Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 382/2020-56
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jaroslavou Novotnou jako samosoudkyní v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 61 597 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 9 269 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 41 769,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. od datum do zaplacení, částku 6 195,64 Kč a dále úrok ve výši 8,35 % p.a. z částky 38 965,18 Kč od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 12 525 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 19 827,48 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od datum do zaplacení, co do částky 3 073,36 Kč, co do úroku ve výši 80,94 % p.a. z částky 38 965,18 Kč od datum do zaplacení, a co do úroku ve výši 89,29 % p. a. z částky 10 053,82 Kč od datum do zaplacení a co do omezení výše úroku v části převyšující částku 12 525 Kč až do částky 173 836 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám právní zástupkyně JUDr. jméno příjmení náklady řízení ve výši 7 229,52 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 41 769,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. od [datum] do zaplacení, částku 6 195,64 Kč a dále úrok ve výši 8,35 % p.a. z částky 38 965,18 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 12 525 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 19 827,48 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení, co do částky 3 073,36 Kč, co do úroku ve výši 80,94 % p.a. z částky 38 965,18 Kč od [datum] do zaplacení, a co do úroku ve výši 89,29 % p. a. z částky 10 053,82 Kč od [datum] do zaplacení a co do omezení výše úroku v části převyšující částku 12 525 Kč až do částky 173 836 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám právní zástupkyně JUDr. [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 7 229,52 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 61 597 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 61 697 Kč ve výši 10% ročně od datum do zaplacení, dále částku 9 269 Kč představující smluvní pokutu a dále i úrok z úvěru ve výši 89,29% z částky 49 019 Kč od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 173 836 Kč, a to z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky dne datum. Žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru splácet v 36 měsíčních splátkách po 4 024 Kč, splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaný sjednané podmínky řádně neplnil a ocitl se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný žalobci uhradil pouze čtyři splátky a to dne datum ve výši 4 023 Kč, dne datum ve výši 100 Kč, dne datum ve výši 4 024 Kč a dne datum ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky o délce více jak 65 dnů u splátky číslo splatné dne datum. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 59 799,34 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od datum, až do jejího úplného zaplacení. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný ničeho nezaplatil. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dlužil žalobci novou jistinu úvěru v celkové výši 59 799,34 Kč, což odpovídalo původní jistině 49 019 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 780,34 Kč, dále dlužila smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 800 Kč (bod 6.2 smlouvy), smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem datum do dne sepisu žaloby (datum) vyčíslené v částce 9. 269 Kč. Dále žalobce požaduje i úrok z úvěru ve výši 89,29 % ročně z částky 49 019 Kč od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 173 836 Kč. Ke dni podání žaloby ani na základě předžalobní výzvy žalovaný ničeho na dluh neuhradil.
2. K jednání nařízenému na den datum se žalovaný bez omluvy nedostavil. Předvolání bylo žalovanému zasláno na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel ulice a číslo, obec a doručeno fikcí dle §50 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. . Soud proto rozhodoval bez osobní přítomnosti žalovaného, neboť byly splněny podmínky dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “).
3. Smlouvou o úvěru ze dne datum (dále jen smlouva), oznámením věřitele o schválení úvěru včetně dodejky, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem ke smlouvě, kartou klienta a dokladem o vyplacení úvěru ze dne datum žalobce prokázal, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se tuto částku a sjednaný úrok ve výši 89,29 % ročně zavázal splácet v 36 měsíčních splátkách po 4 024 Kč měsíčně, splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od listopadu 2019. Pokud jde o úročení úvěru, žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 89,29 % ročně, úroková sazba byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. V čl. 2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dohodnuto bylo i to, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient (žalovaný) zaplatit, uvedené v části A smlouvy. Podle bodu 6.1 smlouvy pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dne datum byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobce částka 50 000 Kč, na úhradu poskytnutého úvěru uhradil žalovaný dne datum částku ve výši 4 023 Kč, dne datum částku ve výši 100 Kč, dne datum částku ve výši 4 024 Kč a dne datum částku ve výši 4 000 Kč. Podle bodu 6.3 písm. b) smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději do dne zesplatnění. Z výzvy k zaplacení ze dne datum a ze dne datum vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek, tj. splátky číslo které měl řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také smluvní pokuty ve výši 998 Kč a nákladů vzniklých z prodlení žalovaného ve výši 800 Kč. Na základě těchto výzev žalovaný ničeho nezaplatil, proto dne 5 datum žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru. Předžalobní výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Z výpisu ze systému SOLUS a hodnocení klienta před poskytnutím úvěru ze dne datum vyplývá, že žalobce před poskytnutím úvěru ověřil úvěruschopnost žalovaného. Ze statistického seznamu obec národní banky- Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR vyplývá, že za říjen 2019 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná domácnostem v ČR 8,35% ročně.
4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých splátkách po 4 024 Kč. Žalovaný smluvní ujednání nedodržel, splátky úvěru nehradil včas a řádně a ocitl se tak s jejich splácením v prodlení, proto žalobce v souladu s ust. § 1977 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku od úvěrové smlouvy odstoupil. Po zesplatnění žalovaný již ničeho nezaplatil. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvy k zaplacení nebyly zbývající dlužné částky uhrazeny, uplatňuje žalobce dlužnou jistinu ve výši 59 799,34 Kč, což odpovídalo původní jistině 49 019 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 780,34 Kč, smluvní pokuty účtované dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 800 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy vyčíslenou k datu vyhotovení žaloby (datum) v částce 9 269 Kč, úrok z úvěru ve výši 89,29% ročně z částky 49 019 Kč od datum do zaplacení.
5. Soud v souladu s ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) při právní kvalifikaci uzavřené smlouvy o úvěru ze dne datum vycházel z § 2395 o. z., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.
6. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
7. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory z obdobných smluv vedené žalobcem již byly předmětem přezkoumání zdejšího soudu, ale i nadřízeného Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v obec. Jednalo se například o rozsudky ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 69/2018 –93, ze dne 22. 3. 2018, č.j. 15 Co 86/2018 -129, ze dne 9. 5. 2018, č.j. 15 Co 119/2018 -64 nebo ze dne 28. 2. 2019, č.j. 15 Co 33/2019 . V souladu s právními závěry v nich vyslovenými dospěl podepsaný soud po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů k závěru, že žaloba žalobce je z podstatné části nedůvodná. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. 23 C 193/2017 -36, ze dne 29. 11. 2017, č. j. 24 C 192/2017 -50, ze dne 4. 12. 2017, č. j. 24 C 147/2017 , bylo odkazováno na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , sp. zn. 20 Cdo 474/2006 , sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. z n. 32 Cdo 3516/2009 , od kterých není důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (sp. zn. 21 Cdo 486/2002 ) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005 ).“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 uzavřeli-li účastníci smlouvy ujednání o výši úroků neplatně, má věřitel právo na úroky v obvyklé výši, a to za účinnosti občanského zákoníku ve smyslu § 1802 o. z. (dříve dle § 502 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník). Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz příjmení, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).
8. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne datum byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 89,29 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období říjen 2019 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,35 % ročně. Dohodnutá výše úroků 89,29 % ročně tedy podstatně převyšuje (více než desetinásobně) tuto obvyklou úrokovou míru, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Tento závěr je v souladu s předchozími rozhodnutími odvolacího (i zdejšího) soudu, kdy jako neplatné byly shledány sjednané úroky i ve výši 86,21 % ročně (č. j. 15 Co 69/2018 –93) nebo 97,12 % ročně (č. j. 15 Co 86/2018 -129). Nemůže přitom obstát argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K témuž právnímu závěru dospěla též všechna výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu. Jedná se přitom o důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto soud považuje ve smyslu § 576 o. z. za neplatnou jen tuto část uvedené smlouvy úvěru, kde byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 89,29 % ročně. I zde se jedná o shodný právní závěr, jaký je i ve všech výše uvedených rozhodnutích odvolacího soudu. Protože žalovaný poskytnutý úvěr vyčerpala avšak řádně jej nesplácel (viz výše uvedené závěry o prokázaném skutkovém stavu), bylo zesplatnění úvěru po právu a žalovanému vznikla povinnost jej zcela zaplatit, a to co do dlužné jistiny, nákladů a smluvních pokut i co do úroků. Protože úroky sjednané mezi účastníky byly neplatné a žalobce má v souladu s výše citovaným § 1802 o. z. nárok na úroky obvyklé, tj. ve výši 8,35 % ročně, musel soud provést přepočet částek, které žalovaný zaplatil a žalobce je započítával na nemravně vysoké úroky.
9. Postupoval přitom tak, že vyšel ze smluvního ujednání účastníků, že splátkou úroků, na kterou žalobce započítával platby žalovaného, se rozumí dohodnutý úrok 89,29 % ročně. Tento zápočet je vzhledem k výše dovozené neplatnosti sjednaných úroků nesprávný. Žalobce má nárok na úroky v obvyklé výši (§ 1802 o. z.), a proto soud vypočítal u zaplacené splátky, jakou část z ní lze zahrnout na tyto úroky v obvyklé výši s tím, že ve zbývající části je třeba platbu žalovaného posoudit jako úhradu jistiny. V dané věci žalovaný zaplatil 3 splátky, proto je výpočet obvyklého úroku náležejícího žalobci následující: 1. splátka 347,90 Kč (3 720, číslo), 2. splátka 345,78 Kč (3 697, číslo), 3. splátka 343,50 Kč (3 673, číslo). Celkem tedy náleží žalobci z těchto splátek úroky v celkové výši 1 037,18 Kč. Žalobce si však na úroky zaúčtoval z těchto splátek celkem 11 091 Kč. Z uvedeného vyplývá, že na úhradu jistiny žalovaný při výše uvedeném právním posouzení zaplatil ve skutečnosti o 10 053,82 Kč více. Co do částky 10 053,82 Kč, kterou žalobce požadoval vůči žalovanému, tedy není žalobní nárok důvodný. Obdobně soud přepočítal i žalobcem uplatněné přirostlé úroky do zesplatnění. I zde totiž žalobce ve svém nároku vycházel z nemravného úroku z úvěru ve výši 89,29 % ročně a za důvodnou proto soud považuje toliko částku ve výši 1 006,68 Kč odpovídající úroku 8,35 % ročně. Tuto částku soud obdobně vypočetl z 5. 6. a 7. splátky (jedná se o splátky následující od poslední úhrady žalovaného do zesplatnění), které opět přepočetl na úrok ve výši 8,35 %, tj. 5. splátka činila na úrok 338,45 Kč (3 619, číslo x 8,35), 6. splátka 335,63 Kč (3 589, 02/89 x 8,35) a7. splátka 332,60 Kč (3 556, číslo x 8,35). Žalobci počítajícímu s úrokem ve výši 89,29 % ročně vyšla částka dlužného úroku od žalovaného v částce 10 780,34 Kč, kterou uplatnil podanou žalobou; správně to však má být úrok v obvyklé výši v částce 1 006,68 Kč (338,45 + 335,63 + 332,60), a proto i co do částky 9 773,66 Kč (10 780,34 – 1 006,68) není nárok žalobce důvodným. Ve skutečnosti tedy činil dluh žalovaného ke dni zesplatnění částku součtu dlužné jistiny ve výši 38 965,18 Kč (tj. původní dlužná jistina ve výši 49 019 Kč mínus částka zaúčtovaná žalobcem na nemravné úroky po odečtení obvyklých úroků, tj. mínus částka 10 053,82 Kč) a s přičtením obvyklého úroku přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 1 006,68 Kč (žalobce se v této části domáhal přirostlého úroku ke dni zesplatnění v nemravné výši 10 780,34 Kč). Oproti žalobnímu tvrzení o jistině úvěru ke dni zesplatnění ve výši 59 799,34 Kč je podle názoru podepsaného soudu vzhledem k výše uvedeným právním závěrům a výpočtům správnou novou dlužnou jistinou částka 39 971,86 Kč (38 965,18 + 1 006,68). Soud tedy žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 39 971,86 Kč (nová jistina včetně úroků přirostlých do zesplatnění) a ve zbývající částce 19 827,48 Kč, kterou žalobce požadoval na jistině a přirostlých úrocích, žalobu zamítl jako nedůvodnou.
10. Následně se soud zabýval výší požadované smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % za každý den prodlení z dlužné jistiny. Dlužnou jistinou byl součet dlužné jistiny a přirostlého obvyklého úroku, tj. částka 39 971,86 Kč. Za žalobcem požadovanou dobu od datum do data vyhotovení žaloby dne datum pak správně činí smluvní pokuta částku 6 195,64 Kč, místo žalobcem požadované částky 9 269 Kč. Ohledně rozdílu těchto částek ve výši 3 073,36 Kč byla proto žaloba rovněž zamítnuta jako nedůvodná.
11. Dále se soud zabýval požadovanou smluvní pokutou za splátky, se kterými se žalovaný dostala do prodlení v celkové výši 998 Kč (bod 6.1. smlouvy) a náhradou nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované sjednanou ve smlouvě, která činí celkem 600 Kč (bod 6.2. smlouvy). Tyto nároky jsou v souladu s výše citovanými ustanoveními smlouvy o úvěru a s výše uvedenými závěry o skutkovém stavu, neboť žalovaný se dostal do prodlení (dle bodu 6.1. a 6.2. smlouvy) se splátkami 4,5 resp. 1, 3, 4, 5, proto byly žalobci uvedené částky přiznány. Žalobce požadoval úroky z prodlení z tvrzené dlužné jistiny 59 799,34 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč a z náhrady nákladů ve výši 800 Kč. Nárok na úroky z prodlení je důvodný pouze ze soudem přepočtené nové jistiny včetně přirostlých úroků 39 971,86 Kč a dále z částek 998 Kč a 800 Kč, tedy celkem z částky 41 769,86 Kč a z této částky tedy soud žalobci úroky z prodlení přiznal v souladu s § 1972 o.z., a to dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně. Žalobcem požadovaný úrok z prodlení z částky 19 827,48 Kč (nedůvodná nová jistina a přirostlé úroky) požadované od datum do zaplacení soud zamítl. Konečně soud zamítl rozdíl mezi žalobcem požadovaným úrokem ve výši 89,29 % ročně a přiznaným obvyklým úrokem v době sjednání úvěru poskytovaným bankami ve výši 8,35 % ročně, tj. co do požadovaného úroku ve výši 80,94 % ročně z částky 38 965,18 Kč od datum do zaplacení. Pro vyčerpání předmětu řízení musel pak soud dále zamítnout též žalobcem požadovaný úrok ve výši 89,29 % ročně z částky, jež převyšovala jistinu, z níž byly soudem přiznány žalobci úroky v obvyklé výši, tj. z částky 10 053,82 Kč od datum do zaplacení. Dále byl soudem proveden přepočet celkové částky, kterou měl žalovaný uhradit dle smlouvy za účelem stanovení nové maximální výše úroku, který je žalovaný povinen platit dle bodu 2.2. smlouvy, kdy po zohlednění přiznané výše úroku 8,35 % ročně soud dospěl k částce 12 525 Kč. Rozdíl mezi touto částkou a žalobkyní uváděnou výší maximálního omezení (161 311 Kč) pak byl rovněž zamítnut.
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žalobci, který měl ve věci částečný, byla přiznána poměrná část náhrady nákladů řízení ve výši 36 %, když žalobce byl úspěšný z 68 %, neúspěšný z 32 % Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobce za 3 úkony právní služby v částce 11 820 Kč (1 úkon právní služby 3 940 Kč - § 7 bod 5 . vyhl. 177/1996 Sb. ), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč, to je 900 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. ), cestovné 548 Kč, náhrada za ztrátu času 400 Kč, 21 % DPH ve výši 2 870,28 Kč a soudní poplatek ve výši 3 544 Kč, to je celkem 20 082 Kč. Z toho přiznaných 36 % činí 7 229,52 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.