Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 295/2020-10

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 4 400 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 7. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 650 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 7. 3. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, smluvní pokuty 1 250 Kč a smluvních nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši 1 000 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 203,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 7. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 650 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 7. 3. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, smluvní pokuty 1 250 Kč a smluvních nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši 1 000 Kč. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 203,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se původně v elektronickém rozkazním řízení, které bylo zahájeno dne 14. 8. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 4 400 Kč spolu s příslušenstvím a smluvních nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč na účet č. bankovní účet téhož dne. Žalovaná se měla zavázat zaplatit vedle peněžních prostředků také poplatek ve výši 650 Kč do dne 6. 3. 2019, což však neučinila. Zápůjčka měla být žalované poskytnuta prostřednictvím stránky www.coolcredit.cz, kde si žalovaná měla přečíst nabídku na uzavření smlouvy, nastavit dostupné parametry (splatnost a výše zápůjčky), vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky, zaškrtnout řádek, že potvrzuje seznámení se se zněním konkrétní smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, že dokumentům porozuměla a souhlasí s jejím zněním. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky PIN jako prostým elektronickým podpisem, který byl zaslán na mobilní telefon žalované. Žalobkyně se dále po žalované domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 250 Kč a smluvních nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání, zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání nežádal. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno dne 2. 1. 2021, stejného dne byla žalované doručena i žaloba. Žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas neomluvila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto ve věci postupoval podle a věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud na základě provedeného dokazování (smlouva o zápůjčce, VOP, výpis z účtu, upomínky, předžalobní upomínka včetně podacího archu) dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno, že na účet žalované zaslala dne 4. 2. 2019 částku 2 500 Kč. Soud nezjistil, že by mezi účastníky řízení došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce podle 2 Sb., (dále jen “o. z.”), tj. že se žalobkyně jako zapůjčitel zavázala přenechat žalované jako vydlužiteli zastupitelnou věc – peněžní prostředky a že se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni věc stejnou druhu společně s dalšími ujednanými poplatky či při splnění dohodnutých podmínek příp. i sankční poplatky či smluvní pokutu. Předložený text smlouvy o zápůjčce, resp. předložené podmínky, sice obsahují způsob vzniku tvrzeného závazkového vztahu, nicméně zvolený elektronický způsob uzavření nijak negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalované v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou předložením osobních údajů zákazníka a doložení zaslání peněžních prostředků na účet uvedený v textu smlouvy, byť se jedná o podstatnou náležitost v případě zápůjčky. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovanou skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byla skutečně žalovaná, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky byly předloženy žalované, s čím žalovaná vyjádřila souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předloženy soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně o právním důvodu vztahu – zápůjčce ve spojení s předáním peněžních prostředků. Chybí zde garance nezměnitelnosti elektronicky uzavřené smlouvy o zápůjčce k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu žalované elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně návrhu smlouvy o zápůjčce. Předložený text smlouvy však žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, který lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, včetně odpovídající podpisové doložky žalované v podobě PIN kódu, který však dle názoru soudu nemůže představovat prostý elektronický podpis u smlouvy, která podléhá úpravě podle zákona o spotřebitelském úvěru. Aby mohla být smlouva o zápůjčce s ohledem na požadavek písemné formy odpovídajícím způsobem podepsána (vlastnoručním podpisem), muselo by se nezbytně jednat o kvalifikovaný elektronický podpis, nikoliv prostý elektronický podpis. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit jako částečně důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení ( o. z.) v rozsahu zaslané částky 2 500 Kč. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 2 500 Kč včetně úroku z prodlení, žalovaná je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ( , o.z.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť v řízení nebylo prokázáno ujednání o povinnosti žalované zaplatit poplatek a stejně dohoda o smluvní pokutě (a to ani v ústní formě).

5. Stran kvalifikovaného elektronického podpisu, který je dle názoru soudu nezbytný při tvrzené smlouvě o zápůjčce, soud uvádí následující:

Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

Podle , o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle až 108 a uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.

Podle čl. 25 odst. 1 eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle § 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

Soud po provedeném dokazování totiž dospěl k závěru, že v případě tvrzené smlouvy o zápůjčce se podle označení žalované v návrhu (i tedy z označení smlouvy jako takové) jednalo o žalovaného v postavení spotřebitele. V takovém případě zákon o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu smlouvy. Ve smyslu § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti takového písemného právního jednání vyžaduje podpis jednajícího, tedy žalované (a stejně tak i žalobkyně). Z provedeného dokazování vyplynulo, že znění smlouvy o zápůjčce měla žalovaná stvrdit zaslaným PIN kódem (text smlouvy i VOP). Jedná se o jednání učiněné elektronicky, u kterého podle § 561 odst. 1 poslední věta o. z. platí, že jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. V případě PIN kódu se může nepochybně jednat o„ prostý“ elektronický podpis. Soud však dospěl k závěru, že tímto„ prostým“ elektronickým podpisem nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, neboť dokument nebyl elektronicky podepsán podle„ jiného předpisu“. Jiným předpisem se myslí , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a nepochybně i přímo použitelné nařízení eIDAS. Uvedené předpisy sice umožňují užít k podpisu právního jednání tzv. prostý elektronický podpis (který však současně nijak nedefinují), tedy podpis za užití PIN kódu, soud však dospěl k závěru, že takový prostý elektronický podpis nemůže vyvolat žádané právní účinky, tj. platné uzavření smlouvy o zápůjčce. Tzv. prostému elektronickému podpisu totiž nelze přiznat účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu u doposud„ standardní“ listinné písemné formy právního jednání. Samotné přímo použitelné nařízení eIDAS totiž ve svém právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem, kterým logicky tzv. prostý elektronický podpis není. Pokud by tzv. prostý elektronický podpis měl mít stejné účinky jako podpis vlastnoruční, nepochybně by součástí nařízení nebyl právě nařízení eIDAS, který dané účinky spojuje teprve s vyšší úrovní elektronického podpisu. Na tom nic nemění ani nařízení eIDAS.

Předložená smlouva o zápůjčce nebyla podepsána kvalifikovaným elektronickým podpisem, nelze přiznat účinky podpisu podle § 561 odst. 1 o. z. tzv. prostému elektronickému podpisu, protože se nejedná o elektronický podpis, se kterým by byly spojeny účinky vlastnoručního podpisu v písemné formě. Protože se zároveň jedná o podmínku, se kterou je spojena platnost právního jednání ( o. z.), smlouva o zápůjčce je proto neplatná ( o. z.), na to nic v posuzované věci nemění ustanovení , o spotřebitelském úvěru, k tomu viz výše i problém integrity dokumentu podepsaného prostým elektronickým podpisem, na jehož základě soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání, nikoliv pouze s odůvodněním nedostatku požadované písemné formy právního jednání.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 203,10 Kč, přičemž tato částka představuje 13,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,82 % a úspěchu žalované v rozsahu 43,18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 400 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.