Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 341/2020-28
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Bc. Antonína Pektora a přísedících Heleny Rackové a Ing. Evy Škubalové ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro částka s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % jdoucím ročně od datum do zaplacení a to vše ve lhůtě 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se z části, co do zaplacení částka na smluvní pokutě se zákonným úrokem z prodlení jsoucí od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení částka k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % jdoucím ročně od [datum] do zaplacení a to vše ve lhůtě 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se z části, co do zaplacení [částka] na smluvní pokutě se zákonným úrokem z prodlení jsoucí od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení [částka] k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou z datum se žalobce po žalovaném domáhal úhrady nedoplatku náhrady škody částka se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od data následujícího po datu sjednané splátky náhrady škody a kapitalizované smluvní pokuty z nedoplatku náhrady škody za období od datum do datum ve výši 0,5 % denně částkou částka a současně s tím žalobce uplatňoval zákonný úrok z prodlení z této smluvní pokuty od data následujícího po lhůtě k zaplacení uvedené v upomínce z datum. Žalobce uváděl, že žalovaný jako jeho zaměstnanec použil mu svěřenou CCS kartu na zakoupení číslo l nafty za částka, kterou nepoužil v rámci plnění pracovních úkolů s tím, že datum žalovaný uznal dluh ve výši částka, co to důvodu a výše a zavázal se jej zaplatit ve dvou splátkách, první ve formě započtení částky částka na nárok žalované na výplatu mzdy za květem a červen 2020 v částkách částka a částka a druhou splátku, která je předmětem žaloby, ve výši částka do datum bezhotovostně na účet žalobce. Žalobce uvedl, že dále se žalovaným uzavřel dohodu o smluvní pokutě pro případ nedodržení splatnosti uhrazení druhé splátky náhrady škody a to ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Konečně žalobce uváděl, že žalovaného před podáním žaloby, s ohledem na to, že druhá splátka nebyla zaplacena, vyzval upomínkou z datum k úhradě této splátky a současně jej vyzval k zaplacení kapitalizované smluvní pokutu ve výši částka.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, nedostavil se k projednání věci před soudem, ačkoliv byl řádně a včas obeslán a soud proto rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti.
3. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.
4. Žalovanému na základě pracovní smlouvy z datum ve spojení s dodatkem k pracovní smlouvě z datum vznikl podle § 33 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 34 odst. 1 , odst. 2 zákoníku práce , pracovní poměr u žalobce a to jako stavebního dělníka. Tento pracovní poměr byl dodatkem prodloužen na dobu neurčitou a k jeho ukončení došlo ze strany žalobce datum podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce formou okamžitého zrušení pracovního poměru pro porušení povinností plynoucích z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem. Žalobce zjistil, jak plyne ze seznamu nákupu nafty kartou CCS za období od datum do datum, že žalovaný zakoupil prostřednictvím mu svěřené karty celkem číslo l nafty v ceně částka aniž by však tyto pohonné hmoty využil v rámci zajištění plnění pracovních úkolů pro žalobce. Žalovaný v této souvislosti podle § 2053 OZ ve spojení s § 4 zákoníku práce uznal svůj dluh vůči žalobci z titulu náhrady škody, kterou mu způsobil zakoupením pohonných hmot, nafty za částka, kterou neužil při výkonu práce pro žalobce a současně se zavázal uhradit škodu ve dvou splátkách, první splátku formou započtení na nárok žalovaného na výplatu mzdy za květen 2020 ve výši částka a za červen 2020 ve výši částka, celkem tedy částka s tím, že zbytek náhrady škody ve výši částka se zavázal uhradit bezhotovostně na účet žalobce do datum. Z dohody o úhradě dluhu vyplývá, že se žalobce s žalovaným současně dohodli na zajištění posledně uvedeného závazku sjednáním smluvní pokuty podle § 2048 OZ ve vazbě na ustanovení § 4 zákoníku práce a to ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (tedy 182,5 % ročně). Ke sjednání výše smluvní pokuty je třeba uvést, že podle soudu lze v pracovně právních vztazích pro účely náhrady škody sjednat k zajištění plnění smluvní pokutu a to s přihlédnutím k ustanovení § 346 b) odst. 1 zákoníku práce věta poslední a contrario ve spojení s § 346 d) odst. 7 zákoníku práce .
5. Žalobce vyzval žalovaného datum k úhradě nedoplatku náhrady škody částka. Současně po žalovaném požadoval úhradu kapitalizované smluvní pokuty k datu upomínky z dlužné částky náhrady škody za období od datum ve sjednané smluvní výši 0,5 % denně a to konkrétně částku částka se stanovením lhůty k zaplacení do datum. Upomínka byla zaslána dle podacího archu téhož dne žalovanému poštou.
6. Žalobce je oprávněn požadovat po žalovaném zaplacení náhrady škody částka s tím, že podle uznání dluhu zde nárok žalobce vůči žalovanému z titulu náhrady škody k datum existoval, když právním základem pro uplatnění tohoto nároku po žalovaném je ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce , ukládající zaměstnanci uhradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněním porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním za situace, kdy je zaměstnavatel povinen dle § 250 odst. 3 zákoníku práce zavinění zaměstnance prokázat, když v posuzované věci lze toto dovozovat z uznávacího prohlášení a s tím korespondujícího seznamu nákupů nafty. Pokud jde o rozsah náhrady škody podle § 257 odst. 1 zákoníku práce , je zaměstnanec povinen nahradit skutečnou škodu a to v penězích, neodčiní-li ji uvedením v předešlý stav. Podle § 257 odst. 2 zákoníku práce je výše náhrady škody u nedbalostního zavinění limitováno 4,5 násobkem mzdy, což však neplatí v případě úmyslného způsobení škody. V posuzované věci se podle soudu posledně citovaná limitace neuplatní, neboť s ohledem na množství nafty, které bylo zakoupeno žalovaným s tím, že se tak podle žalobce dělo i v době, kdy nebyl fakticky v práci, lze dovodit, že škodu způsobil zaměstnanec žalovaný nikoliv nedbalostní formou, ale úmyslně a to i s ohledem na to, že v rámci uznání dluhu uvedl, pokud jde o důvod, že zakoupené pohonné hmoty použil při plnění pracovních úkolů. V tomto ohledu je tedy žalovaný povinen uhradit škodu v plném rozsahu a nárok na zaplacení částka je zcela důvodný. Důvodný je i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když splatnost posledně citované žalované částky byla dohodou sjednána k datum. Dostal-li se žalovaný do prodlení, je ve smyslu § 1970 OZ s odkazem na § 4 zákoníku práce a s přihlédnutím k ustanovením § 1 , 2 a) nařízení vlády č. 351/2013 Sb. povinen uhradit i zákonný úrok z prodlení. V tomto rozsahu bylo pod výrokem I. žalobě vyhověno.
7. Pokud jde o nárok na zaplacení smluvní pokuty, tak její sjednání pro účely zajištění úhrady náhrady škody v pracovně právních vztazích je, jak uvedeno shora, přípustné. Soud se však zabýval tím, zdali výše sjednané smluvní pokuty není v rozporu s dobrými mravy, případně se zákonem, neboť v takovém případě by ujednání o smluvní pokutě bylo ve smyslu § 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 4 zákoníku práce neplatné. Judikatura NS ČR stanovila maximální přípustnou hranici výše smluvní pokuty 0,5 % denně v rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 438/2005 . Uvedené rozhodnutí však dopadá toliko na přiměřenost smluvní pokuty v obchodních závazkových vztazích, tedy vztazích mezi podnikateli a nelze jej aplikovat ve vztazích mezi podnikatelem a spotřebitelem, případně ve vztazích mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, neboť v rámci těchto právních vztahů požívají jak spotřebitel, tak zaměstnanec ve smyslu § 1 a) písm. a) zákoníku práce zvláštní zákonnou ochranu, neboť jde o slabší stranu smluvního vztahu. V tomto kontextu považuje soud sjednanou smluvní pokutu, která měla zajistit žalobci, co by zaměstnavateli, zaplacení náhrady škody žalovaným, co by zaměstnancem, za nepřiměřeně vysokou v rozporu s dobrými mravy s ohledem na zásadu zvláštní ochrany postavení zaměstnanců, stanovenou v zákoníku práce a v rozporu s touto zásadou, která je součástí zákonné úpravy a v tomto ohledu soud posoudil ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 580 odst. 1 OZ jako ujednání neplatné, k němuž nelze přihlížet. Z těchto důvodu byla žaloba zamítnuta z části, pokud jde o nárok na zaplacení kapitalizované smluvní pokuty částka a s tím souvisejícího příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení.
8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že předmětem řízení bylo zaplacení částky částka na jistině (souhrnu nedoplatku náhrady škody částka a kapitalizované smluvní pokuty částka) s tím, že žalobce byl úspěšný z 60,75 %, neúspěšný z 39,25 % a náleží mu tedy náhrada nákladů řízení v rozsahu 21,5 % z částky, kterou by mohl uplatnit v případě plného úspěchu ve věci. Náklady řízení jsou přitom představovány zaplaceným soudním poplatkem částka, náklady právního zastoupení za čtyři úkony právní služby – převzetí věci, podání žaloby, upomínky z číslo a účasti na jednání po částka (podle § 7 bod 5 . advokátního tarifu) a navýšením o čtyři režijní paušály podle § 13 odst. 3 a) advokátního tarifu částka čtyřikrát, to vše částka navýšeno o 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. částka celková částka činí částka, z níž 21,5 % představuje částka, jenž byly žalobci z části úspěšnému na nákladech řízení přiznány. Lhůta k zaplacení byla s ohledem na výši přiznané částky u obou výroků rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. delší, než obvykle, a to čtrnáctidenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.