, žalovaná se zavázala úvěr společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí úvěru ve výši 960 Kč uhradit do 3. 11. 2016, žalovaná na dluh nic nezaplatila, žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena, ke dni podání žaloby žalovaná dosud nezaplatila 3 960 Kč, žalovaná dluh neuhradila ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, prvního jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, náhradní doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 18. 12. 2020 dle (dále jen „“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s  ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalovanou jako dlužníkem a právnická osoba příjmení anonymizováno se sídlem na anonymizováno jako věřitelem měla být dne 3. 10. 2016 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 3 000 Kč splatném dnem 3. 11. 2016 včetně poplatku za poskytnutí ve výši 960 Kč, celkem měla žalovaná zaplatit částku 3 960 Kč. Z žádné žalobkyní k důkazu předloženéy ale nebyl zjištěn proces uzavření označené smlouvy, tedy například elektronická korespondence stanoveného obsahu, nebo podepsaná. K důkazu předložená nazvaná Faktura, v níž byly uvedeny údaje o úvěru, tak jak žalobkyně tvrdí, neobsahovala podpisy účastníků, nemohla proto být jako smlouva posouzena. Částka byla žalované vyplacena na bankovní účet dne 3. 10. 2016, což bylo doloženo výpisem z účtu. Původní věřitel vyhotovil oznámení žalované o postoupení pohledávky žalobkyni v dopise ze dne 22. 1. 2020, jehož odeslání žalované bylo doloženo výpisem z podacího archu pošty, k odeslání došlo dne 22. 1. 2020. Smlouva o postoupení ze dne 20. 12. 2019 obsahovala přílohu s postoupenými pohledávkami, ale v soudu předložené podobě byla zcela nečitelná. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu dopisem od advokáta ze dne 22. 1. 2020 se splatností„ do tří dnů“, odeslání dopisu žalované bylo doloženo výpisem z podacího archu pošty, k odeslání došlo dne 22. 1. 2020.

4. Pokud se týká právního posouzení věci týkajícího se aktivní legitimace žalobkyně, za situace, kdy bylo dlužníku oznámeno původním věřitelem, že došlo k postoupení pohledávky, tak není důvod k doložení smlouvy o postoupení pohledávky. Oznámení o postoupení pohledávky bylo vyhotoveno postupitelem, přičemž žalobkyně doložila, že oznámení bylo podáno na poštu. Judikatura i právní teorie se ustálila v právním názoru, že účinnost adresných jednostranných úkonů předpokládá, že takovýto projev vůle je doručen adresátovi, a že se tedy dostal do jeho sféry dispozice (NS ČR ). Podle a násl. (dále jen „o. z.“) byla proto žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele.

5. Ve věci samé byl požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky opřen o ustanovení , (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla ale existence tvrzené smlouvy zjištěna. Bylo zcela na žalobkyni, aby prokázala, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru způsobem, jak jej popisovala ve svých tvrzeních. K platnosti písemné formy právního jednání je podle o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je , o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/ 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že o. z. by měl být lex specialis k  o. z. (viz Velký komentář I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu , o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v § až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. ). Soud nijak nezpochybňuje, že je možné uzavřít smlouvu i prostřednictvím elektronických či jiných technických prostředků umožňujících zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby (jak má na mysli o. z.). V projednávané smlouvě však nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený elektronický podpis. Provedené důkazy neprokázaly uzavření smlouvy o úvěru tak, jak tvrdila žalobkyně, tedy že žalovaná se nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů na stránkách věřitele, zřídila si uživatelský účet, zaslala věřiteli žádost o poskytnutí úvěru a po prověření schopnosti žalované úvěr splácet ji věřitel zaslal elektronicky návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Uzavření smlouvy pak soud nezjistil ani z ostatních listin k důkazu předložených, neboť nebyly žalovanou jakkoliv podepsány. Pro absenci žalobkyně u jednání nebyla tato poučena soudem dle o nutnosti doplnit důkazy k tvrzení, že smlouva byla uzavřena. Tvrzená smlouva proto nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle o. z. písemnou formu nevyžaduje, v  , o spotřebitelském úvěru, účinném do 31. 11. 2016 (stejně i v  , o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016), je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazníu (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Protože z listinných důkazů plyne, že žalované byla z prostředků žalobkyně zaslána na její účet částka ve výši 3 000 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení částky za důvodný. Jelikož nebyla zjištěna ze strany žalované jakákoliv úhrada dluhu, došlo na její straně v rozsahu částky 3 000 Kč k bezdůvodnému obohacení dle a násl. o. z. na úkor žalobkyně (právní nástupkyně původního věřitele), která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž předchůdce žalobkyně jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). V rozsahu požadavku na zaplacení částky 960 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalované dne 22. 1. 2020, jak se podává z podacího lístku odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v  o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalované doručena nejpozději dne 27. 1. 2020, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání žalované (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. ze dne 30. 4. 2019). Podle obsahu výzvy byla žalovaná povinna plnit„ do tří dnů“, tj. do 30. 1. 2020. Jelikož tak neučinila, dostala se dne 31. 1. 2020 dle o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána Jelikož ke dni 31. 1. 2020 činila zákonná výše úroku z prodlení 10 % dlužné částky ročně, ale žalobkyně požadovala úrok ve výši 8,05 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 4. 11. 2016), soud určil, že žalovaná je povinna úrok z prodlení zaplatit ve výši 8,05 % ročně i od 31. 1. 2020, neboť dle soud nemůže návrh účastníka překročit a přisoudit tak více, než čeho se domáhal. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle , tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 1 489 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle (dále jen „“) činila odměna za každý úkon právní služby učiněný do podání žaloby částku 200 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle a advokátního tarifu, celkem 300 Kč, a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad ve výši 189 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 76 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 52 % (úspěch 76 % mínus neúspěch 24 %), tj. v částce 774 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( , ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené ji tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.