Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

41 C 277/2020-39

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Bc. Martinem Baťkou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 2.000 Kč

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2.000 Kč, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2.000 Kč, zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení , , (dále jen „ ”).

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.000 Kč s tím, že uvedená částka představuje smluvní pokutu za nevrácení zařízení MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA. K vrácení uvedeného zařízení a k zaplacení uvedené smluvní pokuty v případě nesplnění uvedené povinnosti se žalovaný zavázal ve Smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo která byla mezi účastníky uzavřena dne datum ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami. Poskytování služeb bylo ukončeno na základě odstoupení od smlouvy ze dne datum právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a tuto skutečnost mu písemně oznámila.

Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek ( ).

Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu žaloba společně s výzvou k vyjádření byla doručena dne datum postupem uvedeným v ust. , a to na adresu pro doručování (trvalé bydliště – ulice a číslo, obec) dle ust. .

Žalobkyně souhlasila s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Smlouva obsahovala prohlášení, že se účastník seznámil a souhlasí se Všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Podle těchto Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací byl žalovaný povinen vrátit do 7 dnů od data ukončení smlouvy zařízení, které jí bylo dočasně poskytnuto za účelem užívání služby poskytované žalovanému žalobkyní a pro případ nesplnění této povinnosti žalovaného má žalobkyně právo vyúčtovat žalovanému jednorázovou smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč za nevrácené zařízení. Smlouva byla ukončena na základě odstoupení žalobkyně od smlouvy ke dni datum, ale žalovaný žalobkyni poskytnuté zařízení dosud nevrátil. O postoupení pohledávky evidované za žalovaným na základě smlouvy ze dne datum byl žalovaný informován dopisem ze dne datum. Zároveň byl žalovaný vyzván k zaplacení zbytku evidované pohledávky.

Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobě není možné vyhovět, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum pod sp. zn. . V daném případě se jedná o spotřebitelský vztah mezi žalobkyní a žalovaným a žalovanému, jako spotřebiteli, se tak dostává zvláštní ochrany. Smluvní pokuta, jejíž úhrady se žalobkyně žalobou domáhá, sice byla zanesena ve smlouvě, avšak toliko větou„ Poskytovatel je oprávněn požadovat smluvní podkutu dle ceníku.“. Žalovaný neměl žádnou možnost tuto předem připravenou, formulářovou smlouvu či ceník ovlivnit, nebo se domoci jejich změny. Na tomto místě je možné spolu s Ústavním soudem konstatovat, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ). Ujednání o smluvní pokutě tak soud považuje za neplatné, neboť ačkoliv je ve smlouvě uvedeno, postrádá určení výše této pokuty, a tak žalovaný svým podpisem s výší této pokuty nevyjádřil svůj souhlas. Proto soud žalobu výrokem I. rozsudku zamítl.

Vzhledem k tomu, že jde o právní posouzení nároku, nebylo, dle názoru soudu, třeba ve věci nařizovat jednání, neboť žalobkyně rozhodnutím ve smyslu ust. nebyla na svých procesních právech nikterak zkrácena a její případná účast při jednání by neměla vliv na výsledek řízení.

O nákladech řízení soud rozhodl dle , když žalovanému, který byl ve sporu zcela úspěšný a tudíž by měl právo na náhradu svých nákladů v řízení vynaložených, dle obsahu spisu žádné takovéto náklady nevznikly, když zůstal po celou dobu trvání řízení zcela pasivní.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.