Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 292/2020-52

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci

žalobce: osobní údaje žalobce

adresa žalobkyně – příjmení příjmení

zastoupeného advokátem: JUDr. Ing. jméno příjmení jméno,

se sídlem adresa žalobkyně,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 21 766 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 11 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 19.12.2019 až do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 10 766 Kč, úroku ve výši 6 679,82 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 000 Kč od 30.11.2019 až do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 313,56 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 3 000 Kč za dobu od 30.11.2019 až do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 11 000 Kč za dobu od 30.11.2019 do 18.12.2019 zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 11 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 19.12.2019 až do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 10 766 Kč, úroku ve výši 6 679,82 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 000 Kč od 30.11.2019 až do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 313,56 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 3 000 Kč za dobu od 30.11.2019 až do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 11 000 Kč za dobu od 30.11.2019 do 18.12.2019 zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 21 766 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 679,82 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 313,56 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 14 000 Kč od 30.11.2019 až do zaplacení a úrokem ze stejné částky ve výši 23,72 % ročně od 30.11.2019 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 26.11.2016 a smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO. Na základě smluv bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalovanému vždy 8 000 Kč, resp. 6 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem shora specifikovaným a dále spolu s poplatky v celkové výši 7 400 Kč, resp. 7 400 Kč. Ke splatnosti dluhu jako celku došlo dle smluvních ujednání ke dni 1.2.2018, resp. 20.11.2017. Žalovaný v souvislosti s danými smlouvami uhradil celkem 1 000 Kč, resp. 2 000 Kč. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině a poplatku z obou smluv částku ve výši žalované jistiny, k nimž je požadován rovněž úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok, obojí z neuhrazených jistin. Pohledávky z předmětných smluv byly výše uvedenou společností postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, kdy s odbornou péčí zkoumal schopnosti žalovaného předmětnou zápůjčku, resp. úvěr, splácet, přičemž spotřebitel má zákonnou povinnost poskytnout tyto informace úplné a pravdivé. Tyto informace právní předchůdce žalobce získal od žalovaného přímo při uzavírání smlouvy, kdy byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace pak ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a uvedeny v listině„ Dokumenty k ověření“.

2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, zevrubně zopakoval shora uvedené, když především dále vyzdvihl informace zaznamenané jeho právním předchůdcem v souvisejících listinách. Dále žalobce vyzdvihl, že žalovaný ve smlouvách svým podpisem stvrdil, že se jeho právní předchůdce s odbornou péčí jeho schopností splácet úvěr zabýval. Dále uvedl, že pokud by žalovaný konečně uvedl nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, přičemž dle má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu uvedl, že jinými důkazy, než které již doložil, v otázce zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, nedisponuje.

5. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 12.9.2016 vyplynulo, že jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 6 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.

6. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 26.11.2016 vyplynulo, že jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.

7. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 11.9.2016, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnán s příjmem ve výši 14 000 Kč. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 6 500 Kč, z toho 2 000 Kč výdaje na nájem a inkaso a 4 000 Kč výdaje na domácnost. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaný je nájemníkem a žije sám. Za žalobce tuto u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovaným byly poskytnuty následující dokumenty: výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a doklad SIPO.

8. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 26.11.2016, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnán s příjmem ve výši 12 300 Kč. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 7 700 Kč, z toho 3 100 Kč výdaje na nájem a inkaso, 4 000 Kč výdaje na domácnost a 600 Kč splátky úvěrů. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaný je nájemníkem a žije sám. Za žalobce tuto u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovaným byly poskytnuty následující dokumenty: výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a doklad SIPO.

9. Z oznámení ze dne 29.11.2019 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, právnická osoba anonymizována tři slova, oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 13.12.2019.

10. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 7.5.2020 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29.11.2019 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel 14 000 Kč. Žalovaný na základě těchto smluv uhradil pouze 3 000 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smluv zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v zákaznických kartách, jak jsou shora specifikovány. Pohledávky z předmětných smluv byly následně postoupeny žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

13. Dle , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

14. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Dle se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

19. Dle věta druhá , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25.2.2013 do 1.12.2016 (dále jen„ zákon o úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

20. Dle § 2 písm. e) zákona o úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období.

21. Dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy o zápůjčce, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel 14 000 Kč. Žalovaný na základě těchto smluv uhradil pouze 3 000 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

23. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá nový zákon o úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli přesahující 5 000 Kč uzavřené v době mezi 25.2.2013 do 1.12.2016. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 9 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. V tomto ohledu je nutno dále vyzdvihnout, že žalobce nijak nedoložil, že by jeho právní předchůdce listinami označenými v zákaznické kartě skutečně disponoval. Soud si je vědom toho, že obě smluvní strany svými podpisy stvrdily, že k předání listin došlo, nicméně zákaznické karty a zde uvedené údaje jsou rozporné a částečně nevěrohodné a nelze se tak bez dalšího spokojit se zde uvedenými údaji pouze s odkazem na podpisy obou stran. Údaje o příjmech a výdajích žalovaného v obou kartách, byť je dělí pouze několik měsíců, jsou poměrně výrazně rozdílné. Nelze jistě zcela vyloučit, že během zhruba tří měsíců, které obě y dělí, došlo k poklesu průměrných příjmů žalovaného a naopak ke zvýšení jeho nájemného o jednu třetinu. Údaje o nájemném jsou nicméně samy o sobě zcela nevěrohodné, když osoba samostatně žijící v nájemním bytě z pohledu obecně známých obvyklých cen energií (teplo, voda, elektřina) a nájmů jen stěží vynakládá na bydlení celkově 2 000 Kč či 3 100 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce pak také zcela rezignoval na zjišťování jiných výdajů žalovaného než na bydlení. Pro úplnost lze také zmínit, že nesouhlasí údaje o splátkách úvěrů žalovaného v pozdější zákaznické kartě, kde je uvedeno, že tento splácí 600 Kč měsíčně, když jen právnímu předchůdci žalobce již byl v té době zavázán splácet zhruba 750 Kč měsíčně. Jelikož tedy údaje o nákladech na bydlení žalovaného nejsou věrohodné (a nebyly nijak doloženy) a jiné výdaje nejsou dále specifikovány a nijak doloženy, nelze dojít k přesvědčivému závěru, že žalovaný byl osobou schopnou dané spotřebitelské úvěry splácet, zvláště pak za situace, kdy jeho tvrzené příjmy jsou spíše nízké.

24. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. ze dne 8.7.2015).

25. Zákon o úvěru pak pro případ, že schopnost spotřebitele splácet úvěr není dostatečně zkoumána, stanoví absolutní neplatnost dané smlouvy. Pro úplnost je také třeba zmínit, že Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle nového zákona o úvěru, tak dle ).

26. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, resp. řada údajů v zákaznické kartě byla nekonkrétní či nedoložená, shledal soud uzavřené smlouvy s odkazem na § 9 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnými. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 14 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat ( , odst. 2 ). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvami uhradil celkem 3 000 Kč, zbývá tedy uhradit 11 000 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 13.12.2019. Toto je třeba považovat dle za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 18.12.2019, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v tento den neplnil, je od následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení ( ). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení ( ), a to v zákonné výši dle S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.

27. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.