Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
20 C 238/2020-18
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
hlášený k trvalému pobytu obec a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 8 480 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 5 030 Kč s úroky ve výši 4 573,65 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 3 873,58 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 1 546,12 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 873,58 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žaloba o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 3 450 Kč s úroky ve výši 3 009,31 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 2 656,92 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 017,13 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 656,92 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 5 030 Kč s úroky ve výši 4 573,65 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 3 873,58 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 1 546,12 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 873,58 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žaloba o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 3 450 Kč s úroky ve výši 3 009,31 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 2 656,92 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 017,13 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 656,92 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku dle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
2. Žalobou podanou dne 23. 7. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 030 Kč s úroky a s úroky z prodlení shodně tak, jak uvedeno shora pod bodem I. výrokové části tohoto rozsudku, a to z titulu nesplacené půjčky, poskytnuté žalovanému právním předchůdcem žalobkyně – právnická osoba anonymizována tři slova, IČO (dále jen„ postupitel“) na základě smlouvy ze dne datum (dále též„ smlouva o půjčce“), jenž následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. Dále se stejnou žalobou žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 450 Kč s úroky a s úrokem z prodlení shodně tak, jak uvedeno shora pod bodem II. výrokové části tohoto rozsudku, a to z titulu nesplacené zápůjčky, poskytnuté žalovanému týmž postupitelem na základě smlouvy ze dne datum (dále též„ smlouva o zápůjčce“), přičemž i zde byla pohledávka postupitele následně postoupena žalobkyni.
3. Žalovaný se k podané žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a o. s. ř. o. s. ř.
4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Dne datum uzavřel postupitel se žalovaným smlouvu o půjčce číslo podle níž žalovanému poskytl částku 8 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal postupiteli splatit spolu s tzv. poplatkem ve výši 5 920 Kč, sestávajícím z kapitalizovaných úroků ve výši 1 120 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, celkem tak měl postupiteli uhradit částku 13 920 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne 29. 8. 2016, svoji pohledávku za žalovaným postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Pokud žalobkyně dílem ve shodě s výstupem postupitele ke dni postoupení pohledávky vyčíslila a tvrdila, že žalovaný na svém dluhu uhradil toliko 8 890 Kč a dluh žalovaného odpovídá částce jistiny poskytnuté částky ve výši 3 873,58 Kč a části poplatku ve výši 1 156,42 Kč, spolu s úroky a s úroky z prodlení, pak ani toto žalovaný nevyvracel.
5. Soud dále obdobně v případě dalšího smluvního vztahu mezi postupitelem a žalovaným zjistil skutkový stav rovněž odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne datum došlo mezi postupitelem a žalovaným k uzavření smlouvy číslo podle které postupitel poskytl žalovanému částku 6 000 Kč, tuto žalovaný rovněž převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a zavázal se jí postupiteli splatit spolu s tzv. poplatkem ve výši 4 440 Kč, sestávajícím z kapitalizovaných úroků ve výši 840 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, celkem tak měl postupiteli uhradit částku 10 440 Kč. Žalovaný ani zde splátky řádně nehradil, poslední splátku zaplatil shodně jako v předešlém případě 29. 8. 2016, svoji pohledávku za žalovaným postupitel postoupil žalobkyni stejnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Pokud žalobkyně i zde dílem ve shodě s výstupem postupitele ke dni postoupení pohledávky vyčíslila a tvrdila, že žalovaný na svém dluhu uhradil toliko 6 990 Kč a dluh žalovaného odpovídá částce jistiny poskytnuté částky ve výši 2 656,92 Kč a části poplatku ve výši 793,08 Kč, spolu s úroky a s úroky z prodlení, pak ani toto žalovaný nevyvracel.
6. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění obou jeho dluhů předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020.
7. Právní vztahy mezi postupitelem a žalovaným by bylo v případě první smlouvy namístě posoudit podle § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) tak, že mezi těmito došlo k uzavření smlouvy o půjčce, kdy věřitel přenechává dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, při půjčce lze dohodnout úroky; v případě druhé smlouvy pak podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), týkající se smlouvy o zápůjčce, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (postupitele jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože obě smlouvy formulářového předtištěného typu, do kterých byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši poskytnutých částek, o výši tzv. poplatku, o celkových částkách, jež měly být žalovaným zaplaceny a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak mělo stát, jsou co do obsahu i co do formy smlouvami transparentními, nadepsaný soud vycházel při hodnocení každé z těchto smluv mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, ve shodě s tímto a dále může konstatovat, že na straně jedné jsou v případě poskytnutých jistin sjednány úroky vyčíslené částkami 1 120 Kč a 840 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do tzv. poplatku zahrnuty další částky, a to za„ administrativní činnost“ ve výši 1 600 Kč a 1 200 Kč, a poplatky za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a 2 400 Kč. Posuzuje-li pak soud uzavřené smlouvy jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl v souhrnu uhradit postupiteli v rámci každé smlouvy během období krátce přesahujícího období 1 roku jistinu navýšenou vždy o 74 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček, zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky a zápůjčky byly poskytovány na bankovním nelichevním trhu. Uvedenou smlouvu o půjčce lze pak hodnotit jako dvoustranný právní úkon absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák., neboť nepřiměřeně zneužívá dominantního postavení věřitele oproti postavení dlužníka, v případě uzavřené smlouvy o zápůjčce je namístě obdobně uzavřít, že podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem, i tuto smlouvu, ve směru k žalovanému rovněž výrazně značně nevýhodnou, soud hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. Nárok žalobkyně (po postoupení pohledávek postupitelem) je pak nutné v případě smlouvy o půjčce ze dne 22. 11. 2013 posuzovat podle § 451 a násl. obč. zák., podle kterého je žalovaný povinen vydat bezdůvodné obohacení, kdy bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný mj. plněním z neplatného právního úkonu, žalovaný by tak měl vydat částku 8 000 Kč, kterou obdržel od postupitele při uzavření neplatné smlouvy, pokud ve shodě s obsahem tvrzení žalobkyně žalovaný již uhradil částku 8 890 Kč, nedluží ničeho, neboť při neplatnosti smlouvy nelze platby realizované žalovaným započítat jinak či jiným způsobem než na úhradu jistiny. Ohledně právního vztahu mezi postupitelem a žalovaným soud tento ze stejných důvodů posoudil podle § 2991 odst. 1 , odst. 2 o. z., podle kterého mimo jiné platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaný obdržel částku 6 000 Kč, uhradil částku 6 990 Kč, ani zde nedluží ničeho, když takovou celkovou částku je možné započítat toliko a výlučně jen na úhradu poskytnuté jistiny. Soud proto v případě obou žalovaných částek žalobu zamítl.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , žalovaný sice byl ve věci zcela úspěšný a měl by právo na plnou úhradu nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).