Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54 C 70/2020-69

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou

jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem: anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: ; celé jméno žalované, datum narození

bytem adresa žalované

o 25.307,76 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I.

Řízení se zastavu je co do částky 2.667,69 Kč.

II.

Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku 4.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.900 Kč od 29. 5. 2019 do zaplacení.

III.

Žalobní návrh se zamítáv části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 18.796,03 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1.671,60 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 960,36 Kč, dále úroku ve výši 15 % ročně z částky 7.368,76 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, a dále v části zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.888,48 Kč od 22. 5. 2019 do 28. 5. 2019, a dále co do zákonného úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 2.988,48 Kč od 29. 5. 2019 do zaplacení.

IV.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. </b> Řízení se zastavu je co do částky 2.667,69 Kč. <b>II. </b> Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku 4.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.900 Kč od 29. 5. 2019 do zaplacení. <b>III. </b> Žalobní návrh se zamítáv části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 18.796,03 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1.671,60 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 960,36 Kč, dále úroku ve výši 15 % ročně z částky 7.368,76 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, a dále v části zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.888,48 Kč od 22. 5. 2019 do 28. 5. 2019, a dále co do zákonného úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 2.988,48 Kč od 29. 5. 2019 do zaplacení. <b>IV. </b> Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Pardubicích dne 14. 2. 2020 (ve znění jejího doplnění ze dne 25. 6. 2020 a 11. 9. 2020) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 25.307,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, (dále také jako„ právní předchůdce“), byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poté, co posoudil úvěruschopnost žalované, přenechal žalované částku 10.000 Kč. Spolu s dlužnou jistinou se žalovaná zavázala uhradit úrok v pevné výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 723 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v místě bydliště ve výši 2.500 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18.186 Kč se žalovaná zavázala vrátit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1299 Kč. Žalovaná však svoji smluvní povinnost řádně a včas neplnila a na svůj dluh uhradila toliko 5.100 Kč. Žalované vznikl dluh sestávající z jistiny ve výši 7.368,76 Kč, pevného úroku ve výši 519,72 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.878,21 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 520,42 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v místě bydliště ve výši 1.798,89 Kč, a příslušenství. S ohledem na prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 12.221,76 Kč právnická osoba, svoji pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni dne datum.

2. Usnesením ze dne 17. 2. 2020, č.j.  -5, vyslovil Okresní soud v Pardubicích svou místní nepříslušnost a věc postoupil Městskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému.

3. Podepsaný soud vydal ve věci dne 26. 3. 2020 elektronický platební rozkaz, č.j.  -8, v němž zároveň žalovanou vyzval, aby se pro případ, že bude podán odpor proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu, k žalobě písemně vyjádřila, a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, vylíčila rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Proti shora citovanému elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná dne 6. 4 2020 odpor, který doplnila podáním ze dne 5. 5. 2020. Ve svém odporu uvedla, že s žalobkyní skutečně sjednala hotovostní půjčku ve výši 10.000 Kč za účelem pokrytí nepříznivé finanční situace v domácnosti žalované. Uvedla, že splátky byly z její strany hrazeny omezeně dle možností, přičemž dle tvrzení žalované zbývá uhradit částku ve výši 4.900 Kč. Žalovaná dále ve svém odporu, rovněž jako i v podání ze dne 30. 6. 2020 a 7. 8. 2020 navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu s ohledem na neplatnost smlouvy, neboť žalobkyně žádným způsobem neověřila schopnost žalované řádně splácet poskytnutou půjčku (tzv. úvěruschopnost).

4. Podáním došlým soudu dne 11. 9. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně smluvní pokuty za období od 17. 11. 2017 do 21. 5. 2019 ve výši 1.431,73 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 17. 11. 2017 do 21. 5. 2019 ve výši 770,86 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 17. 11. 2017 do 21. 5. 2019 ve výši 465,10 Kč. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí, tj. v celkové částce 2.667,69 Kč, zastavil v souladu s  a 2 výrokem I. tohoto rozsudku. Souhlasu žalované s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat.

5. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru, předpisem splátek, podacím lístkem ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, výpisem z obchodního rejstříku žalobce, výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem z datum včetně dokladu o odeslání a transakční historií splácení půjčky.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10.000 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč, za poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 723 Kč a za poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2.500 Kč. Mezi stranami byl sjednán smluvní úrok za dobu úvěru ve výši 963 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku splácet v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1.299 Kč. Strany si ujednaly smluvní úrok ve výši 15 % ročně a smluvní pokutu ve výši 0,5% z dlužné částky, s níž je žalovaná v prodlení, a to za každý den prodlení.

7. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh uhradila částku ve výši 5.100 Kč, přičemž z toho byla žalobkyní na jistinu započtena částka 2.631,24 Kč (zbývá 7.368,76 Kč), na úrok byla započtena částka 443,28 Kč (zbývá 519,72 Kč), na úhradu za poskytnutí úvěru byla započtena částka 1.121,79 Kč (zbývá 2.878,21 Kč), na poplatek za administrativní činnost byla započtena částka 202,58 Kč (zbývá 520,42 Kč) a na poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště byla započtena částka 701,11 Kč (zbývá 1.798,89 Kč).

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně svoji pohledávku za žalovanou dne datum postoupil na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalované skutečnosti týkající se postoupení pohledávky oznámil.

10. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou na existenci dluhu upozornila a vyzvala ji k jeho zaplacení. Z předmětné výzvy soud rovněž zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení smluvní pokuty ve výši 12.221,76 Kč, přičemž smluvní pokutu následně vyčíslila za období od 17. 11. 2016 do 21. 5. 2019.

11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.

12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.

17. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry.

18. Při posouzení nároku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 723 Kč a poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2.500 Kč a úroku za dobu úvěru ve výši 963 Kč dospěl soud k závěru, že ujednání smluvních stran o zaplacení těchto částek je v rozporu s dobrými mravy. Poplatky v součtu činí částku 8.186 Kč, což odpovídá 81,86 % dlužné jistiny úvěru. Poplatky dohodnuté při poskytnutí úvěru představují úplatu (odměnu) za užívání jistiny úvěru. a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při úvěru sjednat jejich výši, z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše poplatků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o poplatcích u úvěru totiž platí základní zásady občanského práva ( -8 ), podle kterých má každý povinnost jednat poctivě a výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. , uveřejněným pod č. 14 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

19. Ve smyslu shora uvedeného je pak nutné poplatky požadované žalobcem považovat za nepřiměřené vysoké, které odporují obecně uznávaným pravidlům chování a které jsou v rozporu s dobrými mravy. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že sjednaná výše poplatků ve smlouvě o úvěru ze dne datum je v rozporu s dobrými mravy. Vycházel zejména ze skutečnosti, že smlouva je uzavřena na předtištěném formuláři právního předchůdce žalobkyně, celková částka tzv. poplatků ve výši 8.186 Kč pak představuje 81,86 % z poskytnuté jistiny úvěru a výše poplatků požadovaných v žalobním návrhu v částce 5.717,24 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.878,21 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 520,42 Kč, poplatek za umožnění platit splátky v místě bydliště ve výši 1.798,89 Kč, úrok ve výši 519,72 Kč) poté představuje 77,59 % z dlužné jistiny úvěru (7.368,76 Kč). V tomto kontextu je pak zřejmé, že sjednaná výše poplatků byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. Podle názoru soudu takto sjednaná výše poplatků v době jejího sjednání podstatně přesahuje obvyklou výši poplatků v daném místě a čase. Nelze rovněž přehlédnout, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, neboť právní předchůdce žalobkyně vystupoval při uzavírání a plnění smlouvy v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti. Naopak žalovaná při uzavírání a plnění smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

20. V části požadované smluvní pokuty ve výši 12.221,76 Kč soud žalobu rovněž zamítl. V úvahu vzal výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. ). Smlouvou o úvěru právní předchůdce žalobkyně žalované částku ve výši 10.000 Kč. Dosahuje-li pak smluvní pokuta částky 12.221,76 Kč, tedy vztažmo k výši finančních prostředků poskytnutých smlouvou o úvěru výše 122 %, lze sjednanou smluvní pokutu považovat za zcela nepřiměřenou, kdy takové ujednání zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele ve smyslu ust. , přičemž výjimka ze zákazu se vztahuje na případy ujednání, jichž bylo dosaženo individuálně, tj. nikoli adhezním způsobem. Smluvní pokuta dosahující takové výše nadto neplní (a plnit ani nemůže) základní funkce sjednané smluvní pokuty, tj. funkci preventivní a sankční. V projednávané věci tedy soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,5% denně není možné považovat za platné, a to s přihlédnutím k  pro rozpor s dobrými mravy. K nepřiměřenosti ujednání o smluvní pokutě přihlédl soud z úřední povinnosti dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 6. 2012 ve věci C -618/2010, kde SDEU konstatoval, že„ vnitrostátní soud má povinnost posuzovat zneužívající charakter smluvní klauzule spadající do působnosti směrnice 93/13 z úřední povinnosti a odstraňovat tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem“.

21. Závěrem soud považuje za nutné poukázat na skutečnost, že strana žalující dostatečným způsobem neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně dostál své zákonem stanovené povinnosti, tedy že postupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ Žalobkyně ve svém podání ze dne 25. 6. 2020 a 30. 6. 2020 sdělila, že právní předchůdce žalobkyně kontroloval dostupné informace týkající se úvěruschopnosti žalované v interních a externích databázích, a dále že disponoval informací o výši měsíčního příjmu žalované 26.000 Kč, jakož i o výši jejích měsíčních výdajů 9.000 Kč. Uvedené však žalobkyně žádným způsobem neprokázala, když sice v obou případech odkázala na žádost o úvěru, avšak dokument soudu nepředložila. Nadto je třeba přihlédnout i k tomu, že právní předchůdce žalobkyně se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalované, avšak údaje, které uvedla, nijak neověřoval.

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z provedených důkazů, jakož i z tvrzení účastníků, vzal soud za prokázané, že žalovaná uhradila na svůj dluh částku 5.100 Kč. Soud tedy zavázal žalovanou k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 4.900 Kč představující rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 10.000 Kč a tím, co žalovaná již uhradila.

23. Žalobkyně má právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaná byla o úhradu dluhu upomenuta nejdříve dne datum, kdy jí bylo ze strany žalobkyně zasláno oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 29. 5. 2019.

24. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl (výrok III.).

25. Lhůta k plnění byla stanovena podle části věty před středníkem

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť jak žalobkyně, tak i žalovaná měly ve věci úspěch jen částečný.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně a ve lhůtě povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí. (§ 251 odst. 1 věta první

).