Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 284/2020-18

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 2.085 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 1885 Kč s úroky z prodlení ve výši 9% ročně z této částky od 7.5.2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 200 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.074 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, příjmení obec a číslo – obec, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 1885 Kč s úroky z prodlení ve výši 9% ročně z této částky od 7.5.2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Pro částku 200 Kč se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.074 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo] – [obec], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 2.085 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 1.885 Kč od 7.5.2019 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva s počátkem pojištění ke dni 7.12.2018 za účelem sjednání rizikového životního pojištění. Pro pojistné období bylo stanoveno pojistné na částku 4.524 Kč s měsíční splatností. Žalovaná neuhradila pojistné splatné ke dni 7.12.2018 a to ani po opakovaných urgencích. Z důvodu neplacení pojistného vyzval žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky a současně žalovanou upozornil na možnost zániku pojistné smlouvy. Žalovaná v dané lhůtě pojistné neuhradila, účinky ukončení pojistné smlouvy nastaly ke dni 6.5.2019. Dlužné období, kdy nebylo pojistné hrazeno je od 7.12.2018 do 6.5.2019. Žalovaná dluží žalobci pojistné v celkové výši 1.885 Kč. Žalovaná částka se skládá z dlužného pojistného ve výši 1.885 Kč a v souladu se smluvními ujednáními rovněž z poplatku za odeslání upomínky ve výši 200 Kč. Žalobce jednal v souladu s ust. , kdy před podáním žaloby na adresu žalovaného zaslal prostřednictvím právního zástupce výzvu k plnění.

Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena 20.10.2020. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala.

Podle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. K dotazu soudu žalobce uvedl, že souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaná se ve lhůtě dané soudem nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že dle vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání

Z předložených listin s přihlédnutím k tvrzení žalobce má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 29.10.2018 pojistnou smlouvu – rizikové životní pojištění Můj život s počátkem pojištění od 7.12.2018 do konce pojištění dne 6.12.2028. Žalovaná se v pojistné smlouvě zavázala platit pojistné ve výši 377 Kč měsíčně. Upomínkou ze dne 11.2.2019 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužného pojistného ve výši 804 Kč s tím, že pokud nebude dlužné pojistné zaplaceno do 6.5.2019, pojištění zanikne. Dopisem ze dne 30.5.2019 bylo žalované oznámeno, že pojištění dnem 7.5.2019 zaniká a byla vyzván k zaplacení částky 1.885 Kč. Upomínkou před podáním žaloby ze dne 30.7.2019 byla žalovaná vyzvána, k zaplacení částky 2.085 Kč nejpozději do 29.8.2019.

Podle (dále jen obč.zák.) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje poskytnout pojistníkovi nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li pojistná událost, a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle ust. obč.zák. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Podle má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva. Žalovaná se zde zavázala platit pojistné ve výši 377 Kč měsíčně. Žalovaná nezaplatila žádnou splátku pojistného. Pojistná smlouva zanikla z důvodu neplacení pojistného ke dni 6.5.2019. Vzhledem k tomu, že pojistitel má právo na zaplacení pojistného až do zániku pojištění, vznikla žalované povinnost uhradit pojistné splatné za období od 7.12.2018 do zániku dne 6.5.2019 ve výši 1.885 Kč. Žalovaná tuto svou povinnost dobrovolně nesplnila a protože je v tomto rozsahu nárok žalobce po právu, přiznal soud žalobci částku 1.885 Kč.

Žalobce dále požadoval zaplacení částky 200 Kč jako poplatek účtovaný za upomínání žalované. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity.

Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. ).

Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, anonymizována čtyři slova příjmení anonymizováno číslo anonymizována dvě slova číslo, anonymizována dvě slova . anonymizováno číslo, anonymizována dvě slova). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek anonymizována čtyři slova příjmení jméno, anonymizována dvě slova) anonymizováno (anonymizována čtyři slova anonymizováno datum, anonymizována dvě slova číslo, anonymizována čtyři slova).

Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu.

V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 I .ÚS 3512/11.

V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o nákladech spojených s vymáháním dlužného pojistného a odkaz na sazebních vybraných poplatků pojišťovny žalobce porušil zásadu„ rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o poplatcích je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 580 obč.zák.). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu a proto soud žalobu pro částku 200 Kč za zaslání upomínky zamítl.

Dlužník, který svůj dluh řásně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaná je v prodlení od 8.12.2018. Dle výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalovaný porušil svou povinnost a žalobci vznikl nárok na úroky z prodlení, přiznal soud žalobci úroky z prodlení tak, jak požadoval.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 2.085 Kč. Soud pro částku 200 Kč žalobu zamítl a pro částku 1.885 Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 90,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 9,5%. Poměr úspěchu tedy činí 81% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za dva úkony právní služby ( , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) po 200 Kč ( advokátního tarifu), dvě náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za dva úkony právní služby ( , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) po 100 Kč ( advokátního tarifu) a náhrada za 21% z odměny a náhrad ve výši 126 Kč ( ). Jako účelně vynaložené náklady nelze považovat náklady s učiněním předžalobní výzvy prostřednictvím právního zástupce žalobce. Jak vyplývá z listinných důkazů, žalobce sám žalovanou opakovaně k úhradě dluhu vyzýval a upomínal (naposledy upomínkou před podáním žaloby ze dne 30.7.2019). Pozdější výzva právního zástupce žalobce tak byla zřejmě nadbytečná jak z pohledu ustanovení (kdy postačí výzva jedna), tak z pohledu dobrovolné úhrady dluhu (kdy předchozí výzvy se minuly účinkem). Náhradu nákladů řízení, které nebyly vynaloženy účelně nelze přiznat ( ). Žalobci však náleží náhrada hotových výdajů, jež jemu samotnému vznikly s učiněním předžalobní výzvy. Vzhledem k tomu, že žalobce sám ocenil výši upomínky na částku 200 Kč, přiznal soud žalobci náhradu paušální částkou 200 Kč. Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení skládající se ze zaplaceného soudního poplatku, odměny právního zástupce v celkové výši 726 Kč a náhrada hotových výdajů žalobce spojených s předžalobní výzvou ve výši 200 Kč. Celkem 1.326 Kč z toho 81% činí částka 1.074 Kč, které soud žalobci přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání dle přípustné.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.