Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

35 C 325/2020-33

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 13 443,30 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 500 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 943,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 443,30 Kč

od 29. 12. 2018 do 23. 4. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 943,30 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení.

III. příjmení z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 500 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 943,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 443,30 Kč od 29. 12. 2018 do 23. 4. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 943,30 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. [příjmení] z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou podanou dne 19. 8. 2020, ve znění doplnění ze dne 23. 11. 2020, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 443,30 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely prostřednictvím internetu (webových stránek www.creditportal.cz) dne 29. 11. 2018 smlouvu o úvěru č. anonymizováno (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalované téhož dne úvěr ve výši 6 500 Kč, který se žalovaná zavázal Společnosti vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 943,30 Kč do 28. 12. 2018. Žalovaná však ničeho neuhradila, čímž Společnosti vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019 s účinností k témuž dni postoupila Společnost pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na dluh ničeho neuhradila i přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. V podání ze dne 10. 12. 2020 žalobkyně uvedla, že k prokázání souhlasu žalované se Smlouvou prostřednictvím SMS, k ověřování totožnosti a úvěruschopnosti žalované Společností nemá žádné další důkazy.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v  , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), za použití soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

Závěr o skutkovém stavu

4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

5. Žalobkyně soudu předložila u označenou jako„ Smlouva o úvěru č. anonymizováno“ ze dne 29. 11. 2018, kterou se měla Společnost zavázat poskytnout žalované bezhotovostní a bezúčelový úvěr ve výši 6 500 Kč a žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit Společnosti spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru před slevou ve výši 6 943,30 Kč, resp. po slevě ve výši 2 653,30 Kč do 28. 12. 2018 s tím, že roční úroková sazba činí 40 % (RPSN 9 742,60 %) – (viz Smlouva). Tato není podepsána žalovanou, toliko je u ní uveden SMS kód„ anonymizováno“, kdy žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že nemá důkazu k tomu, že žalovaná skutečně tímto SMS kódem vyjádřila souhlas se Smlouvou. Stejně tak žalobkyně neměla důkazu k tomu, že Společnost skutečně prověřila úvěruschopnost žalované. Dne 29. 11. 2018 zaslala Společnost ze svého účtu č. bankovní účet na účet č. bankovní účet, vedený na žalovanou, částku 6 500 Kč s variabilním symbolem odpovídajícímu rodnému číslu žalované a s popisem platby„ Zapujcka anonymizováno“ (viz potvrzení o provedení transakce). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 postoupila Společnost na žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu pohledávek; v přiloženém seznamu pohledávek byla pod poř. č. 392 uvedena pohledávka Společnosti za žalovanou ve výši 20 927,38 Kč (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 a příloha č. 1: Seznam pohledávek). Dopisem ze dne 17. 4. 2020, který tvořil přílohu výzvy k úhradě před podáním žaloby, sdělila Společnost žalované, že postoupila pohledávku ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne 17. 4. 2020). Dopisem ze dne 17. 4. 2020, zaslaným téhož dne, který se dostal do sféry žalované dne 20. 4. 2020, vyzval zástupce žalobkyně žalovanou, aby žalobkyni uhradila částku 20 927,38 Kč nejpozději do tří dnů s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis ze dne 17. 4. 2020 vč. podacího archu a sledování zásilek). Žalovaná však ničeho nezaplatila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník).

Právní posouzení věci

6. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

8. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle , ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost postoupila pohledávku za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo žalované oznámeno Společností dopisem ze dne 17. 4. 2020. Soud má tedy prokázáno, že došlo nejen k řádnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl., ale i k oznámení postoupení pohledávky dlužníkovi ze strany postupitele (Společnosti), takže postoupení pohledávky bylo nejen platné, ale i vůči dlužníkovi účinné. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. (uveřejněném pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. V důsledku toho je žalobkyně aktivně věcně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

12. Žalobkyně tvrdila, že Společnost s žalovanou uzavřela dne 29. 11. 2018 prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o úvěru, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalované si vynutit poskytnutí jistiny úvěru), na jejímž základě měla Společnost poskytnout žalované úvěr ve výši 6 500 Kč, kterou byla žalovaná povinna Společnosti vrátit do 28. 12. 2018. Na základě y označené jako„ Smlouva č. anonymizováno“, kterou žalobkyně soudu předložila, závěr o uzavření tvrzené smlouvy o úvěru mezi Společností a žalovanou učinit nešlo, když na této ě absentoval podpis žalované a nevyšel najevo jiný způsob projevení souhlasu žalované s uvedenou u. Ačkoliv je v tomto ohledu rozhodnutí ve své podstatě založeno na neunesení důkazního břemene, nepřistupoval soud jen z tohoto důvodu k nařízení jednání, neboť žalobkyně si byla své povinnosti důkazní nepochybně vědoma, přičemž sama uvedla, že není schopná ji splnit, takže trvání na proběhnutí ústního jednání by za této situace bylo toliko čistě formální a vedlo by jen ke zbytečnému navyšování nákladů řízení obou stran sporu.

13. Při absenci existence závazkového vztahu z tvrzené Smlouvy nelze přisvědčit právu žalobkyně na jakékoliv nároky, které by měly původ ve Smlouvě. Jestliže se tedy žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 6 500 Kč společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 943,30 Kč a s úrokem z prodlení, nebylo možné žalobnímu návrhu vyhovět.

14. Soud byl nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia povinen posoudit uplatněný žalobní návrh podle všech v úvahu přicházejících ustanovení, tedy i z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, načež dospěl k závěru, že žalobě alespoň částečně vyhovět lze. Z dokazování vyplynulo, že Společnost zaslala dne 29. 11. 2018 ze svého účtu č. bankovní účet na účet č. bankovní účet, vedený na žalovanou, částku 6 500 Kč. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o zápůjčce lze právní poměr mezi účastnicemi kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti na svůj účet částku 6 500 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívající v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. To, oč se žalovaná obohatila, tedy částku 6 500 Kč, je přitom povinna Společnosti (resp. po postoupení pohledávky žalobkyni) vydat ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z.

15. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se tak v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění; nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Žalobkyně nepochybně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou svého zástupce ze dne 17. 4. 2020, která se dostala do sféry žalované dne 20. 4. 2020; v této předžalobní výzvě žalobkyně stanovila žalované lhůtu do tří dnů od doručení, kterou soud považoval s ohledem na výši plnění zcela přiměřenou. Jelikož žalovaná dlužnou částku 6 500 Kč ve lhůtě do 23. 4. 2020 ani doposud dobrovolně nezaplatila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

16. Žalobkyně se dále domáhala úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 443,30 Kč od 29. 12. 2018 do zaplacení. Úrok z prodlení je sankcí za prodlení žalované s řádnou a včasnou úhradou jejího závazku, nárok na úrok z prodlení vyplývá z o. z. a výše je stanovena Vzhledem k výsledkům dokazování je třeba uzavřít, že žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením částky 6 500 Kč (a nikoliv částky 13 443,30 Kč) teprve dne 24. 4. 2020, a nikoliv již dne 29. 12. 2018, jak tvrdila žalobkyně, pročež žalobkyni bylo lze přiznat pouze úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 500 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení.

17. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 500 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení (výrok I.), naopak pro nedůvodnost zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 943,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 443,30 Kč od 29. 12. 2018 do 23. 4. 2020 a z částky 6 943,30 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení (výrok II.).

Náklady řízení a lhůta k plnění

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaných ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vydání rozhodnutí (28. 1. 2021) v řízení úspěšná co do přiznání částky 6 948,77 Kč (jistina ve výši 6 500 Kč + úrok z prodlení od 24. 4. 2020 do 28. 1. 2021 ve výši 448,77 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 15 969,17 Kč (jistina ve výši 6 500 Kč + poplatek za poskytnutí částky ve výši 6 943,30 Kč + úrok z prodlení od 29. 12. 2018 do 28. 1. 2021 ve výši 2 525,87 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 43,51 % v poměru k neúspěchu 56,49 %. Žalovaná by tak měla nárok na 12,98 % jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se ani nepodávají z obsahu soudního spisu, pročež soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.)

19. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s  jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v obec, pobočce ve Zlíně, prostřednictvím soudu podepsaného, ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněná strana (žalobkyně) podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.